Vivienne

A je tu první část. Přiznám se, ten Prolog toho moc neřekl a dal více než dost možností, možné nějakou tu zbylou v budoucnu využiji, ale teď už moje experimentální dílko. Část není až tak rozsáhlá, ale přišlo mi to lepší, než to sem hodit najednou, alespoň tu bude delší dobu, co číst :-) Pište své názory a připomínky, budu jen a jen ráda. Ale dost už řečí, přeji příjemné čtení... Dlouho, předlouho cestovali vesmírem. Dávno zapomněli, proč Zemi opustili. Ale i když si žili spokojeně stále ji hledali. A jednoho dne ji k jejich neskonalému úžasu opět nalezli. Blížili se domů... "Je něco v nepořádku?" zeptal se Ric velitel vesmírné lodi Mir 1, svého zástupce Reana. Ten se zamračil. "Slunce je o dost menší, než bývalo. Tedy pokud jsou naše záznamy správné. Ale není pochyb o tom, že jsme ji nalezli," řekl a pokusil se o úsměv. Moc mu to nešlo. Stále pochyboval o tom, že se mají vrátit zpět. Ric se spokojeně usmál. "Veliteli, myslím, že bychom měli Zemi pořádně prozko

Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla také přidat. Než abych se zde rozepisovala o co jde, myslím si, že bude přínosnější, když se podíváte(pokud vás to zajímá) přímo ke zdroji. Syki Mým cílem je Dráculova Transylvánie, což znamená přečíst 6 knih. Doufám, že to stihnu a když ne nic se neděje. Ze dvou typů náročnosti: 1. Hodnocení 2. Odpověď na otázky Dokázala vás kniha něčím vyděsit? Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)? Jsem si vybrala první variantu tedy hodnocení. Toť na úvod a můžu se vrhnout na knihy :-) K. H. Mácha - Máj a jiné básně a prózy 6/10 Michael Moorcock - Kníže mečů 8,5/10 (více o knize Zde ) První strašidelné místo londýnský Tower Cesta slepých ptáků,Runa ride, Sluneční jezero - Ludvík Souček 7/10 Hladová přání - Tereza Matoušková 10/10 (více zde ) Zástupce naší domoviny - Kostnice Kytice - Karel Jaromír Erben 7/10 Královna mečů - Michael Moorcock 8,5/10 (více zde ) Moje vytoužená Drákulova Transylvanie PS: tento článek se bude po

V úterý jsme šli se školou do kina na Janu Eyrovou . O její knižní předloze nám učitelka vyprávěla asi před 2 týdny v literatuře. Takže jsem zhruba tušila o co půjde. Trochu jsem se bála, aby z toho nevylezl slaďák ( ty já nemusím), ale nestalo se tak. A film mě nezklamal. Byly tam části, které se mi nelíbily, nebo bych je udělala jinak (např. ten tak trochu chaotický začátek), ale to nic nemění na tom, že film byl povedený. A já jsem se rozhodla, že si přečtu i knihu. *** Původně jsem chtěla prázdniny přečkat doma. Chtěla jsem udělat něco do školy ( je toho dost), něco na blog popojít s knihami a povídkami. Ale dnes je první den prázdnin a já to už nedávám. Co? No trávení dne s babi jsou opravdová muka. Neustále mě otravuje, něco chce a pořád se jí něco nelíbí. A já nemám nervy to vydržet. A tak (jako už tolikrát) uteču k druhé babi do Těnovic. Tam snad bude větší klid. Doufám, že si užíváte prázdniny lépe než já..

Opět jde o inspiraci z Libere . Snad se bude líbit. Tentokrát to byl tento obrázek: Zdroj zde Když přišel podzim svět barvami hrál. Byl to krásný čas, ale i krása nosívá bolest a strach. Čím déle vládl tím se život ze země vytrácel. Pomalu bledly barvy a kouzlo podzimu mizelo pod záplavou ledových kapek a ledového větru. Už nebyl krásný, ale smutný. Vše pomalu, ale jistě usínalo. Stromy však stále zůstávaly bdělé. A smutnily. Nebyl zde již nikdo, kdo by si s nimi povídal. Jen ledový vítr prolétával téměř holými větvemi a posmíval se jim. A pak tu byla voda, ale ta rychle přicházela i odcházela. A to bylo jedině dobře, ubližovala jim. Stromy se dávaly do pláče. A tak přišel i její čas. Zima byla stále blíž a blíž. Tu se v lesích zjevovala Uspávačka. Černovlasá víla, která nikdy z ruky nepustila flétnu. Chodila po lesích i osamělých stromech a hrála. Melodie se rozléhala krajinou a stromy pocítily opravdové hřejivé štěstí. Pomalu a jistě upadaly do dřímoty, ve které měly strávit celou zi

