Vivienne

Mno takže už vážně nelze předstírat, že léto tu stále je. Venku se horší počasí, listí stromů žloutne, podzim tu vážně je a my s tím nic neuděláme. Dneska jsme prohrabávala staré sešity do kterých píšu povídky, jestli nemám něco dokončeného a našla jsem básničku, teda já osobně bych to nenazvala básní, ale nemohu přijít na jiný výraz. Takže tady je ta "básnička" Sbohem léto tys krásné bylo však navšil se tvůj čas snad se s tebou jednou setkám zas do roka a do dne, tvůj příchod čekám snad se s tebou tehdy shledám a když ne tak nevadí ono se to napraví a proto říkám létu sbohem a podzim vítám honem! Tak co pobavili jste se??

Mno takže, jelikož jsem minulý týden a předminulý týden vynechala, shrnu jej s tímto. Školu raději vynecháme. Furt mi vadí ty dvě odpoledky a skoro nic nestíhám, na psaní sem asi 3 týdny nešáhla. Prostě horor. Asi nejlepším dnem byl pátek18.9. Jela jsem k Denče. Procházeli jsme se, probrali jsme všechno možný a viděla jsem i malýho čonga s jeho tátou:-) Jako fakt sem si ten den užila, škoda, že sem tam nemohla být déle:-( Doma je to všechno při starém, žádné změny, akorát babča odjela na víkend pryč, takže doma zavládl relativní klid. Až na to, že má taťka problémy v práci, prostě bude pracovat jenom čtyři dny v týdnu, ale o několik hodin více. 'Je to k naštvání, ale co s tím zmůžu?? A pak máma vytasila svoji otázku: Co chceme k Vánocům? Jako se mi fakt zdá brzo o tom uvažovat.. V házené to byly dvě prohry a jedno vítězství!!! Taky se divím, ale je to tak. :-) Denča zase přijela a tak jsme zkoukli fotbalový zápas, kde po dlouhé době hrál i můj brácha. Bylo znát, že asi měsíc netrén

echm, echm, takže další můj patvor. Tuhle povídku nemám ještě dokončenou a že ji píšu dlouho, ale řekla jsem si, že dokud kus nezveřejním tak jí prostě nedopíšu. Kermisee si možná vzpomene, že jsem se o ní zmínila, když sme si jednou psali. Jinak mám takovej pocit, že se později objeví věci, které nejsou zrovna příjemné, ale patří to k tomu. Jinak moc vás prosím o komentáře. Středověk. Čas hrdinských činů, ale také útisků a falešných obvinění. Hony na čarodějnice bývali běžné. Jen se znelíbit církvi, bohatému a mocnému muži, nebo jen stačilo být jiný. Některé údaje říkají, že v těchto procesech zamřely tisíce žen, mužů i dětí, někteří tvrdí, že jich bylo mnohem více. V historii je středověk moje oblíbená doba, ale tyto procesy mi to kazí. Odsuzuji Kladivo na čarodějnice a odsuzuji ty, co se řídili touto knihou. Na hranicích, při mučení, zemřeli spousty žen a dívek, výjimečně chlapců a mužů. Jak daleko tehdy sahala lidská nenávist… Anglie 1634, čarodějnické procesy jsou v plném proudu.

Ahojky, tak sme dávám pro oživení pár fotek. Je na nich zachycen potok, který je kousek od našeho domu a pod mostem. Mezi větvičkami... Listí.... Když se člověk nudí tak fotí hovadiny Mezi stromy... Že by jste neuhodli co touto fotkou vede? Na této fotce je zachycena silnice... Tohle už je pod mostem, trochu víc mázlí, ale co s tím nadělám.... Pod mostem, tahle fotka se mi docela líbí.... Mno a poslední pohled na vodu kamínky..

ahojky, popravdě řečeno nemám teď moc času a tak sem házím aspoň toto. Jinak bych moc chtěla poděkovat za komentáře k předchozímu článku. A pro Kermisee a Marilku: Musím se přiznat, že spousta v té povídce jsou moje city, opravdu jsem to tak v jeden okamžik cítila. Tímhle jsem se měl jenom vypsat, vůbec to neměla být povídka, ale stalo se.. Ale zpět k tématu. U svojí sestřenice sem na profilu u jedné fotky našla toto: Ptá se láska přátelství: 'Proč tu jsi ty, když jsem tady já??' A přátelství Odpoví..'Abych utíralo slzy, které po sobě zanecháš.." Na mě to celkem zapůsobilo, ale mě zajímá co si o tom myslíte vy, jak to na vás zapůsobilo?

