Vivienne

mám dlaší spřátelko, je jím Kelly, jejíž blog nejdete ZDE!!! A tu je diplomek a tady přání

Ahojky, mám nové sb, po docela dlouhé době je jím Lilly a její blog nejdete ZDE!!! ¨A tady je diplomek

Nemám teď moc času, brácha furt okupuje počítač tak sem alepoň házím nový klip od Eluveitie. Tak ať se líbí.

Tak a mám tu pro vás Vánoční dárek. Další kapitolku, v této se objeví první vámi vymyšlená postava a to Lucy, kterou si vymyslela luckily. Doufám, že se bude líbit. Jinak přeji všem veselé Vánoce a bohatého Ježíška:-) PS: to co je kurzívou se odehrává v minulosti. A tentokrát je toho střídání dějů méně:-) Jasné ráno a malá štíhlá hnědovláska se zelenýma očima stojí před velkým zrcadlem a kartáčuje si vlasy dlouhé až na zadek. Usmívá se a tvář má plnou očekávání. Jakmile se ozve zvonek, nadskočí a rychle vyběhne ven. Přede dveřmi stojí on-Brian, její láska. Radostně se mu vrhne kolem krku, ale on jí obětí neopětuje. Stojí zaražený, očí má rudé a ve tváři bolestný výraz. " Co se stalo? A kdes byl?" zeptá se dívka jménem Lucy. " Sedneme si a já ti to vysvětlím." Odpoví medovým hlasem Brian. Lucy bho tedy zavede do domu a sama se posadí. Brian si sedne naproti ní a začne vyprávět. " Já jsem upír Lucy. Proto jsem musel odejít, abys byla v bezpečí. Abych ti neublížil

Já se tak doma nudím... nemám co číst,opravdu!! dokonce jsem ze zoufalství začala číst nějaký máminy dívčí romány. Ten jeden docela ušel, ale ty další.... Prostě to není ono. Potřebuji něco pořádného, něco kvalitního.... Strašně sem se s našima pohádala, nechtěli mě pustit v pátek do školy. To byl u nás poslední den před Vánocemi, jeden z nejlepších dnů v roce. I když nám ředitel zrušil ty kravinky co vždy 9tka připravuje, ale i tak je to super den. Dáváme si dárky, je to krásný pocit dívat se člověku do tváře, když otevírá balíček, jak se mu oči rozzáří když poprvé spatří dárek, který jsme mu dali. A já jsem o to kvůli našim musela přijít!! Prostě hrůza. Od včerejška jsem oficiálně zdravá, ale stejně nemůžu ven a já bych zrovna ven šla. Proběhnout se se psem, možná i udělat andělíčka do sněhu, ale na něj je ho ještě asi málo. Včera jsme byly v Plzni a já tak konečně dokoupila dárky a mám všechny. Máma chodí do práce, ale táta je doma, takže hrůza. Nějak se letos na Vánoce netěším, nev

Tak a je tu další kapitolka, do školy se sice nešla, ale k tomu počítači sem se dostala. Kapitolak, je taková divná, už se v ní něco děje, ale stajně je divná. Právě sem jí dopsala a nemám chuť ji nějak přepisovat. Takže čekám na vaši kritiku. Oheň dávno uhasl a zbyly po něm jen žhavé uhlíky. Kaitlin nespala, duchové naříkali hlasitěji než obvykle. Posadila se k ohništi a pozorovala žhnoucí uhlíky. Vedle ní se něco pohnulo, když se otočila, uviděla Jasmie. "Co děláš celé noci, kdy musí lidi spát?" zašeptala. " Čtu si, například, nebo se dívám na hvězdy." Odpověděla Jasmie a usmála se. Pak najednou Kaitlin objala. Trochu jí hřála, ale ne jako ostatní lidé. Spíše se podobala jí. " Nezdá se ti, že jsi ledová? Není ti zima?" zeptala se starostlivě Jasmie. " A jsem?" " Lidé bývají většinou teplejší a ty máš ruce skoro jako já." Poznamenala Jasmie a zvědavě si prohlédla jizvu na její ruce. "Bolelo to?" " Ano, ale myslím, že toh

Moc se omluvám, že tu nic nepřibylo. Ale jsem nemocná( prý) a kdybych neměla tu pitomou horečku a pak ty teploty tak bych mohla chodit do školy a psát, ale takhle se nedostanu k počítači kde mám všechny rozepsané povídky i dopsané kapitolky uložené, takže sem nic nemůžu přidat. S trochou štěstí a když se mi podaří ukecat naše tak bych mohla v pátek do školy a tím pádem i na počítač a tak bych sem mohla něco hodit.