Co jsem komu zase udělala? Čím jsem si tohle zasloužila? Tu nedůvěru. Ty pochybnosti. Loni drogy a teď sebevražda. Je to normální?! Ne! Podle mě není. Pořád se snažím dělat, co oni chtějí, abych dělala. A snad se mi to i celkem daří. Tak proč mi nevěří? To takhle přišla babi, že nějaká čtrnáctiletá holka asi z Domažilic (?) spáchala sebevraždu. Vyznávala styl gothic (omlouvám se, jestli se to píše jinak, upozorněte mě a já to opravím), chodila celá v černé a tvrdila, že ji nikdo nemá rád. A tak přišla moje vlastní babi jestli nevyznám to samé, když jsem téměř pořád v černé. Abych si taky něco neudělala. Teď nevím jestli jsem to sem psala, loni po rodičáku jak jsem psala zde mě rodiče ohledně toho, co mi je. A nakonec z nich vylezlo "jestli neberu drogy" Věřte v tu chvíli jsem nevěděla, co dělat. Rozbrečet se nebo se smát. Kde bych na to asi vzala peníze? Zklamali mě jak málo mi věří a teď tohle... ... Mají problémy s mojí povahou. Jsem introvert. Nejde mi se seznamovat, jen

Včerejší večer jsem po douhé době vyrazila za hudbou. V nedalekém Pořičí v Music sklepu měli hrát Dymytry. S touto kapelou jsem se poprvé setkala na loňském Basinu. A tak když jsem se dověděla, že budou opět tak blízko neváhala jsem. První zádrhel byl, že jsem měla trénink, celá uřícená jsem dorazila domů a připravila se (což o to čas byl, ale po 2 hod TV a tréniku jsem přeci jen byla unavená). Pak jsem vyrazili: já, bratr a jeho známí. Dorazili do klubu a stáli a čekali. Mělo se začínat o 9, ale prnví kapela XXX (nebo jak to bylo..) začala hrát déle (asi o 30 min?? možná víc..). Nebyli tak špatní. Já jsem se štěstím obsadila židli u baru a jen se koukala na obrazovku. Stačilo mi to. Bolavé nohy si odpočinuly a já téměř (!!) nepřišla k úhoně. Pak konečně nastoupili Dymytry. Ty jsem téměř celé proseděla, ale ke konci jsem šla do davu, ale to byla chyba. Přice jen nejsem vysoká a všichni okolo mě byli tak o hlavu (někdy i více) větší, to je pak úžasný, když se skáče a ono se to hrne na v

Dnešní datum se mi líbí. 10.10. Pěkné ne? A tak tu máte co jste chtěli (přesněji psáno 7 z vás). Uznávám, ten začátek je trošku (dost divný), ale myslím si, že další kapitoly to vše(většinu) vysvětlí. Přeji tedy příjemné čtení a za názory budu jen a jen ráda. Ach ano, jsem bezcitná, chladná jak led, je mi jedno, že trpíte. Necítím výčitky z toho co se děje. Neumím cítit. Sami jste ze mě udělali to, co jsem teď, sebrali jste mi duši, mučili tak dlouhou až jsem došla na práh šílenství. Nevím, co jsou to slzy, co je to slitování. Spánek mi neruší děsivé sny ani křik, těch, které jsem mučila a pak zabila. Jsem dokonalý vraždící stroj. Loutka. Ale to je vlastně jedno. Svět hyne a s posledními vyhaslými paprsky umírajícího slunce, zemře docela. Vím to. A je mi to jedno. Bohové utekli, nebo možná ani nikdy nebyli. Jinak by tohle nikdy nedopustili. Před koncem, mě ještě čeká práce. Vraždím všechny, muže, ženy, děti, zdravé i nemocné bez rozdílu věku. Stejně je to jedno. Další koupel v krvi, za

A kdo? No kulíšek od Temnářky. Celou dobu jsem doufala, že bych se na ten křest dostanu. Opravdu moc jsem si to přála. Ale nevyšlo to. A tak jsem si dnes skočila do Kosmasu a Hladová přání si koupila. Kulíšek doma. A všechny knížky vedle sebe :-) PS.: omouvám se za kvalitu fotek, ale stále jsme bez foťáku a mobil nestojí za nic.

Tak trochu deníkově a hlavně chaoticky... Vím, že to tu teď moc nežije, ale není čas a navíc máme počítač v opravně a tak jí i brácha fungujeme (snažíme se o to) z notebooku. Což někdy bývá dost problematické. 25.9 Opravdu nevím, co se to děje. Mám strašnou chuť napsat nějaký článek, ale jak si sednu a otevřu blog/word nic se nestane. Nevím, co psát. Nevím proč.. Ta chuť a nápad tu je. Jen mi nejde převádět myšlenky do slov a ta do smysluplných vět. Zvláštní ne? Teď bych se měla učit účto, ale tak nějak nevím jak a co. To je špatné. Bolí mě hlava a je mi na nic, ale jsem doma sama. Nikdo mi neřekne "Bude to dobrý, vydrž!" Stejně bych mu nevěřila. Ale i tak je člověku tak nějak líp. Když ví, že tu někdo s ním. Kdo by zachytil kdyby padl... 27.9 Mohl to být krásný den, ale nebyl. Nestal se jím. A proč? Já vlastně nevím. A to je zlé... (nezdá se vám, že tuto větu používám teď příliš často?). Ach jo.... 28.9 Státní svátek, krásný to den. Tak na půl určitě. Volnou středu bych bra