Vivienne

Poslední den roku. A mé každoroční bilancování. Slzavé potěšující zároveň. Bývávalo. Letos v tom žádnou špetičku radosti. Každý rok si říkám, že v tom dalším bude líp, že přece jen už hůř bylo. Ale každý rok mě přesvědčí o opaku. Že mám slabé dno a slabou představu o tom, co je tak strašně moc hrozné, že už by hůře být nemohlo. Očividně může. Rok, který právě končí se mi moc nepovedl. Doufala jsem ve změny, které bych tolik potřebovala, ale nakonec sem mi žádná nepodařila. Když to hodnotím zpětně tak moc jsem se nesnažila… Ale to je tou mojí pohodlností a neochotou vystoupit z komfortní zóny, které se držím jako klíště. Vím, že je to chyba. A život mi dává tvrdé lekce a další ještě tvrdší přijdou v roce příštím, to vím už teď. Tento rok byl náročný, pohlédla jsem tak blízko k neslavnému konci života, až mě to vyděsilo. Více než kdy jindy jsem prožívala pomíjivost života. V takových chvílích by člověk čekal, že se rodina semkne. Ale ta naše jen ukázala tak hluboké krátery, že by mohly v

Každý rok je to stejné, to období mezi Vánoci a Novým rokem. Období ticha a dalo by se říci i klidu. Jenže letos je to tak krátké, že jsem se sotva stihnula nadechnout. Dva dny svobody a bum, opět se vrhnout do toho koloběhu učení. Měly by to být poslední Vánoce ve stínu zkouškového, ale kdo ví, co bude nebo nebude. Navíc se v mé choré hlavičce začaly objevovat myšlenky směřující k prodloužení si studia pokusem o další stupeň… Ale to bych předbíhala, i když jak se znám budu přebíhat sem a tam jako vždycky. Ale já už taková jsem a patří to ke mně. Ale když už jsem to nakousla… Není zde nějaký doktorand? Aby se podělil o své zážitky? Prosinec byl plný učení, několik předtermínů a cosi jako sváteční nálada ke mně nedolehlo do teď. Stane se… Víkend jsem byla v práci a najednou tu bylo pondělí. A s ním to všechno, na co jsem se vždycky tak moc těšila, ale letos jsem z toho neměla nic. Zítřejší večer trávím jako každý rok doma. Letos mi to ani moc nevadí… Toto období, mezi svátky pro mě vždy

Původně jsem dooufala, že se ozvu dříve, ale nějak to nevyšlo. Tak alespoň takto krátce a na rychlo. Přeji vám příjemné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku. Snad se tu opět shledáme! A co by to bylo za Vánoc bez tradiční koledy...

Pomalu se blízíme do finále... Pravidelné i náhodné braní vitamínů v jakékoliv formě nemá smysl. Protože stejně tak jako mnoho předchozích měsíců bych mohla začít slovy "měla jsem rýmu". Nebo já nevím, jak to nazvat, jako fakt nic nevydržím. Ať dělám, co dělám. Je to prokletí!!! Moje velké soukromé… Jedna odpověď za bludišťáka, a jedna zveřejněná povídka k iluzi. Tak tomu říkám veliký úspěch! Kéž by to tak šlo pořád! Čtecí krize snad překonána, i když na to není příliš vhodná doba… Mimo jiné jsem konečně doposlouchala Inferno! Hurá! I když to byla audiokniha dala mi strašně zabrat… Publikování článků v definované frekvenci se zatím daří… Klepy klep…. Jen se bojím, jak to dopadne teď v prosinci… Přeci jen zápočty, zkoušky… auuu. Nejen že se ve mně probouzí chuť číst, ale i chuť hrát! Teď když na to prostě není čas. Zápisky do deníku zatím žijí. Páteční rána to zachraňují. Ale během školních dní…Ani ťuk. Listopadový svátek a narozeniny v kruhu rodinném sem nepromeškala a dárky