A další týden je v propadlišti času. Nic neobvyklého se nedělo, prostě nuda. Akorát v sobotu jsem měla jet s bráchou do Plzně nakoupit dárky. Ale v pátek mu bylo blbě tak jsme to odložili a já to od něj asi chytla. Jsem sice nachcípaná od půlky října, ale teď to nějak víc ožilo. Takže piju jeden čaj za druhým. Navíc se musím šprtat děják a chemii, protože píšeme. To je taková nuda.. Asi chcípnu, v úterý píšeme z příroďáku na nerosty a ještě ze zemáku. Nevím jako kdy se to podle nich mám naučit.. Jinak pokud máte nějaký nápady jak by se měla jmenovat nová povídka, napište je sem. Už se mi zdá blbé mít jí furt jako novou povídku.

Takže je tu další kapča. Je taková dívná, hlavně ten úvod. Ale nějak nemám chuť to opravovat a měnit. Ještě malé upozornění, zase se tu často střídají děje, tak pozor. Ráno je přivítalo odpočaté a v dobré náladě. Rychle se vydali na cestu, neb upíra měli stále v zádech. Doběhla k jeskyni a rozhlížela se. Jsou pryč. Problesklo jí hlavou, jen co spatřila ohniště a udupanou trávu okolo jeskyně. Takhle je nechytí, a i kdyby, zabijí ji. Počkat. Jasmie rychle vyndala Kaitlininu fotku a četla Markovu poznámku. Vidí a slyší mrtvé a já dokážu ovládat živé. Proud myšlenek ještě zrychlil. Uklidnila se a klekla na zem. Soustředila se, volala mrtvé. Rychle ji opouštěli síly a nikde nikdo. Po několika minutách, které ji připadali, jako roky se kousek od ní zhmotnila bílá postava. Šat se jí rozplýval jako mlha a nebylo zřejmé, jestli to je muž nebo žena. Obličej skrytý ve stínu a zdálo se, že se v okolí postavy prudce ochladilo. Jasmie cítila, že slábne a cítila jak se na ni upírají oči zesnulého. &

Takže se nám listopad přehoupl v prosinec a všude kolem nás vládne vánoční atmosféra. Včera jsem musela jít na bráchův maturák. Nejdříve sem musela ke kadeřnici a tam mi z těch mých pačesů vyčesala docela pěkný účes. V půl sedmý jsme vyjížděli směr Plzeň. Předtančení se maturantům povedlo. Bylo to na téma hříšný tanec a mě se to opravdu líbilo. Poté tam předvedli své vystoupení. Následovala volná zábava, vystoupení kytaristy, volná zábava a stužkoví. Přes ty lidi sem bráchu ani neviděla. :-( Při volné zábavě mě naši donutili si s bráchou zatančit, sem mu pošlapala nohy.. Mno prostě hrůza. asi nejlepší bylo půlnoční překvapení. Kluci tam naběhli a dělali, že zpívají písničku "Jsi moje máma! od skupiny Lunetic (nebo jak se to píše). Holky to měli trošku horší,ale taky se mi to líbilo. Oba třídní učitelé dostali poukaz do pivních lázní, pro dva:-) Včera ještě u nás ve škole chodili mí spolužáci, co by čerti. Bych je nepoznala. pak přišli k nám do třídy a hodili po nás bonbony. Sem to

Ahojky, takže mám nový layut, je od Kate, která mi ho udělala na přání, mě osobně se moc líbí. Chtěla bych jí moc poděkovat. Vystřídá tu ten podzimní od Denaille, který tu byl přes měsíc.

Tak a je to tu další kapitolka, už se blížíme ke konci a já vás strašně moc prosím o komentáře a připomínky, ať vím co mám zlepšit a tak. Jinak chci kapitolku věnovat Kermisee a všem , co povídkou čtou a komentují. Tomas se zase pohnul, rány již byly zacelené a tak se pokusil zvednout. Hned spatřil Gabrielu klečící vedle něj a s ustaraným výrazem hledící k nebi. Lehce se dotkl její ruky, Gabriela sebou cukla, podívala se na něj a usmála se. Dlouhou chvíli si hleděli do očí, byli si náhle tak blízko. Vyrušilo je až Huanovo zavytí. Musejí dál. Tomas se opatrně zvedl a pomohl Gabriele. Ta se na něj usmála, vděčně se o něj opřela, rána jí stále krvácela a po přeměně byla vyčerpaná. Opatrně vylezla na koně a Tomas udělal to samé. Rychle se vydali dál. Makhul rozrážel jedny dveře za druhými. Jak se každým okamžikem blížil k věži, všechno v něm vřelo víc a víc. Za pár okamžiků se pomstí. Poslední dveře se rozlétly a on stanul v potemnělé místnosti. Rozhlížel se, ale nikoho neviděl. Opatrně ve