Vivienne

Přidávám sem prvních pár fotek z Čimelic. Fotek vzniklo veliké množství, takže je dosti pravděpodobné, že se tu u nich sejdeme častěji. Tak snad Vám to nevadí. Byl to zajímavý zážitek, kytičky byly nádherně naaranžovány. K vidění byli i různé sošky a keramické výrobky. Jeden celý skleník byl věnován paprikám a rajčatům. Netušila jsem, že existuje tolik druhů… Samozřejmostí byla i hromada stánků prodávající všechno možné. Já jsem se dlouze zastavila u kaktusů, ale nakonec jsem si žádný neodnesla. Stejně dlouhou dobu jsem strávila u masožravek, ale strach z toho, že by mě i sní máma vyhodila zvítězil a tak ani tati kytička se mnou neputovala domů. Bohužel se s přibývající časem zvyšoval počet návštěvníků i okolní teplota a tak se ve skelnících nedalo vydržet, ani fotit aniž byste způsobili kolonu. A i nic netušící kolemjdoucí znemožňovali focení a tak jsem toho ač nerada nechala. Ale dost už řečí ať se konečně vrhneme na hlavní chod dnešního článku. Propojení květin a obrazů bylo velmi p

Inu mám chuť se s vámi podělit o jednu pro mě docela významnou událost. Totiž dnes jsem konečně úspěšně složila zkoušky v autoškole. A tak se pár dnů budu vlastnit svůj první řidičský průkaz. I když je to trochu zvláštní, protože já nikdy řidičák nechtěla. To moji drazí rodičové opět rozhodli, co se bude dít. Začala jsem již v červnu, kdy jsem absolvovala teoretické hodiny. Již zde se objevila nepěkná vlastnost instruktora, kdy nebyl schopný přijet včas. S jízdami jsem začala až druhý týden v červenci, protože stejně nebylo kam spěchat, když 18 slavím až v srpnu a zkoušky mohu dělat až po tomto datu. První jízdu jsem jela domů z plzně sice přes malé vesničky, ale i tak to bylo hrozné. Další dvě jízdy jsem jela do Rokycan. Při čekání na jízdu se opět projevila nedochvilnost instruktora, ale co se dalo dělat? Pak se mi ale tři týdny neozval a když sem mu zavolala já tak jen slibovat a sliby neplnil. No nakonec jsem to přeci jen odjezdila i když sem poslední týden před zkouškami musela od

Na úvod musím říci, že nejsem zručný člověk, ač se čas od času pokouším něco vytvořit. Proto je i můj dnešní výtvor nepovedený a já věřím, že by to každý z vás zvládl lépe. Inu jde o výrobu lapače snů. Při jeho vzniku jsem se nechala vést tímto zdařilým videem. ( zdro j) Ale přeci jen jsem si v určitých věcech musela vést jinak. Místo kruhu jsem použila vrbový proutek, který jsem neloupaný zakulíkovala ve tvaru podobném kruhu a nechala jej takto několik dní, aby se vytvaroval. Poté jsem jej pevně svázala nití a dala se do výplně. Při druhém pokusu jsem si počínala podobně, jen jsem místo jednoho proutku vzala tři a dala je na pár dní máčet do vody. Poté jsem je spletla do copu, ten jsem opět zakulíkovala ve tvaru podobném kruhu a dál to šlo jako předtím. Výplň Zde jsem místo ... (Já vlastně ani nevím čeho, v jednom videu byla použita "sinew" což mi bylo přeloženo jako "šlacha" což mi přišlo divný, takže nevím co to je. Ve zde zmíněném videu sem jí nerozumněla, co po

Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem svůj slib splnila k této iluzi něco naškrábala. Jak květ růže ve váze jejich život uvadl ve světa zkáze, rudé koupeli. Těžko je popsati, tu scenerii děsivou kde je přebit pach smrti počáteční hnilobou. A hostina zvěře divé hrůzná podívaná pro muže nezabité strach jejich hrdlo svírá. Málo jich tam zbylo, aby vyprávělo, kolik po nebi vran přilétlo ze všech světových stran. Dívka líbezná u nich tam seděla plně ozbrojená s tváří anděla. Je od cizí krve a rudou stužku v dlaních má po tváři jí slza kane, jak na padlé bratry vzpomíná. Zdroj

Jako hospodyňka Tak si poslední týdny připadám. Přijde mi, že dělám téměř vše a máma téměř nic. A jo dost mě to štve, ale tak poslední dobou mě štve dost věcí. Tak jako beru, že mám mámě pomáhat, přeci jen jsem na to stará dost. Ale kde je ta hranice mezi pomocí a využíváním? Lenoch v akci Tak jako každý rok před prázdninami jsem si říkala kolik toho udělám, dyť budu mít dost času na to abych psala, četla a něco vytvářela. No a tak jako každý rok to nevyšlo a může za to jen moje lenost. A teď když se blíží konec prázdnin začínají i moje výčitky svědomí, jelikož jsem promrhala tolik času. Tak například už přes dva měsíce se pářu s povídkou do soutěže Povídka pro kočku. Zádrhel je v tom, že mám napsány dva odlišné konce a nevím, který z nich použít. A tohle řeším takovou dobu. Pokud by měl chuť zahrát si na beta čtenáře, budu ráda :-) Poněkud smutný je i fakt, že nejdelší co jsem toto léto napsala byl dopis pro Kerm. Cíle? Dávat si cíle a předsevzetí pro mě asi nemá vážně cenu. Tak proč

A je zde druhý díl Pastelkování s Vivienne. xD Doufám, že se vám první díl líbil a že mě tu při druhém dílu nenecháte samotnou. Tentokráte necháme zvířátka na pokoji, přeci jen si to zaslouží, že? Hlavně želvičky, kterým se tímto velmi omlouvám. Dnes totiž trošku bude týrat jiný div přírody a to faunu, jinak též kytičky. Takže alergici spolkněte prášky, ať se všichni společně můžeme vydat na tuto květinovou výpravu. Malinký (trochu divný) fialový kvítek. Poněkud větší pokojová kytka, jejíž jméno jsem bohužel zapomněla. A tímhle to vše začalo. Jako první vznikl Kaktus po dešti a hned se k němu přidala Reflézie.

Otřu těch pár slz, zamávám šátečkem a tím dám poslední sbohem tomuto příběhu.. Gabriela procitla. Smutně se rozhlédla kolem. Nezbylo nic. Uhlíky přestaly žhnout a vítr roznášel po lese popel. Lesu vládlo ticho a klid. Nastal čas odejít. Gabriela se zvedla a rozhlédla se. Všude byli mladí vlkodlaci, ve tvářích měli vepsanou nejistotu, ale i naději. Byla jejich vůdkyní. Musela teď myslet i na ně. Celá nová smečka se dala do pohybu. Nechávali za sebou bolest a krev, hleděli vstříc novému životu. Někde daleko… Mé jméno je Gabriela de Sante, čas jsem dávno přestala sledovat a toto byl můj příběh. Jsem druhorozená, jsem vůdkyně. Spojila jsem dva světy, ale zároveň jsem je zničila. Zabíjela jsem své bratry i nepřátele. Zabila jsem prvního vlkodlaka i svého stvořitele. Věštba se vyplnila a já jsem nyní volná. Už navždy…..

Název článku dokonale vystuhuje, co vás bude nyní čekat. Myslím, že pravidelní čtenáři si již všimli, že sem nikdy nedávám své kresby, protože nekreslím. Nebyl mi dán talent, který by vedl mé ruce. Jenže toto léto mě cosi posedlo a já "kreslila" a některé své výtvory zde postupně zveřejním, aby se to tu trochu zpestřilo. Trochu se obávám jak to všechno bude vidět, jelikož je to kresleno pastelkami a navíc i technika je zastaralá. Takže vás tímto prosím o trochu shovívavosti. První se vám představuje želvička Karetka Pravá skrz kterou prosvítá tabulka z druhé strany papíru. To se vážně nepovedlo. A u želviček ještě zůstaneme. Prosím o potlesk pro želvu Střechovitou. Jako poslední se vám přestavuje Roháč Východoindický.

