Vivienne

Člověk se občas potřebuje vypovídat... Vysoké datum v kalendáři mi připomíná věci, které bych radši neviděla. Blíží se konec léta, konec prázdnin, mých posledních. Mé plány byly vcelku velkolepé. A nevyšlo z nich nic. Částečně kvůli věcem které neovlivním, a částečně kvůli mé nerozhodnosti, zbabělosti a tak… takž místo inspirativní brigády, cest do zahraničí i po českých luzích a hájích a překonání vlastního stínu, sedím doma. Konkrétně se pokouším psát DP, starám se o babi a čučím na seriály. Jop a snažím se i číst, ale ta poslední aktivita mi moc nejde. Ale je obtížné sáhnout po knize sáhnout a číst. A jop vím, že to zní divně. A je to dost podobné psaní. Co si uvnitř mě chce psát, ale je tu blok. Mezi mnou a papírem, který navíc není vždy po ruce. A o přepisování do PC ani nemluvě. Nechci vědět kolik různých střípků povídek se mi válí po pokoji na kouscích papíru, nebo na účtenkách a já je nepřepsala do PC takže jsou defakto navždy ztraceny… Vlastně si nejsem jistá ani zda tento člá

Nebo spíše kratičký výlet. Jak jsem v minulém článku avizovala, tak se i stalo. Jak sem se již zmiňovala jednalo o Chorvatsko, konkrétně o národní park Plitvická jezera. K tomuto zájezdu jsem se dostala opravdu náhodou. Na jedné sešlosti naší čtyřky se M. zmínila o tom, že bych chtěla vyrazit. Většinou takovéto šílenosti nedělám, ale tentokrát jsem to udělala a nadšeně přikývla. A dohadování začalo… Zbylé dvě kamarádky jet nechtěly, tak jsme na to zbyly dvě. Vzhledem k tomu že jiná dovolená v dohledu nebyla ani po ČR ani mé vysněné zahraničí, prostě nic. Mělo se jet skoro okamžitě, v půlce července, ale první termín nevyšel. Každý další týden tam M. něco měla, takže fakt trvalo dost dlouho, než jsme se shodly na tomto týdnu. Tedy spíše M. měla volno. Takže se doopravdy jelo. I když už samotný odjezd byl trochu komplikovaný. Bylo nutné se dopravit do Prahy, na místo určení. Byla to docela prča vzhledem k tomu, že ona nikdy nejela metrem a já vždy jen s doprovodem. :D V tomhle M. fakt ob

Rok se s rokem sešel. Srpen pro mě znamená větší množství oslav. A zároveň hlásící se konec léta a prázdnin. Takže člověk ani moc radost ze svých narozenin nemá… Nebo alespoň já ji nemívám. Mé každoroční trauma z toho jak všichni zapomněli, se letos nedostavilo tak silně jako obvykle. I když letošní počet těch co zapomněli z kruhů mě velice blízkých vzrostl na životní maximum…. Třeba je to znamení toho že konečně dospívám a neřeším blbosti. Tedy až tak moc neřeším… :D Jsem unavená… I když pořádně netuším z čeho.. :D Snažím se psát DP, nezbláznit se. Nevyletět jako čertík z krabičky a narušit křehkou rovnováhu, o kterou se doma všichni kolektivně snažíme, ale kterou vlastně i sami svým chováním ničíme…. Klasická rodinná idylka ne? Ozývám se tak trošku na rychlo… Celý týden jsem pilně psala DP. Mám tu spoustu myšlenek na rozpracování a dokonce i jednu rozepsanou povídku, ale problém vyvstává v okamžiku kdy je třeba hodit myšlenky popřípadě již napsaná slova do elektronické podoby. Problé

Je to neuvěřitelné, že je za námi další měsíc. A jak se mi tedy vedlo? Cíl číslo 18 - posun na 20/27, tedy pomaličku se blížím 19. řekla jsem si že za odbornou knihu budu považovat i Řeč těla o A. Pease, takže splněno! 4/4 Přečíst 3 cizojazyčné, budu počítat za cizí jazyk i slovenštinu tak to mám 1/3 splněno. Pomalu zjišťuji že cíl 21 byl poněkud nepromyšlený, protože jsem nevěděla přesně kolik sérií mám rozečteno a kolik dílů je ještě tvoří. Inu letos spíše, než dočítání sérií rozčítám další. Tohle asi neklapne. Jak je vidět článek týdně se pokouším udržet, ale už teď mám za sebou určité mezery, které jsem ještě nedohnala. Cíl 25, mám rozepsanou povídku k Iluzi!!! Teď ji tedy ještě dopsat. Ale já to určitě zvládnu! Výzva na databázi knih, splněno 13 z 20, tedy 65 %, jsem těsně před cílem!! Čtení autorů z různých zemí EU, posun na 10 z 28. Komentáře ke knihám nic moc, ale přidala jsem teď jedno hvězdičkové hodnocení :D Díky Naslouchači o Petry Stehlíkové mám splněn cíl 47! Stejně tak d

Rok se s rokem sešel. A tento koutek opět slaví své narozeniny. Je to již 10 let. Deset neuvěřitelných let. Já to nechápu! Většinou když cokoliv začnu tak to po nějaké době skončí. Máloco mi vydrží tak dlouho. A přeci, něco se našlo. Tento blog. Tento kousek internetu, který "patří" mě. Tolik se toho změnilo, a přitom mi přijde, že já svým způsobem zůstala stejná. Něco ve mně určitě, něco se ale i změnilo… Vlastně občas i přemýšlím, kde se ve mně vzala ta odvaha to tu založit. Ale stalo se. A já zde slavím další výročí. Je to lehce zapamatovatelné, protože jsem blog založila na bráškovi narozeniny. :) I přesto že poslední roky to tu zde skomírá, stále jsem nevydala ještě poslední "výkřik" a snad to ještě dlouho nenastane. Když se tak dívám na počty článků nechápu ty doby, kdy jsem byla schopná zveřejnit za rok více jak 100 článků, rekord je 143. Prostě zázrak! Za dobu své působnosti to máme celkem 899 článků, včetně tohoto. To je hustý. Některé jsou lepší jiné horší