Vivienne

Krátký a takový.... no divný epilog, ani nevím jestli ho sem mám vůbec dávat.... No prostě ho berte s rezervou. Větvičky zapraskaly, ale nikdo si toho nevšímal. Byli příliš vyděšení a rozrušení pravdou, kterou nikdo z nich nečekal. Je to pro mne velice podivné vidět ji. Uplynulo mnoho let a já teď vím, že moje nejtemnější představy se naplnily. Měla jsem pravdu. Asi nejlepší by bylo ji zabít, ještě v době, kdy byli slabí, ale na to je příliš pozdě. Vedle mě stojí on-Tobias. Někteří tvrdí, že to on ji dokáže zabít, či proměnit. Prostě sejmout z ní to prokletí. Ale nikdo neví přesně jak na to. Ani on. Krev její krve. Až čas ukáže, co bude dál a do té doby ji budu mít na očích. Neb ona je branou, kterou k nám může přijít zkáza. Našla novou rodinu, přátele a našla i svoji cenu života...

Poslední kapitolka, chtěla bych všechny, co tuhle povídku četli, poprosit o komentáře, ať vím jestli se líbilo, a nebo ne. Abych věděla jestli jsem na správné cestě a alespoň trochu se zlepšuji v psaní. Pak se, ale opět rozeběhl. Z lesa se vyřítili čtyři vlkodlaci a mezi upíry propukla panika. Někteří utekli jiní se schovali v lese. Jako stíny se do boje pustili i Rumuni. Se zvláštním uspokojením zabíjeli své největší nepřátele. Jeden po druhém umírali upíři pod vlkodlačími tesáky, či rukama svých spolubojovníků. Alek stál stranou a nevěřícně pozoroval dění okolo sebe. Nevěděl, co má dělat a tak raději nedělal nic. Jane se vedle něj nemohla vzpamatovat z toho, co se stalo. Zato Aro se po chvilce skrývání vrhl do boje a zaútočil na Kaitlin. Ta se jej pokusila odhodit, ale její moc selhala. Příliš pozdě pochopila proč. Aro ji odhodil a ona se nabodla na větev. Jedna její část jí trčela z břicha a byla od krve. Její krve. Pak z jejího těla náhle vylétl paprsek bílé...

Už, už je to konec, tahle kapitolka, pak ještě jedna, a Epilog. A opět se jedna etapa nachýlí ke konci až skočí úplně. Bohužel, nebo bohudík?? Kaitlin se probudila a rozhlédla se kolem. Pohled jí zabloudil až k Jasmie a ta se na ni usmála. Chvilku jen tak seděly mlčky. Z venku k nim doléhaly zvuky lesa. Nakonec promluvila Jasmie. "Budu potřebovat, vědět přesně kdy a kde se objeví." Kailtin přikývla. " Ta smlouva je,.." " Je pravá," odpověděla Mesy dřív než stihla Jasmie dokončit větu. "Životy vládců mají skončit. Pochybuji, že se vydají dobrovolně. Budou mě chtít zabít, zničit tu smlouvu. Zadupat do země tu jedinou zmínku o tom spojenectví. Jednou pro vždy zničit klan Whitewood."řekla. "Dokončí to, co tehdy začali a možná že to tak bude i lepší," dodala šeptem a pak se na dlouho odmlčela. Nikdo se neměl k tomu přerušit to ticho, která tam zavládlo. Stiny se mihly přes mýtinu a opět zmizely v šeru lesního porostu. Cíl jejich cesty byl ne...

Další díl, tentokrát je dost o ničem.. Jaké překvapení že?? "Bylo to alespoň k něčemu?" zeptala se Kaitlin. "Jo alespoň vím koho zabít, až přijde čas," odpověděla Mesy. "Kaitlin, já netušila, že Markus měl u sebe i tvoji matku." "On ji sledoval po celý její život, až do chvíle, kdy mě umístili do léčebny. Jeho předtucha se vyplnila, moje matka měla dar dát život někomu neobyčejnému. A tak se i stalo, měl však ještě nějaký odhad, prý se i splnil, ale o co šlo, nevím." Odpověděla Kaitlin. Opět zavládlo ticho. Až po chvilce Kaitlin znova promluvila. "Všimla sis jak na tebe ten Seth zíral?" "O tom mi radši nemluv, nebo se neovládnu, rozběhnu se zpátky a něco mu vážně udělám." "Ale no ta nebuď tak krutá." "Je to jenom smradlavý pes a…" "Tenhle smradlavý pes by položil život, jen aby tě ochránil." Kailtin se zadívala na Mesy, která se zastavila a zkřivila tvář, možná bolestí, možná tím jak usilovně přem...