Poslední část, která je oproti normálním dílům dosti krátká, ale mělo to tak být. V brzké době se zde objeví ještě Epilog tím definitivně skončí jedna etapa mého života, která trvala dlouhé a neuvěřitelné 4 roky. Byl to krásný čas. .... Gabriela zavrčela a opět Rasmarovi skočila. Padli na zem a začali se kutálet. Hluk, který tím způsobili, přilákal Gabrieliny společníky. Popadli Rasmara a drželi ho. Gabriela zavyla a utrhla mu postupně hlavu, ruce a nohy. Pak vyšla ven, odkud se ozýval hluk. Ostatní vlkodlaci mezitím objevili a nahnali zbytek upírů do středu vesnice. Postupně je pobili, roztrhali je a rozházeli kolem. Gabriela se proměnila a pokusila se uklidnit. Srdce jí divoce bušilo a plamen nenávisti, který jí plál v srdci náhle pohasnul. Byla u konce své cesty. Padla na kolena a rozvzlykala se. Huan po jejím boku začal výt. Tak jako tehdy… Po chvilce se zvedla a odešla zpět do svého domu. Zapálila pochodeň, vyšla ven a zapálila dům. A pak další a další. Netrvalo dlouho a celá vesn

Pokračuji v zápisování :-) Neděle 7.7. Pracuji na : výlevna + báseň na TT Počet znaků: 814 + 668 včetně mezer Poznámka: doufala jsem, že se k výlevně už nevrátím, ale vrátila jsem se k ní, až moc brzy přijde mi :-( Pondělí 8.7. Pracuji na: snad střípeček iluze Počet znaků: 196 včetně mezer Poznámka: celkem mizérie, ale nápadům se k mě nějak nechce Sobota 13.7. Pracuji na: snad střípeček iluze Počet znaků: 399 včetně mezer Poznámka: není to sice to co jsem původně zamýšlela, ale alespoň něco Středa 17.7. Pracuji na: možná povídka na TT u snílků Počet znaků: 1 030 včetně mezer Poznámka: nápadíček zvláštní je, tak jen aby se povedl sepsat .-) Čtvrtek 18.7. Pracuji na: možná povídka na TT u snílků Počet znaků: 629 Poznámka: Sobota - 20.7. Pracuji na: možná povídka na TT u snílků Počet znaků: 892 Poznámka: dopsáno jest, ale něco v tom je divné

Červenec přinesl 9 přečtených knih. Zabiják - E. Zola O této knize jsme si říkali v hodně čj a tuším, že je i v seznamu k maturitě. Celkem se mi líbila, naturalistické popisy mi nepřišly až tak hrozné, jak nám o nich říkala učitelka. Tentokrát se popis děje ve skriptech shodoval s dějem v knize, takže jsem dostala to co jsem chtěla. Prokletá komnata - M. Camel K této knize jsem se dostala díky Kerm a jsem za to moc ráda. Kniha se četla dobře a rychle a navíc se tam objevovali vlci, což je u mně + navíc :-) Doufám, že se v brzké době dostanu i k druhému dílů. Idiot - F. M. Dostojevskij Opět kniha ze školy, ale určitě si ji do seznamu k maturitě nedám. Dalo se to číst, i když některé popisné pasáže mě dost nudily. Líbilo se mi vyobrazení života tehdejší ruské společnosti a lidí v ní.Velmi jsem litovala hlavního hrdinu, byl prostě jiný, čistý, nezkažený a do toho světa se prostě nehodil. O myších a lidech - J. Steinbeck Nevím proč jsou všichni z té knihy tak na větvy, tedy naše češtinářka

