Vivienne

Čím to je.. mám takový pocit, že tak začíná jedna písnička od No name(nebo jak se to píše), možná se i tak jmenuje, ale tenhle "článek" není o ní. Je o nečem jiném.. Totiž poslední dobou mají elektrospotřebiče v mé blízkosti ve zvyku se rozbíjet. Poprvé to bylo rádio, přestalo načítat CD, museli jsme ho poslat na reklamaci, už je zpět, ale.. Po týdnu užívání má tu samou poruchu a začalo to, když jsem u něho byla já. Mezitím se porouchala mikrovlnka, když jsem si v ní ohřívala polívku. Taťka je naštěstí šikula a tak ji opravil.. Přesto se od ní držím v uctivé vzdálenosti. Takže teď pokaždé, když jsem u Pc, nebo televize, brácha mě pozoruje a doufá, že se neporouchají. A tak si znovu pokládám tu proklatou otázku, čím to je.....?

A je tu další kapitoka. Už desátá, to uteklo nějak rychle.. Mno dozvíte se v ní, co se děje s Jasmie... Takže přeji příjemné čtení a prosím vás o komentář. Jela nepřetržitě dál, nevnímala čas, vnímala jen cestu, která se pomalu, ale jistě vinula k jejímu cíly. Dávno opustila chladná sever a teď projížděla sluncem zalitými silnicemi Itálie. Cítila, že Brian překročil hranice jen o něco dříve než ona. Teď zbývalo jen ho dostihnout a zabít. Ten úkol zněl celkem lehce, ale byl těžký. Kdo ví jestli ho dokáže zabít? Prudce dupla na plyn a rozhlédla se kolem. Bylo poledne, sluce svítilo a ona nemohl jen tak vyjít ven. Vzala si šátek, sluneční brýle a vydala se k místu, odkud cítila člověka. Její čich ji nezklamal, a tak za pár okamžiků uviděla osamělou dívku stojící u skalního útesu. Jakmile si jí všimla chtěla utéct, ale bylo pozdě. Jasmie na ni skočila a zakousla se jí do krku. Dívce se z hrdla vydral vyděšený výkřik. Na nic víc se nezmohla. Za pár minut padla ne zem mrtvá. Jasmie znovu doš

Po dlouhá době přidávám, článek do této rubriky. Tentokrát to budou klipy od Celtic woman . Tuto skupinu jsem našla kdysi dávno na youtube, a od té doby si je občas pustím. Tuším, že někde mám cd s jejich písničkami, dobře se při nich usíná. Člověka uklidní, dovolí mu relaxovat.. Prostě na ně nedám dopustit.. Toto je první píseň, kterou jsem objevila, líbí se mi asi nejvíce za všech... Nádherná hra na housle, myslím si, že název je docela výstižný. A popravdě řečeno, obdivuji hosulistku, jak tam cupitá a skáče ve vysocích podpatcích.. Pěkné provedení a znovu žasnu nad houslistkou, jak tam pobíhá..

bylo to 5* cena za život 3* cena života( Nárh Kermisee) a jednou Falling hope- to škrtám rovnou. Takže co s těch dvou vybrat?? Asi asi.. to bude ta Cena života.. asi....

Zase už s tím otravuji, ale nechci dávat 10 kapitolku k povídce, která nemá název. Takže dokud na něco nepřídu já, nebo vy, tak sme další kapitolku nedám! Mám dva nápady a to : Falling hope , nebo Cena za život .. Ale nějak se nemůžu rozhodnou který, takže vás prosím o váš názor, nebo nějaký jiný název pro novou povídku.

Tak a je tu další kapitolka. Název je divný, ale nic jiného mě nenapadlo. Nevím, co víc napsat, snad jen ať se líbí.. Lidé si mohou určit, jak budou žít, ne však to jak se narodí. Lidé jsou svým způsobem kouzelní, jejich život je tak křehký a málokterý z nich si to uvědomí. Někdo se však narodí a nikdy nepozná jaké je to být člověkem. To je údělem vlkodlaků, těch čistých … Mezi takové patřila i Mesy. Narodila se do rodiny plné vlkodlaků. Její prokletí z ní každý úplněk dělalo krvelačnou stvůru. Něco uvnitř ní jí však říkalo, že to tak být nemusí. Proto utekla a změnila se. Po roce se vrátila domů. Našla tam trosky jen trosky jejich domu a mezi nimi mrtvá těla. Upíři vyvraždili její rodinu, zničili, to co dlouhé roky nazývala svým domovem. Její bratr jí z posledních sil popsal upíra, který ho zabil. A tak se Mesy vydala na cestu za pomstou. Mesy byla vysoká a štíhlá. Měla dlouhé černé vlasy a zelené oči. Už nějaký ten čas se potulovala po lesích jen ve vytahaném tričku a teplákách. Nebr

První únorový týden je pryč, jarní prázdniny s ním. Nevím, nač jim říkat jakní když jsou v únoru. Napadl sníh, já sem stále nachcípaná, takže ani ven nemůžu. Doma jsme dělala jen jednu jedinou věc a to skládala puzzle. To se ale u babi dělat nedalo a tak sem neustálae sledovala Sipsonovi a se setřenicema a babi hrála člověče nezlob se( podle mě by se to mělo jmenovat jinak, ale nechci být sprostá). Jo a ještě se hádala s babi. Bývám totiž strašně cholerická a furt musím mít poslední slovo. No nic jdu zase skládat, nebo se možná pudu učit....

Tak a tady je epilog, mno je takový hrozný. Ale co se dá dělat... Nechala jsem si tam maličkou možnost pokračování, ale nevím jestli to udělám.... Jinak moc vás prosím o komentáře, ať vím jak se vám celá povídka líbila, či nelíbila.. Khor se usmíval, nevěděl, kde se tam ten vlkodlak vzal, ale hodilo se to. Začal se nahlas smát a jeho děsivý smích se rozléhal kolem. Cítil, že jeho triumf se blíží. Oslabená a rada a vůbec celá vlkodlačí komunita, nebude mít sílu mu odporovat. A Gabriela, se k němu stejně přidá. Jednou určitě, a když ne po dobrém tak po zlém. Za ty dlouhé roky, co žil se necítil lépe. Konečně se ukáže moc prvorozených, jeho moc!! Znovu se zasmál a pokračoval v cestě k vlkodlačímu sídlu. Drasil se usadil, když tu náhle jej zapíchalo v jeho staletí mrtvém srdci. Měl divný pocit. Jakoby se stalo něco zlého. Ten pocit ho pronásledoval, nedokázal se radovat z vítězství. Zmocnil se ho strach, co bude dál, co se stalo s Tomasem a… Gabrielou.. Dodal po chvilce i její jméno. Děsil

Tak dnes tedy musím ject k babi, vůbec se mi nechce, ale nemám na výběr:-( Na zítřek jsem vám přednastavila epilog k Vlčímu poutu. Vrátit bych se měla asi v sobotu, takže by se tu v neděli mohlo objevit něco dalšího.

Tak a zase vás otravuji dlaším článkem, ale nějak si nemůžu pomoc:-) Prostě mi dneska přisli puzzle s obrázkem od Victorie Frances - Čarodějnice. Dostala jsem je od rodičů za pololetní vysvědčení. Mají 1000 dílku, mě zajímá jak dlouho mi bude trvat něž je složím. Ale bude to stát zato:-) Jinak pro ty co se těší na Novou povídku mám dobrou zprávu,začala jsem zase psát :-) V blízké době sem hodím Epilog k Vlčímu pouto je divný a to hodně, ale nic jiného mě nenapadá, takže ho asi nechám jak je.