Vivienne

O kočičácích jsem zde publikovala hned několik článků, ale pořádně jsem zde své miláčky nikdy neukázala, tedy alespoň ty nejnovější. Takže jsem připravila páč článků, kde v hlavní roli budou mé kočičí lásky. Koťátko Attila Bohužel nemám žádné fotky, na kterých je Attila úplně maličký. Vlastně první kterou mám a je použitelná, je k vidění níže. Byl to cekem zázrak, že se mi fotku podařilo udělat, Attila nesnáší focení, stejně jako já :D Na fotce je krásně vidět ta jeho hříva. Zde ještě téměř bez poskvrny a nějakého většího bordelu. Pokoušela jsem se a vlastně se stále pokouším ho denně česat, ale to se mi dřív podaří ulovit myš, než abych ho učesala... Byl by z něho krásný domácí kocourek, dlouhý huňatý kožíšek, který má po otci přími vybízí k mazlení, ale toho on zase tolik nechce. Prostě chlap no :D No nevypadá tady jako chlupatý plyšák, které zve k pomazlení? A ještě jednou, tentokrát se skoro dívá na foťáku. Asi jsem nad foťákem zrovna mávala šunkou... :D

Loňský podzim jsem zde publikovala články shrnující historii mé maličkosti a mých kočičích miláčků. Uplynul opět nějaký čas a má kočičí rodinka se letos v květnu rozrostla o dalšího člena. Ale od začátku, za naší kočičí mámou lezlo tolik kocourů, že jsme se opravdu nedovažovali hádat, kdo bude otcem. Nakonec to vyhrál zrzavý tulák a kočka porodila jediné koťátko, zrzavá jako jeho tatínek. Po předchozích nezdarech s kočkou zrzavé barvy jsem byla na pochybách, jestli si kotě nechat nebo ne. Ale nakonec má láska zvítězila před strachem a malý kocourek u nás už zůstane. Když toto rozhodnutí padlo, vyvstalo jiné rozhodování a to o jeho jméně. Nakonec po dlouhých debatách a přemýšlení jsme naše slunéčko pojmenovali po dvou významných armádních důstojnících, generálu Ernstu Gideonu von Laudonovi a generálu Aloisi Eliáši. Tedy kotě se jmenuje Eliáš von Laudon. Inu už je to tradice, že kočky u nás mají zvláštní jména :D Stejně jako loni se Attila ujal role hrdého bratříčka a tak už odmalička p

… a pro mě i skončila :D Dříve jsem zde zveřejňovala články o festivalech, ale poslední dobou jsem na to nějak rezignovala. Takže možná je čas to změnit. Letošní článek bude fakt rychlovka, protože toho zase není tolik. METALFEST Lístek jsem doma schraňovala od doby co byla potvrzená Tarja. Můj sen… Sice mi kdesi v mysli hryzal strach, že v té době nebudu mít čas si festival užít, ale snažila sem se je potlačit. Každopádně to tak vskutku bylo, termín festivalu padl na mé státnicové učení. Prostě nikdy není příznivě nakloněn poctivým studentům. Ale prostě Tarja je Tarja a navíc měla mít společné vystoupení s Sharon del Adel. Co víc si člověk může přát? Tedy alespoň tak to hlásili pořadatelé, jaké to bude velkolepé, unikátní společné vystoupení. Inu realita nakonec byla trošku jinde. Ale od začátku, na místo konání jsem přijela dřív, takže jsem slyšela i kousek Amaranthe. Toto uskupení mě neoslovilo studiovou tvorbou, ale ani živé vystoupení na tom nic nezměnilo. Přiblížila se hodina &qu