Inu bylo, nebylo a 4. srpna 2008 jsem si založila tento blog. Ach ano, už je to 5 let, co obývám tyto stránky. Pět dlouhých let. Buďme upřímní, mnoho jsem toho za těch pět let nedokázala. Ale vzdát se svého blogového kutlochu taky nedokážu. Co tedy více napsat? * Každopádně tenhle článek tu měl být už v pondělí, ale blog si zase funguje, tak jak se mu zachce a rozhodně ne v hodiny, kde se sem dostanu i já. Grr. Ale Dincie mi nastavila nový kabátek, který jsem si z její dílny vybrala. Tímto bych jí chtěla mnohokrát poděkovat. * Tak trochu mě zaplavuje melancholie a mám strašnou chuť se prohrabávat archívem, sbírat střípečky dob minulých, skládat je a najít obraz minulosti, který by mi snad pomohl vypořádat se s přítomností. Tu a tam to pobaví - jednořádkové články, obrázky (bez zdroje),… A myslím, že i nějaký ten zkopírovaný článek - ano přiznávám se k tomu. Ale alespoň v něčem jsem se zlepšila :-) (tedy doufám). * Nyní přijde na řadu troška nudných čísel a shrnutí. Za existenci blogu

Tak a přináším vám další povídku k snílkovské iluzi. Doufám, že se vám to bude líbit, i když mi to přijde poněkud zvláštní, ale je horko a tak se tím nevydržím déle zaobírat. Přeji příjemné čtení. "Má zlatá děvenko, co to zase vyvádíš?" zasípala stařenka snad po sté, když malá dívenka zakopla a rozplácla se na chodník jako přejetá žába. "To nic bábi,"vykřikla a vyskočila opět na nohy. I když by se to mohlo někomu zdát zhola nemožné. Stařenka za ní cupitala, ale její staré seschlé tělo nemělo sílu dohonit sílu mládí. "Babi, co to tam je," vyhrkla a ukazovala na protější ulici. Stařenka jí došla a pak uviděla, co ji zaujalo. Stála tam samotinká shrbená stařenka v šedém hávu s velkým šedým špičatým kloboukem na hlavě. "To je čarodějnice, drahoušku," "A proč tam tak smutně stojí?" "Asi je ve výloze něco co by moc chtěla, ale nemůže si to dovolit." Děvčátko se rozesmálo. "Huš, to se nedělá dítě! A pamatuj nikdy si nerozhněvej

Opět zavládla noc. Khor a jeho muži se blížili k hradu. Když uviděli věže čnící k nebesům, zpomalili. A pak znenadání zaútočili. Upíři však byli připraveni. Mezi prvními zemřeli staří vlkodlaci, ti mladí se drželi stranou, ale Khorova síla je nutila do boje. O kus dál hluk boje vyrušil Morthuga a jeho muže. I oni se tedy vrhli do boje. Nikým neočekáváni. Upíři se zděsili a Khorovi muži couvli. Drasil to vše sledoval z hradeb. Stalo se to, co říkala Gabriela, vlkodlaci se do sebe pustili navzájem, ale zároveň vraždili vlkodlaky. A pak ji uviděl. Gabrielu a vlky vedené Huanem. Povšiml si také toho, jak se chovají vlkodlaci v jejím okolí. Vedle něj se ozvalo vrčení. Otočil se a pohlédl do Khorových očí. Zasyčel a skočil. ** Gabriela nebojovala, jen pozorovala, jak kolem ní kráčí smrt. Vyhlížela je. Upíří elitu a jejich vůdce, Rasmara. Nikde je však neviděla. Všimla si něčeho jiného, na věži bojoval Drasil s Khorem. Okamžitě se k nim rozeběhla. Bylo však pozdě. Drasil byl mrtvý, Gabriela z