Vivienne

Otřu těch pár slz, zamávám šátečkem a tím dám poslední sbohem tomuto příběhu.. Gabriela procitla. Smutně se rozhlédla kolem. Nezbylo nic. Uhlíky přestaly žhnout a vítr roznášel po lese popel. Lesu vládlo ticho a klid. Nastal čas odejít. Gabriela se zvedla a rozhlédla se. Všude byli mladí vlkodlaci, ve tvářích měli vepsanou nejistotu, ale i naději. Byla jejich vůdkyní. Musela teď myslet i na ně. Celá nová smečka se dala do pohybu. Nechávali za sebou bolest a krev, hleděli vstříc novému životu. Někde daleko… Mé jméno je Gabriela de Sante, čas jsem dávno přestala sledovat a toto byl můj příběh. Jsem druhorozená, jsem vůdkyně. Spojila jsem dva světy, ale zároveň jsem je zničila. Zabíjela jsem své bratry i nepřátele. Zabila jsem prvního vlkodlaka i svého stvořitele. Věštba se vyplnila a já jsem nyní volná. Už navždy…..

Poslední část, která je oproti normálním dílům dosti krátká, ale mělo to tak být. V brzké době se zde objeví ještě Epilog tím definitivně skončí jedna etapa mého života, která trvala dlouhé a neuvěřitelné 4 roky. Byl to krásný čas. .... Gabriela zavrčela a opět Rasmarovi skočila. Padli na zem a začali se kutálet. Hluk, který tím způsobili, přilákal Gabrieliny společníky. Popadli Rasmara a drželi ho. Gabriela zavyla a utrhla mu postupně hlavu, ruce a nohy. Pak vyšla ven, odkud se ozýval hluk. Ostatní vlkodlaci mezitím objevili a nahnali zbytek upírů do středu vesnice. Postupně je pobili, roztrhali je a rozházeli kolem. Gabriela se proměnila a pokusila se uklidnit. Srdce jí divoce bušilo a plamen nenávisti, který jí plál v srdci náhle pohasnul. Byla u konce své cesty. Padla na kolena a rozvzlykala se. Huan po jejím boku začal výt. Tak jako tehdy… Po chvilce se zvedla a odešla zpět do svého domu. Zapálila pochodeň, vyšla ven a zapálila dům. A pak další a další. Netrvalo dlouho a celá vesn...

Opět zavládla noc. Khor a jeho muži se blížili k hradu. Když uviděli věže čnící k nebesům, zpomalili. A pak znenadání zaútočili. Upíři však byli připraveni. Mezi prvními zemřeli staří vlkodlaci, ti mladí se drželi stranou, ale Khorova síla je nutila do boje. O kus dál hluk boje vyrušil Morthuga a jeho muže. I oni se tedy vrhli do boje. Nikým neočekáváni. Upíři se zděsili a Khorovi muži couvli. Drasil to vše sledoval z hradeb. Stalo se to, co říkala Gabriela, vlkodlaci se do sebe pustili navzájem, ale zároveň vraždili vlkodlaky. A pak ji uviděl. Gabrielu a vlky vedené Huanem. Povšiml si také toho, jak se chovají vlkodlaci v jejím okolí. Vedle něj se ozvalo vrčení. Otočil se a pohlédl do Khorových očí. Zasyčel a skočil. ** Gabriela nebojovala, jen pozorovala, jak kolem ní kráčí smrt. Vyhlížela je. Upíří elitu a jejich vůdce, Rasmara. Nikde je však neviděla. Všimla si něčeho jiného, na věži bojoval Drasil s Khorem. Okamžitě se k nim rozeběhla. Bylo však pozdě. Drasil byl mrtvý, Gabriela z...

Další kapitolka. Chtěla bych jí věnovat Yasemin Other Van de Notte - díky za krásné komentáře. Morthug zaslechl hluk boje a rychle se otočil. Jeden mladý vlkodlak se k němu přiblížil. Z tlamy mu kapaly sliny. Morthug přikývl a vlkodlak odešel. Poté se opět otočil ke Gabriele a pomalu se k ní přiblížil. Vlk výhružně zavrčel a Gabriela procitla. Vyskočila a vykřikla. Vyděšenýma očima pozorovala Morthuga a on pozoroval ji. Lehce pokynul rukou a jeho společníci se opatrně posunuly blíž ke Gabriele. "Odstupte," sykla. Ale svým způsobem to nebyla ona. Ozvalo se táhlé zavytí. A k němu se přidalo další a další. Les náhle ožil. Ze stínů přibíhali vlci a seskupovali se okolo Gabrieli, která byla duchem nepřítomná. Morthug ustoupil a pozoroval dění před sebou. Nechápal to. Ani za dobu jeho vlády, kdy k sobě měli vlci a vlkodlaci nejblíže, se nestávalo, že by se vlci postavili na stranu vlkodlaků. Bylo to podivné. A vlků přibývalo. Vytí stále sílilo a při tom chorálu tuhla krev v žilách...