Po velice dlouhé době, opět kapitolka... Kailtin s překvapivě rychle srovnala s tím, že ji pravděpodobně čeká už jen týden života. Dokonce se na smrt i těšila. Konečně nic neuvidí, neucítí. Kaitlin se probudila ze snění a zahleděla se před sebe. Na stole tam ležela tlustá kniha. Její stránky byly popsány hustým, ale úhledným písmem. Kaitlin to písmo velice dobře znala. Natáhla roztřesenou ruku ke knize a otočila na další stránku. Na ní byla nalepena stará fotografie. Kaitlin se na ni ani nepodívala, jelikož přesně věděla, co je na ní. Byla to ona a Simon v léčebně. Kaitlin musela stále přemýšlet, kdo mohl být ten, co ji chtěl zabít. Ten co kvůli tomu zabil Simona ostatní v léčebně. A proč vlastně? Naštvaně zaklapla knihu a vyběhl ven. Pravdu se už asi nikdy nedozní. A možná je to i lepší. Kdo ví, co by to mělo za následek. Kaitlin uslyšela vrznutí dveří a během chvilky ji doběhla Mesy a připojila se k ní, ale neřekla jediné slovo. Kailtin byla ráda, že s ní jde. Zamířili do lesa a tam ...

Achich ouvej, to je doba co tu naposledy byla kapitolka. Tahle zd eje jenom díky otmu, že nám odpadla hodnina ON. A tak jsme byla o hodinu dřiv doma.  Pro připomenutí přechozí kapitolka ZDE "Nejdříve by jste ještě měli vědět, že jakýkoliv náznak útoku, bude potrestán vaší smrtí," začal Sam. "nebude," řekla s úsměvem Kaitlin. "Myslím si, že by ti někdo chtěl něco říct." Jacob zmateně přikývl, něco Samovi pošeptal a ukázal na Setha. "Cože, on se do ní otiskl?!" zeptal se Sam rozhořčeně a přitom zvýšil hlas, tak že ho slyšeli všichni. "To tedy znamená co?" zeptala se Jasmie, které unikal smysl toho všeho. "Seth se otiskl do Mesy," vysvětlila krátce Kaitlin. "Cože?!" zeptala se Mesy. Kaitlin se k ní otočila a podrobně jí to vysvětlila. Mesy se to vůbec nelíbilo. Slabě zavrčela, ale uvědomovala si, že teď není čas to řešit. "Teď je jasné, že na nás nemůžete zaútočit. Takže poslouchejte, my tu zůstaneme. Až přijdou Vo...

A je tu jubilejní 20 kapitola!!!  Smečky zrychlily, pach, který cítily, byl stále silnější. Avšak ani teď nebyli schopni rozpoznat, kolik tvorů jej vlastně zanechalo. To bylo znepokojující, ale většina z nich si z toho nic nedělala. Byli přesvědčeni o své převaze. Možná právě proto přehlédli tenkou pachovou linii, která se naprosto odlišovala, od té kterou sledovali. Naprosto ji ignorovali, nikdo z nich si neuvědomil, co by to mohlo znamenat. ***** Skupinka zrychlila, tušili, že jejich pronásledovatelé nejsou daleko. Přebíhali malou mýtinu, když tu z ničeho nic Kaitlin vykřikla a spadla na zem. Ostatní se kolem ní shromáždili a tím okolo ní vytvořili kruh. Jasmie tušila, co se stalo, ale nedokázala to říci nahlas. Prostě to nešlo. Kaitlin se pomalu uklidnila a pak Jasmie zaslechla zrychlený dech a slabý dupot tlap. Zděšeně se otočila a rozhlédla se kolem. Zatím nic neviděla, ale zvuky, které slyšela, byly stále silnější. "Jsou tady," špitla směrem k ostatním, svůj pohled ...

Skoro po měsíci další kapitolka. Opět s politováním musím oznámit, že je velice divná. Ale zase na druhou stranu je docela dlouhá, tedy oproti ostatním kapitolám.  "Kaitlin není ti něco?" Jasmie jí vzala do náruče a posadila ji do křesla. Kaitlin však stále zírala před sebe a nevnímala Jasmie. To co se právě dozvěděla jí sebralo veškeré jistoty. Kvůli ní zemřelo tolik nevinných lidí. I Simon …. Kaitlin se hlasitě rozvzlykala. Simon se na ni smutně díval. Litoval toho, že jí řekl pravdu, ale na druhou stranu, měla právo to vědět. A až se tan vrah vrátí, aby dokončil, co začal, bude připravená. Ale vlastně teď už to je jedno. Je pozdě zabránit velkému zlu ve vstupu na tento svět. Je příliš pozdě …. Simon se podíval po ostatních, radovali se, slavili … i těm dávno mrtvým vyvstala šance na pomstu, na kterou čekali desítky a někdy i stovky let. Přišel jejich čas. Přišla na svět ta, která jim to umožní. Již brzy… Jasmie Kaitlin šeptala uklidňující slova, ale nepomáhalo to. Kaitlin...

