Vivienne

Tak a tady je epilog, mno je takový hrozný. Ale co se dá dělat... Nechala jsem si tam maličkou možnost pokračování, ale nevím jestli to udělám.... Jinak moc vás prosím o komentáře, ať vím jak se vám celá povídka líbila, či nelíbila.. Khor se usmíval, nevěděl, kde se tam ten vlkodlak vzal, ale hodilo se to. Začal se nahlas smát a jeho děsivý smích se rozléhal kolem. Cítil, že jeho triumf se blíží. Oslabená a rada a vůbec celá vlkodlačí komunita, nebude mít sílu mu odporovat. A Gabriela, se k němu stejně přidá. Jednou určitě, a když ne po dobrém tak po zlém. Za ty dlouhé roky, co žil se necítil lépe. Konečně se ukáže moc prvorozených, jeho moc!! Znovu se zasmál a pokračoval v cestě k vlkodlačímu sídlu. Drasil se usadil, když tu náhle jej zapíchalo v jeho staletí mrtvém srdci. Měl divný pocit. Jakoby se stalo něco zlého. Ten pocit ho pronásledoval, nedokázal se radovat z vítězství. Zmocnil se ho strach, co bude dál, co se stalo s Tomasem a… Gabrielou.. Dodal po chvilce i její jméno. Děsil...

Tak plním svůj slib, který jsme dala už docela dávno, je tu poslední kapitolka Vlčího pouta, mám rozepsaný epilog a tak by se tu měl objevit co nejdříve. :-) Zas a znova prosím o komentáře.. I přes posily vlkodlaků ubývalo, zdálo se, že upíři mají vítězství na dosah. Lukas se otočil k věži a jakmile uslyšel zvuk bitvy, rozběhl se pomoci svému pánu. Raněný Drasil těžce oddechoval, další střet s Makhulem už nepřežije. Makhul se rozeběhl, Drasil se přikrčil a nastavil meč. Pak ucítil jen bolest. Makhulův meč mu projel ramenem a na ten jeho se Makhul nabodl a teď mu trčel z břicha. Makhul padl na kolena, oči rozšířené nepochopením. Dotkl se místa, kde se meč zabodl a pak se na ruku překvapeně zahleděl, byla od krve, jeho krve. Neudržel rovnováhu a padl na záda. Namáhavě dýchal, až vydechl na posledy. Makhul Drtispár byl mrtev. Lukas rozrazil dveře a poklekl ke svému pánu. " Jak to vypadá Lukasi?" " Vyhrajeme." " Nějaké zprávy o Gabriele?" " Ne, nic můj pa...

Ahojky! Tak mám rpo vás dálší dílek Vlčího pouta, už jsme skoro u konce, už bude jen 16 kapitola a Epilog i když ten je divný..Moc vás prosím o komentáře, ať vím jak se líbí. Pokud si potřebujete připomenout děj předchozí kapitolku, naleznete ZDE!!! Tomas se zase pohnul, rány již byly zacelené a tak se pokusil zvednout. Hned spatřil Gabrielu klečící vedle něj a s ustaraným výrazem hledící k nebi. Lehce se dotkl její ruky, Gabriela sebou cukla, podívala se na něj a usmála se. Dlouhou chvíli si hleděli do očí, byli si náhle tak blízko. Vyrušilo je až Huanovo zavytí. Musejí dál. Tomas se opatrně zvedl a pomohl Gabriele. Ta se na něj usmála, vděčně se o něj opřela, rána jí stále krvácela a po přeměně byla vyčerpaná. Opatrně vylezla na koně a Tomas udělal to samé. Rychle se vydali dál. Makhul rozrážel jedny dveře za druhými. Jak se každým okamžikem blížil k věži, všechno v něm vřelo víc a víc. Za pár okamžiků se pomstí. Poslední dveře se rozlétly a on stanul v potemnělé místnosti. Rozhlížel...