A je tu pátek a s ním je tu i další kapitolka. Drasil seděl stále na tom samém místě. Z venku k němu doléhaly zvuky připravující se armády. Nevnímal to. Uvažoval nad tím, co ztratil. Gabriela, ona vlkodlačice, co mohla vše změnit. Utekla s nenávistí v srdci. Co když se bude chtít pomstít? Drasil se oklepal. Zkáza přišla do těchto lesů. Upíří lid se již nového soumraku nedožije. Smrt si pro ně přijde. I pro něj, bratrovraha. Vládce, jež svými rozhodnutími odsoudil vlastní lid ke zkáze. Z chodby se ozvaly kroky a ty jej vytrhly z přemýšlení. Dovnitř vstoupil upír, špinavý a otrhaný, ale hlavně měl ve tváři zděšení. "Můj pane. Byli jsme v Kornu. A on uprchl. Morthug uprchl. Sledovali jsme jeho stopu a podle všeho sbírá armádu. Sergal a ostatní jej sledují, mě poslali sem, abych vás informoval." Vysypal ze sebe upír rychle. Drasil byl v koncích. Opravdu netušil, co se teď bude dít. Před dávnými časy se upíři a vlkodlaci dokázali spojit a Morthuga porazit. Ale nenávist, kterou teď...

Další kapitola. Gabriela usnula a ponořila se do neklidného snu. Opět jej spatřila- Morthuga- nejsilnějšího z vlkodlaků. Opět zaslechla to volání. Naprosto se v něm ztratila. Krom obrázků Morthuga a volání nevnímala nic. Ale tak nějak k sobě ty dvě věci nepasovaly. Morthug ji nevolal, to někdo jiný, ale kdo? Gabriela nechápala, co se to s ní děje. Když tu se sen změnil. Vrátila se zpět do vesnice, viděla upíry a mrtvá těla. Vykřikla a probudila se. Schoulila se do klubíčka a pokoušela se zahnat tu hrůznou představu zpět. Nešlo to, ba spíše naopak. Po chvilce se k ní přidala myšlenka, za kterou se nenáviděla. Ne, to není pravda, nemůže být. Říkala sama sobě, ale neposlouchala se. Strašně moc doufala, že to není pravda, protože kdyby byla, nesnesla by to. Huan který instinktivně vycítil, co se děje, vyskočil na postel a přitiskl se k ní. Jeho tělo jí hřálo. On byl tou jedinou jistotou, co jí zbyla. Drasil byl neklidný. Zvědové hlásili vyvraždění několika vesnic, bylo mu jasné, že Khor sb...

Další v pořadí již pátá kapitolka. Přeji příjemné čtení. Upíři dosud skrytí v chodbě vyběhli ven. Slunce už dávno skryté za se obzorem nebylo hrozbou. Co nejrychleji se vydali do míst, kde odhadovali centrum krvavého pachu, který se stále vznášel ve vzduchu. Jen stěží se prodírali hustým lesním porostem, ale místy se jim zdálo, že tou cestou někdo šel. Rozhodli se ji sledovat a Sergal ji začal tušit, kdo tu cestu vyšlapal. Nevěděl zda-li je to dobré nebo špatné znamení. Les se pomalu začal měnit a pach krve zesílil. Zvýšili tempo v plané naději, že chytí toho, kdo hledají. Stromy byly čím dál mladší a rostly dále od sebe. Mezi větvemi byla vidět věž. Během několika minut vyšli upíři z lesa a kousek před nimi se rozprostíralo městečko. Pach krve zde byl velice silný a vzhledem k tomu, že město bylo prázdné, nikde nebylo vidět ani živáčka, okna domů byla temná, bylo zřejmé, kdo je původcem toho pachu. Opatrně vešli do městečka, zaschlá krev byla na cestě i na zdech domů. Tu a tam viděli ...

