Kapitola 15 - Pomsta

A další kapitolka je tady, tentokrát se v ní i něco děje.. 

Ujely pár kilometrů a Jasmie začala mít divný pocit. Zdálo se jí, že je někdo sleduje, nervozita, kterou pociťovala, byla čím dál větší. Jakýsi hlásek v její hlavě jí říkal, že udělala chybu, když se sem vydala.
Kaitlin se zamračila a něco si pro sebe zabručela. To co slyšela se jí nelíbilo. Zazdálo se jí, že Jasmie taky něco vycítila.

---

"Děje se něco?" zeptala se Mesy, která vycítila rostoucí napětí. "Někdo nás sleduje." Šeptla Jasmie. "Felix." Řekla tiše Kaitlin. "Co tu ten dělá?" podivila se Jasmie. "Jde po naší stopě, už delší dobu."

"Museli ho poslat Volturiovi, ale proč zrovna jeho?" přemýšlela nahlas Jasmie. "Je v lese kousek před námi." Řekla Kaitlin a otevřela oči, které doposud měla pevně sevřené, aby se lépe soustředila na to, co jí duchové říkají. "Fajn." Řekla Jasmie a zabrzdila. "Musíme se ho zbavit. Vy tu zůstanete a …"

"Ne!" křikla Kaitlin s Mesy najednou. "Půjdeme s tebou, je to taky naše pomsta." Řekla Mesy odhodlaně. "Ale dyť něco udělá Kaitlin a …"

"Víš co dokážu. Než se ke mně přiblíží, bude ležet na zemi a křičet."

"Jak myslíš." Jasmie kapitulovala. "Ale vy tu zůstanete," obrátila se k vlkodlakům.

"A proč?" zeptal se Max. "Kdyby nebyl sám a jeho parťáci by nás chtěli přepadnout ze zálohy." Vlkodlaci přikývli, i když se jim to nelíbilo, zůstali u auta.

Jasmie s Kaitlin a Mesy se vydali do lesa. Kaitlin je nejistým hlasem navigovala. Došli na plácek, kde stromy rostli dál od sebe, takže tam bylo více místa. Zastavili se. Po chvilce ticha se Kaitlin rychle otočila a podívala se na přicházejícího Felixe. Zastavil se kousek od ní a zašklebil se. "Jasmie ty si sebou vodíš svačinku?" zasmál se. Jasmie s Mesy se otočili a zavrčeli.

" No to je vlastně jedno. Jsme tu kvůli něčemu jinému. Musíš se, se mnou vrátit, Ara velice zarmoutilo, že jsi nás tak náhle opustila." Řekl naoko smutně.

Pak zaregistroval Mesy. "Tak ty sebou máš vlkodlaka? Jsi mrtvá. Ani to co u tebe Aro viděl, tě teď neochrání, ani ta tvoje výjimečnost." Rozkřikl se Felix a začal se kolem sebe rozhlížet, jakoby někoho hledal, ale taky jakoby se chystal utéct. "Ty nikam nepůjdeš a Jasmie nezemře." Řekla Kaitlin ledovým hlasem. "Máme spolu dost na povídání." Usmála se, ale to nebyl radostný úsměv. Byl děsivý a Felix si toho všiml. K vlastnímu zděšení došel ke stromu, opřel se o něj a zůstal tak stát. "Proč jsi Marka Hoppalainena odehnal, když u mě čekal na konec mojí přeměny?"
Felix na ni vytřeštil oči.

"Tos byla ty?" zeptal se užasle. "Ptám se proč." Vykřikla.

"A řekni mi pravdu." Jasmie zasyčela.

"Proč? Začínal se moc roztahovat. Dělal to furt, hledal lidi s talenty a ty pak proměňoval. Dlouhé roky taky upíry zkoumal, asi na světě není lepšího znalce, našeho druhu.  Chtěl vytvořit vlastní smečku, dostatečně silnou, aby porazila Volturiovy, nebo alespoň, aby si jim vyrovnala. To jsem nemohl dopustit."

"To není vše, ještě něco v tom bylo. Pověz nám co." Řekla Kaitlin s tajemným úsměvem ve tváři. "Marko byl mým stvořitelem. Byl jsem prvním, koho proměnil, ale když zjistil, že nemám žádnou schopnost, která by se mu hodila, opustil mě."dopověděl nazlobeně Felix.

"A proto jsi ho zabil?" zeptala se.

V očích měla slzy. Nebylo jí Felixe líto to ne. Marko se k ní vždycky choval dobře a teď Felix tvrdil, že byl jiný, bezcitný a vypočítavý."Jo, konečně jsem se mu mohl pomstít."

"A co smečka vlkodlaků?" zeptala se Mesy "Ti psi?" Felix se ušklíbl, ale vzápětí se rozkřičel.

"To bylo naposledy, co jsi jim takhle řekl." Řekla Kaitlin a její hlas připomínal pukání ledovce. Felix přestal křičet a vyděšeně jsi ji prohlížel. "Mluv!" křikla Mesy.

"To rozkázali Volturiovi."

"Moje rodina s nimi měla dohodu. Oni ji porušili…"

"Jakou dohodu? Mezi upíry a vlkodlaky nikdy nebyla uzavřena žádná smlouva."

"Ale byla, před mnoha generacemi, když ještě Volturiovi nebyli tak silní. Proto má rodina žila tak dlouho poté, co byly ostatní rodiny vyhlazeny." Řekla Mesy.

"Tak holt už neplatí." Řekl Felix a pokusil se odejít, ale nešlo to.

"Nám neutečeš."usmála se Kaitlin.

"Přišel totiž čas pomsty."řekla Jasmie sladce a kývla na Mesy.

Ta se proměnila a teď na Felixe cenila tesáky.

"Kaitlin, byla by jsi tak laskavá a ukázala Felixovi něco pěkného?" Kaitlin sundala jeden návlek a došla k Felixovi. "Neměl jsi ho zabít, byl jako můj otec." Sykla mu do ucha.

Pak se ho dotkla a Felix vykřikl. Jasmie na chvilku zmizela a pak se vrátila s náručí plnou dřeva. Kaitlin popošla pár kroků, Felixův křik se ztišil, ale neustal. Teď přišla řada na Mesy a Jasmie. Ještě než zaútočila, řekla Kaitlin.

"Ukaž mu před smrtí to nejhezčí, co budeš moci."

"S radostí."Kaitlin se usmála a ještě kousek poodstoupila. Pak zavřela oči a soustředila se ne Felixe. Za okamžik se začal lesem rozléhat jeho sílící křik. Těžko říci, co ho způsobilo. Jestli Kaitlin, nebo Mesy, která se na něj vrhla a začala jej trhat. Jasmie nezůstávala pozadu.

Nepříjemné zapraskání na okamžik přehlučilo Felixův slábnoucí křik. Kaitlin se snažila uklidnit. Jsou to jen kosti, nic víc. Pak otevřela oči, Jasmie právě zapalovala hranici, Mesy se proměnila a házela na ni Felixovi ostatky.

Upřeně pozorovala plameny šlehající k obloze, jež hladově olizovaly dřevo a kusy masa. Zapraskání se ozvalo znovu, Kaitlin se byla jistá, že to nepatřilo ke zvukům, které vydával oheň. Šlo to z lesa. Kaitlin se otočila a pozorně si prohlížela okolí. A pak zahlédla nezřetelnou postavu skrytou v lesním porostu, ani ne patnáct metrů od nich. "Co to …"