Tak a je to tu další kapitolka, už se blížíme ke konci a já vás strašně moc prosím o komentáře a připomínky, ať vím co mám zlepšit a tak. Jinak chci kapitolku věnovat Kermisee a všem , co povídkou čtou a komentují. Tomas se zase pohnul, rány již byly zacelené a tak se pokusil zvednout. Hned spatřil Gabrielu klečící vedle něj a s ustaraným výrazem hledící k nebi. Lehce se dotkl její ruky, Gabriela sebou cukla, podívala se na něj a usmála se. Dlouhou chvíli si hleděli do očí, byli si náhle tak blízko. Vyrušilo je až Huanovo zavytí. Musejí dál. Tomas se opatrně zvedl a pomohl Gabriele. Ta se na něj usmála, vděčně se o něj opřela, rána jí stále krvácela a po přeměně byla vyčerpaná. Opatrně vylezla na koně a Tomas udělal to samé. Rychle se vydali dál. Makhul rozrážel jedny dveře za druhými. Jak se každým okamžikem blížil k věži, všechno v něm vřelo víc a víc. Za pár okamžiků se pomstí. Poslední dveře se rozlétly a on stanul v potemnělé místnosti. Rozhlížel se, ale nikoho neviděl. Opatrně ve...

ahojky, tak a je to tu, po velice dlouhé době tu zase máme vlčí pouto, ať se líbí. A moc vás prosím o komentáře. Pokudd si potřebuejte připomenout děj, předchozí kapitolka je ZDE!!! A ještě menší upozornění, pozor na rychlé střídání dějů, ale to je u téhle povídky celkem běžné. Gabriela se na něj překvapeně dívala. " Myslím, že se něco zlého blíží. Je neklidný, snaží se nás před něčím varovat." Řekla a kývla hlavou směrem k Huanovi. " Možná cítí vlkodlaky, nejspíš už dorazili k sídlu." Řekl a pobídl koně., Gabriela jej následovala. Její neklid rostl, vytí utichlo a tak slyšela jen vítr kolem sebe. Vlkodlaci se chystali k útoku, Makhul byl nejistý. Jestli to byl jenom podvod, oslabili se kvůli němu o pět dobrých bojovníků, ale pokud to byla pravda, nebude Gabriela dlouho mezi živými. A mezitím se budou věnovat upírům. Vlkodlaci vyslaní Makhulem běželi za jim známým pachem. Našli Gabrielinu stopu a ničeho jiného si nevšímali. Přehlédli tak pach koní, Huana a Tomase. Z...

Ehmm tak jsem konečně dopsala 13 kapitolku vlčího pouta, jelikož to přes měsíc k poutu nic nepřibilo bylo by dobré si to připomenout 12 kapitolku najdete ZDE!! Den pomalu končil a početná vlkodlačí armáda se chystala k odchodu. Byli připraveni zemřít pro své pány. Makhul byl jmenován vůdcem této armády, jeho plány se blížili ke zdárnému konci. Jen pár hodin a dorazí k sídlu. Porazí upíry, zabije Gabrielu a pokoří svého bratra. Ano, ano! A pak nebude nikdo, kdo by mohl vyprávět o minulosti Makhul Drtispára, pokořitele upírů, spasitele vlkodlaků….. "Pane, vojsko je připraveno k odchodu." Makhula vytrhl z představ cizí hlas, ohlédl se a spatřil posla. " Ať vyjdou k upírům je to ještě daleko." Posel se uklonil, otočil se a křikl k vojsku. To jednohlasně zařvalo a rozběhlo se do lesa. Makhul se usmál a zašeptal. " Už jdu, bratříčku …." Gabriela vyhlédla z okna, Huan byl na nádvoří a čekal na ní. Zůstal, aby ji ochraňoval, zůstal i když mohl odejít. Tomas prudce...

Tak a je to tady, konečně to slibované vlčí pouto. A proč právě dnes?? Mno bude to asi tím datumem. Mno dnes totiž já slavím narozky, tak jsme si tu kapitolku dala jako dárek:-) Doufám, že se vám bude líbit. Gabriela nemohla usnout, vycítila, že jí Tomas nevěří. Trochu ji to mrzelo. Copak si o ní myslí jen to nejhorší? Asi jo…. V měsíčním světle se zaleskly její slzy. Gabriela si přitáhla deku a snažila se usnout. I Tomas se na křesle zklidnil a za pár minut slyšela jeho pravidelné oddechování. Vypadalo to, že usnul. Gabriela si sedla a pohlédla na něj, seděl tam nehybný, hlavu sklopenou a oči zavřené. ,, Jak ti jen závidím … ." zašeptala a otočila se k oknu. Tomas zvedl hlavu a si pozorně Gabrielu prohlížel, nezdálo se mu to, co řekla? Gabriela se otočila a na moment pohlédla Tomasovi do očí. Pak se znovu zachumlala do deky. Nevěří mi! Pomyslela si naštvaně a usnula. Tomas dlouho přemýšlel. Opravdu to v jejích očích viděl zklamání? Naštvaně se zvedl a začal přecházet po komnatě. ...