Jsem docela překvapená, že jsem se k tomu vůbec dokopala. Možná to bude Mariiným hláskem, co mi furt zní v hlavě. ať je to tak nebo tak je tu další kapitolka. Opět o ničem,ale tak nějak být musí.. ale snad už brzy se něco začne dít..Snad...... "Neměla bych počkat na ostatní, ať to taky slyší?" "Fajn skočím pro ně." Řekla Jasmie a vyběhla z pokoje. Za chvilku byla zpět a v patách jí klusali čtyři vlkodlaci. Usadili se a s napětím čekali, co bude dál. Kaitlin se zhluboka nadechla a začala. "Byla jsem v tej nemocnici a pak sem uviděla doktora. To by nebylo nic divného, ale on byl upír. Akorát měl divný oči. Nebyli rudé, ale měli barvu medu. Nechápu to, jak mohl upír pracovat jako doktor?" "Mno myslím si, že já vím." Ozvala se Jasmie a pak začala rychle vysvětlovat, co jí řekla Elizabeth a její sestry. "Fajn, ale je jich tu více." "Cože?" ozvalo se ze všech stran. "Je jich tu víc, minimálně dva, ale spíš ještě víc. Jedna holk...

Další kapitolka, já vím má divný název a ještě divnější obsah, ale nemám času nazbyt. Tak přeji příjemné počtení. PS: možná mám špatně napsaná jména, prosím neukamenujte mě za to..  Kaitlin rychle běžela po silnici. Po chvilce doběhla na místo, kde prve parkovali a pak se vydala podle popisu muže do nemocnice. Doufala, že ji duchové nezklamou ani tentokrát. Pak si ale zanadávala. Začala se na ně příliš spoléhat, ale nešlo je neposlechnout. Ten jejich hlas, který se stále opakoval do kola. A k tomu ta bolest, když je neposlechla. Byla jim vydána na milost a nemilost. Ani za mák se jí to nelíbilo, ale nemohla s tím nic dělat. Kaitlin si smutně povzdechla, právě ve chvíli když dorazila k nemocnici. Vstoupila dovnitř, prošla chodbou a posadila se vedle sympatické dívky. Ta se na ní usmála, Kaitlin jí úsměv opětovala. Pak si ji konečně v klidu prohlédla. Měla na mikádo sestříhané černé vlasy, v neopálené tváři jí zářili šedozelené oči. Na sobě měla černou sukni a če...

Tak další kapitolka, původně tu ani neměla být, ale nevěděla jsem o čem jiném psát a nechtěla jsem, aby to tu zůstalo prázdné, takže ji zde máte. Jo a konečně se tam pomalu objeví postavy ze Stmívání... "Co tu…" načala Kaitlin větu, ale nedokončila ji. "Mlč. To co tam je tě nemusí zajímat." Řekl jí do ucha jeden duch. "Ale tam někdo je. A sleduje nás." "Nech to být."Kaitlin se pokusila zaostřit, podařilo se jí to a tak zahlédla ledovou auru, kterou vydávali všichni upíři. "Je to upír, a určitě je…" "Buď už zticha!" křikl jí do ucha hlas a tělem jí projela vlna bolesti. Kailtin se stěží udržela na nohou. " Je jedno, kdo to je." Řekl jiný hlas. Pak se ozval ženský hlas. " To co se má stát se stane. Kostky byly vrženy a mi nedovolíme, aby ses je pokusila zastavit." "Pochop, že jsou věci se kterými nelze nic dělat. Zapomeň na to." Řekl jí přátelský hlas Kaitlin ač nerada se obrátila a zadívala se do d...

