Vivienne

Na mém ostrůvku uprostřed širých vod nekonečného oceánu internetu je stále mrtvo. Je to zvláštní, po měsících šprtání na zkouškové a státnice jsem se opravdu těšila až budu mít volno. Plánovala, co všechno budu dělat, že konečně zase jednou budu sama sebou. Ale ejhle, pořád nikde nic. Mám spoustu času a defacto žádné povinnosti, a přesto pořádně nic nedělám. Psaní bylo dříve nedílnou součástí mého života, ale múza se ke mně ještě nevrátila, takže papír zůstává nedotčený a propiska se na mě šklebí… Ani čtenářská vášeň mě nějak zatím nechytila, což je divné. Poslední, co jsem četla byly bakalářské práce mých spolužáků. Přečetla jsem 4 a pak vlastně i tu svoji :D Bylo to dost o nervy, obzvlášť ta jedna, kamarád defacto trojnásobně přesáhl daný rozsah. A když po mě chtěl, abych to proškrtala tak si bránil každé slovo.. Jop po druhé už bych do toho nešla. Každopádně začínám mít pochyby zdali letos knižní výzvu splním, protože čtecí vášeň asi někam zdrhla, nebo ještě spí. Poslední dny jen uk

Tak a je to tu. Článek, o jehož napsání jsem dlouho snila a věřila, že se k němu dostanu. A pak mi trvalo takovou dobu se k němu dostat. Inu stalo se, proběhl den D. A to již 7.6. Státnicovala jsem. Bez spolužaček, které šly o den dříve. Jako předposlední z našeho oboru. Prostě super. Čekala jsem, že budu víc nervózní, ale nakonec to bylo v rámci možností snesitelné. Nejhorší bylo to čekání. Než si šel člověk tahat. Komise byla celkem fajn, měla jsem tam jak vedoucí, tak i oponentku. Co se otázek týče, potvrdila jsem si tu známou pravdu, že když si říkáte tohle nechci tak si to vytáhnete. Ale funguje to i naopak. Vytáhla jsem si dvě otázky, které jsem nechtěla, jednu co jsem chtěla, z posledního předmětu mi to bylo vcelku jedno a taky to tak dopadlo :) Ale přežila jsem, a to jak zkoušení tak i obhajobu bakalářské práce. Její tvorba mi přinesla mnohá ponaučení, teď se toho už jen držet a poučit se z chyb.. Takže vzato kolem a kolem, jsem Bc. :D Čekala jsem, že to bude jako znovuzrození,