Noční les stále řídl a čím blíž bylo sídlo, tím stromů ubívalo. Huan se držel Gabriele na blízku, i přesto Gabrielu pohlcovala panika. Nemá šanci na útěk. Tomase nepřemůže, a co teprve sídlo plné upírů… oklepala se hrůzou z té představy a nevědomky pohnula pravým ramenem. Sykla bolestí a skoro spadla z koně, ale zachytili ji Tomasovi pevné paže. Snad poprvé od doby co jej poznala byla ráda, že tu je. Na krátký okamžik se usmála, ale pak si připomněla upíří sídlo a znovu ji ovládla hrůza a děs. A pak před ním zastavili, Gabriela oněměla úžasem. Sídlo byl prostorný hrad. Kamenné zdivo bylo bez zjevné vady a na k nebi tyčících se věžích vlály prapory. Po vstupu na nádvoří se k nim přihrnuli stráže a pár zvědavců, Tomas k nim rychle a tiše promluvil, na čumili zasyčel a ti se rozutekli. Stráže vzali upíří těla, Tomas chytil Gabrielu a v zástupu se vydali do sídla. Dubové vstupní dveře se se zavrzáním otevřeli a oni kráčeli dlouhou chodbou a ozvěna jejich kroků se rozléhala po okolí. Došli ...

Ahojky, tak a je to tu. Už desátá kapoča Vlčího pouta. Musím se přiznat, že mi dala zabrat. V této kapitolce se objeví bojové scény. Snažila jsem se to nějak popsat, ale dopadlo to katasrofálně. S tímto nemám skušenosti a je to vidět. Prostě hrůza, nevím jak bych to vylepšila, takže kapča je podle mě velice nepovedená i tak vás prosím o komentíky. Jinak ve wordu to bylo 2 a půl stránky:-) Jeli rychle. Vítr svištěl kolem uší a stromy okolo se míhali. Gabriela byla tak unavená, že skoro usnula. Mikel se jen ušklíbl, ale Tomas si ji důkladně prohlédl. Byla krásná a bezmocná. Ne, to jen tak vypadala. Jakoby anděly uřízli křídla a poslali jej zpět na zem. A on byl bezmocný a nevěděl kudy kam. Ztracený, nebo zatracený anděl? V mysli mu stále zněla její slova. Tak to neznáte vlkodlačí hněv .. Opravdu ho neznají, vždy se k sobě chovali přátelsky, nebo se tak aspoň tvářil a zároveň byli odtažití. Slov vlkodlak pro upíra znamenalo zvíře. Zvíře, které míň a občas lidskou podobu, nic víc. Nemyslí ...

Tak a je tu další kapitolka. Mov vás prosím o komenty ať vím jestli se vám povídka líbí. Běžela, nezastavovala se. Nevnímala les míhající se kolem ní. Ve chvílích kdy začínala slábnout nějakým způsobem znovu našla sílu pokračovat. Nejedla jen se tu a tam, napila. Nevěděla, kam běží, ani to vědět nechtěla. Vnímala jen hlas uvnitř sebe. Běž, nezastavuj se, zachraň si život! Mikel s Tomasem stále zkracovali vzdálenost mezi nimi a vlkodlačí hon nezůstával o mnoho pozadu. Kdo koho první dohoní? Tato otázka vysela ve vzduchu a všichni jí cítili. Nejvíce ze všech však trápila Gabrielu. Nemůže vyhrát! Vítr k ní přivál dusot kopyt. Ne! Ještě zrychlila, ale rozum jí říkal, že je to marné. Jezdcům na koních nemá šanci uniknout. Leda že by….. Tomas zastavil koně a začal se rozhlížet. ,, Někde tady musí být. Vím to!" slezli z koně a začali prohledávat okolí. Nikde nic, žádné stopy. ,, Nechápu to" řekl Mikel a hlavu složil do dlaní ,, Ať to byl kdokoliv musel nějak zmizet." Tomas se z...