A další kapitolka je tady, tentokrát se v ní i něco děje..  Ujely pár kilometrů a Jasmie začala mít divný pocit. Zdálo se jí, že je někdo sleduje, nervozita, kterou pociťovala, byla čím dál větší. Jakýsi hlásek v její hlavě jí říkal, že udělala chybu, když se sem vydala. Kaitlin se zamračila a něco si pro sebe zabručela. To co slyšela se jí nelíbilo. Zazdálo se jí, že Jasmie taky něco vycítila. "Děje se něco?" zeptala se Mesy, která vycítila rostoucí napětí. "Někdo nás sleduje." Šeptla Jasmie. "Felix." Řekla tiše Kaitlin. "Co tu ten dělá?" podivila se Jasmie. "Jde po naší stopě, už delší dobu." "Museli ho poslat Volturiovi, ale proč zrovna jeho?" přemýšlela nahlas Jasmie. "Je v lese kousek před námi." Řekla Kaitlin a otevřela oči, které doposud měla pevně sevřené, aby se lépe soustředila na to, co jí duchové říkají. "Fajn." Řekla Jasmie a zabrzdila. "Musíme se ho zbavit. Vy tu zůstanete a …" ...

Další kapitolka, divná a je taková o ničem...  Prostě nuda.... Ani nevím proč jsem ji napsala... Jo a objeví se tam postava kterou si přála Mary, tak ať selíbí....  Jasmie odehnala vlkodlaky a sama se s Kaitlin a Mesy vydala nakupovat. Byla to nezbytná nutnost, i když v hloubi duše ji těšilo, že zase bude vypadat normálně. Rychle nakoupila a čekala na ostatní. Na sobě teď měla vysoká černé boty, červené legíny a černou krátkou sukni, k tomu černé tílko. Mesy si ji dlouze prohlížela. "V tomhle budeš běhat?" "Jo!"Odsekla Jasmie a zamračila se. Mesy se jen pobaveně ušklíbla. Sama si vybrala černé botasky, černé kalhoty a triko, k tomu černý plášť s kapucí. "Lehce se z toho dostanu, takže se budu moct rychle přeměnit." Vysvětlila Jasmie, která si ji zkoumavě prohlížela. Kaitlin si vybrala vysoké černé boty, stejnobarevné kraťasy a tílko. Pak si uvázala šátek kolem krku, aby jím zakryla upíří kousanec. Nakonec jí Jasmie podala černočervené návleky na ruce. ...

Další kapitolka.. Divnej název.. a ještě divnější obsah. Je to prstě o cestě, ale název Cesta se mi zdál divný a tak mě napadl, tenhle ještě divnější. Kaitlin seděla v letadle vedle Jasmie. Čekalo je ještě několik dlouhých hodin cesty, na jejímž konci, měl být jejich nový domov. Kaitlin se opřela a zavřela oči. I zde s ní byli duchové, i zde k ní promlouvali a sdělovali jí dávnou minulost i budoucnost. "Tvůj osud je blízko."Špitla. Jasmie se na ni otočila a překvapeně se na ni zadívala. "Co?" "Duchové jsou dneska docela výřeční." Na chvilku zavládlo ticho. "Vím o tom." "O čem?" "O tom co jsi dělala dřív. O smečce se kterou jsi žila… I co se dělo v Itálii." "Jak to?" "Duchové jsou výřeční." Usmála se Kaitlin. Zase na chvilku zavládlo ticho. "Najdou tě." "Kdo? A co bude pak?" zeptala se Jasmie s náznakem strachu v hlase. "Tvůj osud je blízko. " usmála se Kaitlin. Jasmie to necháp...

Po delší době další kapitolka. Je docela dloohá, tedy, aslepoň na mé poměry. Nějak nevím co víc říct.. Tak snad jenom ať se líbí... Rychle doběhla k autu, nasedla a dupla na plyn. Kola zanaříkala, ale okamžitě se dala do pohybu. Auto za okamžik zmizelo v oblaku zvířeného prachu. Jasmie byla stále nervózní. Doufala, že jí hned nezačnou pronásledovat. Bylo to, ale zbožné přání. Najdou ji, ať bude kdekoliv. A to díky Demetrimu-stopaři.. Nejdříve vyjede z téhle pece, pak najde Lucy. Pošle Kaitlin s vlkodlaky pryč. Sama si pak na Demetriho počká. Nebo by mohla vytvořit falešnou stopu a získat tím čas, ale kdo ví, jestli se na to Demetri chytí. Nezbývá než doufat a modlit se k bohu.. Ale ona již na boha nevěří. Přestala, když jí zničili život. Možná by se k víře v něj vrátila, ale neměla tu možnost. Proměnila se, stala se stvůrou, ďáblovým stvořením, které nemá duši. Jasmie si povzdechla. Neměla by na to myslet. Obzvlášť ne teď, ale nemohla si pomoci. Aro v ní probudil dávno zapomenuté vzpom...