Vivienne

Zdálo se, že naše rodina je odsouzena k životu bez koček. Nakonec jako poslední naděje k nám přišla mourovatá slečna, která dostala jméno Kateřina. Prožila jsem s ní spoustu krásných let. Když dopsala válka mezi ní psem vygradovala a jednoho dne došlo k naprosto neočekávanému souboji, který skončil krapet krvavě. Kočka přišla o kousek ouška a pes ho měl rozseknuté. Po té zavládlo relativní příměří. Po čase jsme si nechali Kaččina koťátko, kocourka Micíčka. Snad protože jsme měli doma kočku tak nám tento kocourek neutekl a zůstal s námi. Bohužel měl tento kocourek speciální chutě. Lezl ke slepicím do kurníku, kde vyhodil vajíčko z kukaně a vnitřek snědl. Je jasné, že takový škůdce u nás zůstat nemohl. Jedni známí v tu dobu sháněli kočku, takže se Micíček odstěhoval, i když jsem při tom měla slzy v očích, vím, že se má skvěle. Když se pak narodila koťata, jedno jsme si nechali, i když jsem toužila po nemourovaté kočce. Kačka měla očividně dominantní geny, takže veškeré potomstvo byla ste

Za ty roky už jsem se určitě několikrát zmiňovala o lásce ke kočkám, a o tom že jsem hrdou majitelkou hned několik předoucích tvorečků. V současné době si prostě nedokážu život bez kočky ani představit. To by tak bylo k obecnému úvodu k tématice. Poznala jsem hodně koček, i naší rodinou jich prošlo dost. A bohužel ne vždy zůstaly dlouho. Potkaly je různé osudy, některé spojené s životem venku a jiné, které se mohou přihodit komukoliv. Určitá rizika nelze snížit, musíme se s nimi prostě smířit. Vy je milujete, a když žijí venku, musíte věřit, že ony Vás milují stejně tak a neutečou Vám za lepším. Modlíte se, aby je nepotkalo něco nemilého. Jak už z výše psaného vyplývá, naše kočky žijí venku, dělají si, co jen chtějí. Hlavní důvod proč to tak máme je fakt, že kočky jsou u nás hlavně kvůli lovu myší. První kočka, na kterou si vzpomínkám je Micka. Už je to spousta let, co žila. Ale tato kočka byla skvělá myšilovka a tehdy každé ráno přinesla na schody mrtvou myšku a čekala, až ji pochválí