Vlčí pouto-8- co přinesla bouře A je tu další kapča. Jen malé upozornění, skáče se tu z děje do děje, rychle se střídají situace a tak.. takže pozor ať se nezamotáte! Noc. Přišla tiše a nenápadně. Stíny stromů zmizeli a naprosté temnotě. Hvězdy na nebi slabě září a to jen do chvíle než je překryjí šedé mraky. Zahoukání sovy, třepot jejích křídel, jen to na chvilku vyruší krajinu za spánku. A zas je tu ticho a vše spí, klidně a nerušeně. Zatím.. ,, Jste všichni připraveni?" zeptal se Makhul, v odpověď mu přišlo řinčení zbraní o štíty. ,, Tak jděte! Hon začíná!!" mýtina se v mžiku vylidnila. Všichni šli hledat ji, vražedkyni, zrádkyni… Gabrielu. Zavytí, Gabriela se pomateně rozhlíží kolem, Huan jí varuje. Musí odejít! Není čas pohřbít milovaného. Znovu jí vejdou do očí slzy, ale Huan jí táhne pryč, nakonec jej poslechne a běží pryč do stínu lesa. ,,, Pane, Erkan se stále nevrátil a vlkodlaci odstartovali hon!" ,, Vyšlete Tomase a Mikela, ať ho najdou a přivedou zpět. A co ...

A je tu další kapča. Věnuji ji všem co komentovali kapitolku předchozí.. Vlčí pouto-7- člověk nebo vlk? Gabriela na chvilku usnula, ale Huan ji brzy vzbudil. Zavětřil něco, co se mu nelíbilo. Byli za hranicemi vlkodlačího území a někdo, nebo něco na ně hledělo za stínů. Gabriela se zaposlouchala a uslyšela jeho dech, v šumění lesa byl skoro neslyšný, ale přece jen neměl jeho rytmus. Vítr k nim zavál jeho pach. Nebyl to vlkodlak a Gabriele byl tento pach známí, někde uvnitř sebe ho měla uchovaný. A pak si vzpomněla. Masakr….. Muži…. Krev…UPÍR! Blesklo jí hlavou, ale to už postava vyrazila. S námahou se jí vyhnula a postavila se k ní čelem. Proti ní stál muž, obličej plný jizev a u pasu s e mu houpal meč. V jeho stříbřitě modrých očích bylo vidět pobavení smíchané s odhodláním. Uchechtl se a tím odhalil dlouhé špičáky. O jeho původu již nebylo pochyb, ale stále nebyli jasné jeho úmysly. Stál tam klidně a vyrovnaně s temným úsměvem ve tváři. Gabriela se tvářila klidně, ale srdce jí bylo j...

a druhá část je tu!! vlčí pouto-6- hořká svítání 2/2 Rootan začal pomalu, ale jistě kráčet k Danielovi. Ten, stál klidně, připraven kdykoliv vyrazit kupředu. Rootan byl 5 metrů od Daniela a tam se na nepatrný okamžik zastavil a poté ohromnou rychlostí vyrazil kupředu, Daniel to však vytušil a rychle se mu vyhnul, a ještě mu stihl zasadit ránu do boku. Rootan hekl, zaskučel a znovu vytáhl do útoku. Tentokrát byl rychlejší a zranil Daniela na paži, z rány začala vytékat horká krev a máčela mu šaty. Rootan na víc nečekal a znovu zaútočil, tentokrát svalil Daniela na zem a ten ačkoliv nechtěl, slabě vykřikl. Gabriela se na to nemohla dívat a s Huanem po boku se vrhla na Rootana, než se vzpamatoval a odhodil ji pryč, stihla mu udělat víc zranění než Daniela za celou dobu. Huan zůstal s ní a Daniel napadl Rootana. Chvíli vedl on a Chvíli Rootan, síly byl vyrovnané. Makhul v křoví zaklel a dál je nervózně pozoroval. Boj se nevyvíjel tak jak by si přál…. Ve chvíli kdy Daniel skoro zase spadl n...

Ahojky, dávám vám sem první část kapitolky vlčího pouta, nneí moc dlouhá a celkem v ní o nic nejde, ale druhá část by měla být zajímavější:-) Je pro Lauru, Emču, PeŤu, Langustu, Kiqi, Alexeju, Nadine, Rizell, Triany, mikami-girl a terku-prue. Díky za komentáře! Jinak pod článkem je anketa prosím odpovězte. Vlčí pouto-6- Hořké svítání Ráno. Chladné a tísněné. Slunce se jen těžce dostává přes zeď šedivých mraků na obzor, aby ztichlou krajinu obdařilo pár paprsky a poté se znovu skrylo za mraky. Znovu a znovu s nimi bojuje a utíká před nimi. A oni jej znovu a znovu pronásledují a skrývají. Gabriela a Daniel se po celonočním pochodu na chvilku zastavili u vody, aby si trochu odpočinuli. Byli unavení a vystrašení, hlavně Gabriela, netušila co bude dál a navíc ji někdo chtěl zabít. Teď když konečně našla trochu štěstí. Po chvilce se zvedli a šli rychle dál, strach je hnal dál, dál do hlubin lesa… ,, Grrr!!" vykřikl Rootan a po chvilce se ozvala strašlivá rána, to jak Rootan uhodil pěstí...

