Kapitola 18 - Vidina

Jsem docela překvapená, že jsem se k tomu vůbec dokopala. Možná to bude Mariiným hláskem, co mi furt zní v hlavě. ať je to tak nebo tak je tu další kapitolka.

Opět o ničem,ale tak nějak být musí.. ale snad už brzy se něco začne dít..Snad......

---

"Neměla bych počkat na ostatní, ať to taky slyší?"

"Fajn skočím pro ně." Řekla Jasmie a vyběhla z pokoje. Za chvilku byla zpět a v patách jí klusali čtyři vlkodlaci. Usadili se a s napětím čekali, co bude dál. Kaitlin se zhluboka nadechla a začala. "Byla jsem v tej nemocnici a pak sem uviděla doktora. To by nebylo nic divného, ale on byl upír. Akorát měl divný oči. Nebyli rudé, ale měli barvu medu. Nechápu to, jak mohl upír pracovat jako doktor?"

"Mno myslím si, že já vím." Ozvala se Jasmie a pak začala rychle vysvětlovat, co jí řekla Elizabeth a její sestry.

"Fajn, ale je jich tu více."

"Cože?" ozvalo se ze všech stran.

"Je jich tu víc, minimálně dva, ale spíš ještě víc. Jedna holka v nemocnici říkala, že má syna a ten se oženil. A podle jejího popisu je taky upír, tak jako manželka toho doktora a jeho děti. Takže je jich tu celá smečka, nebo spíš rodina. Měli bychom odejít."

"A proč? Tak je porazíme." Řekl bojovně Rootan.

"A co když se k nim přidá ta smečka přeměňovačů?"zeptala se Kaitlin. "A co teprve Reneesme…" Dodala.

"Kdo?" zeptala se Mesy.

"Ta holka, o které se mi zdálo. Viděla sem jí. Podle všeho je dcera těch upírů, ale stará se o ni ten přeměňovač. Takže spolu asi mají nějaké spojenectví. A ještě něco." Kaitlin se odmlčela. "Ta holka je upír, ale její srdce bije, jako srdce živého člověka. Navíc dokáže ukazovat své vzpomínky."

"To tedy vypadá zajímavě." Vydechla Jasmie.

"Co budeme dělat?" zeptal se Leichenblut.

"Navrhuji tu zůstat, třeba se s nimi dokážeme domluvit. Nebo alespoň, abychom si v klidu promysleli co dál." Navrhla Jasmie.

"Fajn, ale nesmíte chodit ven. Mohli by vás objevit a napadnout nás ze zálohy." Řekla Kaitlin. "Tak to by tě duchové varovali ne?" zeptal se Max.

"Můžou, ale nemusí."opověděla vyhýbavě Kailtlin. Nechtěla se na jejich pomoc spoléhat. Jasmie to postřehla a usmála se. Nechce na nich být závislá. A to je dobře. Všichni se odmlčeli, byli zabraní do vlastních myšlenek, které se zdály být temné a neradostné. Jejich sen o poklidném domově se pomalu, ale jistě rozplýval.

****

Alice se v půli kroku zastavila a zírala před sebe. "Alice, co se děje?" Jasper k ní okamžitě přiběhl a vystrašeně si jí prohlížel. Za malý okamžik se okolo ní shromáždila celá rodina.

"Alice, co vidíš?" zeptal se Jasper.

"Volturiovi…"špitla.

"Co s nimi?"

"Jdou sem,… Demetri….. Někdo nedaleko odtud zabil Felixe a ten někdo je tady… Oni si myslí, že to má s námi spojitost.... Jdou sem všichni, jako když chtěli zabít Reneesme. A tentokrát to myslí vážně, konečně našli to, co potřebovali."

Alice se podívala po ostatních.

"Co budeme dělat?"Zeptala se Rosalie.

"Stále máme kontakty na upíry, jež nám minule pomohli, s trochou štěstí to udělají podruhé." Řekl Carslie optimisticky.

"My taky pomůžeme." Řekl Jacob s Reneesme v náručí.

"Fajn, ale taky bychom se měli pokusit najít ty, co to mají na svědomí." Řekl Edward.

"Prohledáme lesy v okolí, snad něco najdeme." Řekl Jacob, položil Nesie na zem a odešel.

"Tak se dáme do práce." Řekl Carslie a začal shánět upíry.

Boj s časem začal…

****

Kaitlin se zarazila a upustila sklenici vody, kterou nesla, tělem jí projela vlna bolesti. Vykřikla a skácela se na zem. Před očima se jí míhali bílé postavy s pokřivenými úsměvy v bledých, poloprůsvitných tvářích. Jejich hlas zněl hlasitěji a jasněji než kdy jindy. Smáli se, bavili se, zdálo se, že něco oslavují. Stalo se něco, co je rozradostnilo. Poprvé od doby, kdy se jejich vychladlá těla dotkla země, od chvíle kdy jejich srdce naposledy tlouklo, oni se poprvé usmívali. Každý z nich byl jiný, ale jednu jedinou věc měli společnou. A to své vrahy.

Kaitlin viděla duchy těch, kteří tento svět opustili předčasně, jež nikdy nemohli spočinout v pokoji. A to možná i proto, že jejich vrahové stále žili. Kaitlin to vše nyní viděla, ale nechápala. Jeden z duchů se k ní přiblížil a něžně ji pohladil po tváři. Kaitlin se tak ocitla přímo ve vidění jiného upíra, Alice. Viděla Volturiovi na cestě k nim. Pak vidina skončila a ona vyslechla rozhovor upírské rodiny. Slyšela každé slovo, které bylo vyřčeno. Obraz se znovu rozplynul a ona se dívala do tváře ducha, který jí vidinu ukázal.

Ta tvář jí byla povědomá. Ale nemohla si vzpomenout, kde ji viděla. Pozorně si jej prohlížela. A pak si vzpomněla. "Simone..?" zeptala se váhavě.

"Ano maličká, jsem to já, vyrostla jsi od doby, kdy jsem tě naposledy viděl." Duch se usmál, Kaitlin ten úsměv zahřál u srdce.

"Co se stalo?"

"Poděkuj Markovi, zachránil ti život.." Kaitlin na něj upřela pohled plný nepochopení.

"Oheň, kouř, valící se léčebnou. Zamčené dveře. Nebylo úniku….." Simon se odmlčel a zadíval se z okna.

"Ano, bylo to hrozné, kdo to udělal nevím, ale hledal tě. Ten někdo tě chtěl zabít, Kaitlin."

"Co.. že??"

"Prohledal celý areál a nic, každou mrtvolu otočil ve snaze najít něco, co by mu řeklo, že jsi zahynula i ty. Pak se rozzuřil, začal okolo sebe mlátit a nakonec se rozbrečel. Křičel k obloze,že prý je lepší zabít tě a tak spáchat malé zlo, než se pak osvobodí velké zlo.."