Ahojky, tak je tu zase něco úplně něco jiného. Po dlouhé době sem dávám nějakou povídku. Posledních 14 dnů jsme nenapsala nic kloudného, až včera. A musím říct, že to podle toho taky vypadá. Vzpomínky. Jsou tak blízko. Znovu a znovu ožívají. Pochybnosti, sžírají mě, stále si říkám co kdyby … Kdybych tohle neudělala, neřekla … Mohla bych být šťastná, mít kamarádku. Vše by bylo jako dřív. Nemusela bych teď utírat slzy ze své tváře. Proč neumím poroučet svým citům? Proč jsem se musela zamilovat zrovna do něj? A proč on do mě? Proč jsem neskryla své city? Všechno mohlo zůstat při starém. Ale bylo by to tak lepší? Ano. I kdyby s ním chodila ona? Ano. Proč se to k sakru muselo stát? Proč to tak bolí?? Bolest. Neodchází, neutichá. Zůstává a sílí. Cítím chlad a horké slzy stékající po mích tvářích. Jak je jen nenávidím a kdyby jen je. Nenávidím sebe a i je. Já hloupá naletěla. Chci skočit. Cítit vítr jak mi cuchá vlasy, objímá mě. A pak krátký záblesk bolesti, jako když se rodí nový den a slun

A je tu další odpověď, tentokrát pro Kermisee. Pokud s emě chcete na něco zaptat ptejte se ZDE!! No ,mě by fakt hodně zajímalo, jak vypadáš...už vím, že má rezavé vlasy...vím, že tě asi nedonutím sem dát fotku, ale...aspoń mini popis prosím... Potom, kde bereš inspiraci k povídkám? Proč jsi zvolila zrovna Vivienne (to tu myslím někde je, ale...nechce s emi to hledat xD) a...a...to bude asi zatím vše Mno tak s tou fotkou máš pravdu nehodlám vás děsit:-) Mno takže ta barva vlasů, ono je to složité. Vlasy mám sice rezavé, ale ne až tolik výrazně. Babi říká, že sem něco mezi špinavou blondýnou, zrzkou a brunetou, ale ta rez v tom přece jenom převažuje:-) Mám celkem bledou pokožku a spoustu pih. Mno oči.... Mno to je taky trochu složitější. Ptala sem s ebráchy a prej je mma šedivo-ocelovo- modrý. Párkrát sme se podávala do zrcadla a oči se mi zdáli lehce nazelenalý. Mno já prostě nevim jak je popsat. Tak a dál. Meřím 165cm a sem skoro nejmenší holka za třídy, dost mě to štve, můj sen je měř

Tak tenhle týden byl celkem na draka. Začala škola. Hlavním tématem na většině blogů, je právě ona. Je zvláštní, že tohle slovo a to co představuje dokáže narušit vyrovnanost mysli, zničit sebevědomí zničit okamžiky štěstí a dohnat až na kraj propasti. Tohle všechno dokáže jenom škola. Tolik nenáviděná a možná i milovaná. Tak a už dost o škole, po tomhle týdnu, jsem se z toho šoku snad už oklepala. Tenhle týden jsem objevila na youtubku jednu zajímavou skupinu, házím vám sem písničku, která mě uchvátila, nevím čím, ale strašně se mi líbí. Snad se vám bude líbit taky. Leaves' Eyes - Elegy Dnešní zápas v házené jsme prohrály, jak jinak že? Ale bylo to jenom 10:16, sem se divila. V pátek jsem s rodiči jela na noční prohlídku Švihova. Bylo to moc pěkné a dost jsem se nasmála. Jinak o víkendu mě kromě obvyklých povinností nic zajímavého nečeká..

Mno takže naši nejsou doma, brácha je u kámoše a tak využívám chvilky kdy mě nikdo neruší, abych napsala jak daleko je ta "rekonstrukce". Takže možná jste si všimli nové rubriky Dotazy a dvou jejích podrubrik. Poté sem přidala k obrázkům fotky, počítám, že sem dám první fotky tento týden. Nový vzhled jsem si už objednala, takže nevím kdy bude. Lehce jsem poupravila rubriku: kronika života Vivienne,.... . Dále z očí zmizela rubriky, povídky na přání,je schovaná v rozcestníku povídek:-) Kapitolku vlčího pouto mám už napsanou, ale mám ji sice danou v pc, ale jelikož brácha přeinstalovával pc, nemůžu ji doupravit a dát sem, protože ještě nejsou nainstalované Wordy. Takže si musíte počkat až se to uráčí brácha udělat. Což může být za hodně dlouho:-) Tak to je ode mě zatím vše.

Mno takže dneska jsem byla zase v té hrozné budově se žluto-béžovo-hnědou omítkou. Jak já tu budovu nesnáším, ty okna a žaluzie, parčík okolo ní, hasičárna, zastávka. A hlavně ty děti, ty nadšené a vyděšené tvářičky prvňáčku, jejich rodiče. Nevím jestli ho zveřejním, je to jen výplod mé potřeby se vypsat, zaměstnat mysl. Není mi zrovna nejlíp, bolí mě celý člověk, celou noc jsem nespala, nevím proč. Ale ani ji moc nevnímám, natož únavu, cítím jinou bolest, jiné trápení a to souží mou mysl. Nevím, kde se vzalo, ale je tu a já nevím co s ním.