Ahojky, jelikož odjíždím na prázdniny k babi, kde není pořítač, vám sem házim kapču, abyste měli co číst. Rozsah celkem ujde, obsah je podle mě celkem důležitý pro další děj, tak čtěte pozorně!!! Jinak PROSÍM VŠECHNY O KOMENTÁŘ, ať vím jak na tom jsem. Přemýšlela jsme jaká k tomu dát video a nakonec jsem vybrala Sirenia - The Other Side Jakmile ráno vyšlo slunce Daniel se vzbudil a opatrně se zvedl a znovu jemně položil Gabrielu, která mu spala v náručí. Rozdělal oheň a šel se rozhlédnout po okolí. Byl za tím klid a ptáci vesele zpívali ve větvích stromů, byl krásný den a vše se radovalo. Gabriela se mezitím probudila a na tváři měla úsměv. Vzpomínky na včerejší večer jí hřály u srdce a nutili ji se usmívat. Daniel vešel do jeskyně a s úsměvem Gabrielu pozdravil ,, Dobré ráno jak si se vyspala??" ,, Brý ráno, skvěle a není divu v takovém objetí..." řekla a zamyslela se, mezitím k ní Daniel přišel a políbil jí na rty. Lehce se od něj odtrhla a to už mezi ně skočil vlček. ,, Ja...

Ahojky!!! Tak jsme si zase jednou sedla a psala.. A tady máte výsledek... Došlo zde k mini personálním změnám.. Tak aby jste se nelekli.... Jinak si v komentářícj MŮŽETE ŘÍCT K ČEMU CHCETE DALŠÍ KAPČU!!!!! Daniel se pamalu vracel lesem. Myšlenky mu hlavou prolétávaly a v uších mu stále zněla Orskova slova Přežila útok upírů v té vesnici, přežila úplněk na Rotaanovo území. Ten vlk se jí drží jako klíště. To pouto co mezi nimi vzniklo je něco co nikdy nemělo vzjít. Je to něco co nemá patřit vlkodlakům. Může to ohrozit náš řád a naše pravidla.... Nechápal ho, jak jen mohl Orsk něco takového říct. Věřil mu a navíc Orsk patřil mezi přátele těch nejvyšších z rady, byl přítelem vlkodlaků!!!! A jako takový by neměl zraňovat vlkodlaky a navíc ženy! To je proti všem pravidlům, zasloužil si to. Ale co když měl pravdu?! Co když ta dívka je opravdu naší zkázou?? Ne, nemůže, vždyt vypadá tak nevině. Za tou tvářičkou se může skrývat ledacos...... Mezitím Daniel došel k jeskyni a nahlédl dovnitř. Gabr...

Takže lidičky, konečně jsem dokončila kapitolku, mno asi se mi moc nepovedla, ale na to, že z větší části sem jí psala při hodině zeměpisu, docela ujde. Chtěla bych jí věnovat všem co komentovali předchozí jednorázovku. A taky vás prosím, aby jste všichni napsali komentář a do něho k čemu by jste chtěli další kapču. Gabriela se ráno probudila a vedle ní ležel malý vlček. Usmála se. Zvedla se, když tu náhle uslyšela kroky. Jeden, dva,.... Ten někdo šel k ní. Pomalu a nejistě, jeho oči ji propalovali, jako by čekal útok. Odolávala pokušení na něj pohlédnout. Cítila z něj cosi nelidského. Netušila co.... Ale zná jeho oči. Ano, ten co ji sledoval. Vlček se probudil a radostně zavyl. Gabriele se zrychlil dech. Jak vlk reagoval, musí to být lykan! Vlkodlak jako je ona, ale...... Ne to není možné. Včera by ho potkala... Nebo ne??? Ovládla ji nejistota. Chystala se k útoku. Už jen pár kroků, už slyšela i jeho dech.. Musí se rozhodnout. S ohromou rychlostí se otočila a vyskočila do výšky z podř...