Útržky událostí

Tak trochu deníkově a hlavně chaoticky...

---

Vím, že to tu teď moc nežije, ale není čas a navíc máme počítač v opravně a tak jí i brácha fungujeme (snažíme se o to) z notebooku. Což někdy bývá dost problematické.

25.9

Opravdu nevím, co se to děje. Mám strašnou chuť napsat nějaký článek, ale jak si sednu a otevřu blog/word nic se nestane. Nevím, co psát.

Nevím proč.. Ta chuť a nápad tu je. Jen mi nejde převádět myšlenky do slov a ta do smysluplných vět. Zvláštní ne?

Teď bych se měla učit účto, ale tak nějak nevím jak a co. To je špatné. Bolí mě hlava a je mi na nic, ale jsem doma sama. Nikdo mi neřekne "Bude to dobrý, vydrž!" Stejně bych mu nevěřila. Ale i tak je člověku tak nějak líp. Když ví, že tu někdo s ním. Kdo by zachytil kdyby padl...

27.9
Mohl to být krásný den, ale nebyl. Nestal se jím. A proč? Já vlastně nevím. A to je zlé... (nezdá se vám, že tuto větu používám teď příliš často?). Ach jo....

28.9
Státní svátek, krásný to den. Tak na půl určitě. Volnou středu bych brala každý týden. Je tom moc fajn si oddáchnout takhle uprostřed týdne ( je oddáchnou to pravé slovo? být doma s mámou to moc oddechové není, ale nemůžu mít všechno..).

2.10
On je říjen? Jak to?? Kde se tu vzal?? Jsem unavená, brácha a máma nemocní a já asi brzy budu taky. Ta moje "prestižní" škola není ani schopna vyvěsit na internet změny rozvrhu. Opravdu netuším, co mě tam zítra bude čekat. Děsím se toho. Nemám ráda nejistotu.

Je možné že uběhl teprve měsíc? Přišlo mi to jako rok. Dlouhý a nekonečný.. Ale on to byl teprve měsíc.

Začala jsem na sobě pozorovat zvláštní jev. Totiž jednu ruku mám ledovou (ostatně jako vždy) a tu druhou normálně teplou. Zvláštní...

4.10
Přála bych si aby den měl 48 hodin, pak bych to všechno možná i stihla. Možná... Doma je dusno jako v tropech, nemůžu nic... Protože ať udělám cokoliv je to blbě. Tak co mám sakra dělat!!!!