V mezidobí
Každý rok je to stejné, to období mezi Vánoci a Novým rokem. Období ticha a dalo by se říci i klidu. Jenže letos je to tak krátké, že jsem se sotva stihnula nadechnout. Dva dny svobody a bum, opět se vrhnout do toho koloběhu učení. Měly by to být poslední Vánoce ve stínu zkouškového, ale kdo ví, co bude nebo nebude.
Navíc se v mé choré hlavičce začaly objevovat myšlenky směřující k prodloužení si studia pokusem o další stupeň… Ale to bych předbíhala, i když jak se znám budu přebíhat sem a tam jako vždycky. Ale já už taková jsem a patří to ke mně. Ale když už jsem to nakousla… Není zde nějaký doktorand? Aby se podělil o své zážitky?
Prosinec byl plný učení, několik předtermínů a cosi jako sváteční nálada ke mně nedolehlo do teď. Stane se… Víkend jsem byla v práci a najednou tu bylo pondělí. A s ním to všechno, na co jsem se vždycky tak moc těšila, ale letos jsem z toho neměla nic. Zítřejší večer trávím jako každý rok doma. Letos mi to ani moc nevadí…
Toto období, mezi svátky pro mě vždycky znamenalo klid a oddech. Ale letos se mi ho nedostává. Říkala jsem si, kolik připravím článků, ale nic se nekoná. Témata, o kterých jsem chtěla psát mi tu visí na tabuli a já se na ně občas smutně podívám. A to je vše. Snad bude líp.
Komentáře
Okomentovat