Další díl. Tentokrát se zase uvidíme s Gabrielou a Khorem. Gabriela se posadila na postel a rozhlédla se po pokoji, kam ji Drasil dovedl. Podrbala Huana, který seděl u jejích nohou. Nelíbilo se mu zde, jí také ne, ale bylo to stále lepší než se někde venku potulovat, když jste hlavní kořistí většiny vlkodlaků. "Morthug," špitla a v hlavě se jí objevil obraz toho mocného vlkodlaka. Nechápala to, v životě jej neviděla, ale obraz, který jí vyvstal v mysli, byl jasný. Že by bujná fantazie? Pak odkudsi zaslechla volání. Ale v pokoji vládlo ticho, jak si uvědomovala. Ale pak jej zaslechla znova. Bylo v její mysli. Kdo si jí volal. Bylo to zvláštně podmaňující a Gabriela toužila po jediném, poddat se tomu, ať už to bylo cokoliv. Přivřela oči, aby se mohla lépe soustředit. Volání se zintenzivnilo. Gabriela přestala vnímat své okolí. Otevřely se dveře a do pokoje vešel Drasil, Okamžitě se probrala. Byla zmatená, ale tvářila se vyrovnaně. Nemusí přece vědět všechno. Drasil měl ve tváří...

Třetí kapitola. Komentáře vítány. Mothug běsnil, vyl a vyl do noci. Ve své vlčí podobě běhal lesy a ničil vše, co mu přišlo pod pařáty. Nakonec doběhl až k městu a v ten okamžik ho něco napadlo. Usmál se a vycenil tesáky. Zavyl a rozeběhl se k městu, kde poklidu spaly desítky lidí, kteří ani netušily jaké strašlivé nebezpečí se to k nim nocí řítí. Během pár minut se ozvaly první bolestné výkřiky a ulice se začaly obarvovat krví do ruda. Jakmile byl Morhug hotov, rozhlédl se a zaplavil ho pocit uspokojení. Za pár dní se jeho armáda noci rozeběhne do míst, kde utrpěl největší porážku. Zničí poslední zbytky svých nepřátel a stane se jediným pánem vlkodlaků. Na malý okamžik se zamyslel. Kolik asi zbylo jeho synů-prvorozených? Stále je cítil, ale ne tak silně jako kdysi. To znamenalo, že většina z nich je mrtva. Ti zbylí se proti němu nedokážou sjednotit. Nikdy toho nebyli a nebudou schopni, pomyslel si. A to je dobře. Mothug neměl rád, když věci nešli podle jeho představ. A jeho synové už ...

Druhý díl. Temná místnost se rozjasnila. Prastaré zámky na tisíci let starých mřížích zapraskaly a povolily. Magická bariéra zmizela. Dvířka klece se pomalu otevřela. Nic. Jen ticho a tma. Temná postava se tiše zasmála. Rychlými pohyby servala pouta, která ji držela u kamenné stěny. Pak si z obličeje sundala masku. Po tisíci letech se místností zableskla žlutá světla jeho očí. Vyšel ven a zkusil otevřít dveře. Opět se nic nestalo. Jen lehký závan svěžího vzduchu pronikl do temného vězení a rozvířil tamní zatuchlí vzduch. Postava se znovu zasmála, tentokrát hlasitěji. Ten zvuk se rozléhal po širokém okolí, ale nebyl zde nikdo, kdo by jej mohl zaslechnout. Postava vyšla ven a rychle kráčela pryč, zanechávaje za sebou síň, jež jí po staletí byla vězením, ze kterého nebylo úniku. Ale to dnešním dnem skončilo. Morthug se vrátil na tento svět. A tentokrát ho nic nezastaví. Muž se zasmál. Otrhané šaty, jež na sobě měl, se nedaly nazývat oblečením, z něj činily vandráka, ne toho kdysi nejsilně...

Je lehké zemřít. Ale někdy není smrt tím nejlepším řešením. Obzvláště když máte ještě něco vykonat. A to Gabriela měla. Toužila zemřít, navždy opustit svět, který jí uštědřil tolik ran. Ale ve svém srdci cítila, že má ještě něco vykonat. A to pomstu. Chtěla zabít Khora, aby pomstila Tomasovu smrt. Proto teď utíkala hustým lesním porostem, snažíc se neztratit Khorovu chladnoucí stupu. Věděla, kam jde a tušila i proč tam jde a vůbec se jí to nelíbilo. Osud zdejších vlkodlaků visí na vlásku. Mohlo jí to být ukradené, ale nebylo. Gabriela chtěla zachránit své bratry. I když ona pro ně sestrou nebyla, nebyla pro ně nikým. Pro upíry byla nepřítelem, pro lidi bestie. Nevěděla, kam patří. To ji naplňovalo zvláštním prázdnem uvnitř jejího nitra. Ale teď nebyl čas nad tím přemýšlet, měla jinou práci. Pozorně se kolem sebe rozhlédla a hledala Khorovu stopu. Ta již nebyl tak silná a tak ji Gabriela hledala celkem dlouhou dobu. Huan zakňučel a vydal se dál, čenich přitisknutý k zemi. Našel stopu mn...

Slibovaný kratičký prolog, doufám, že se vám to bude alespoň trošku líbit. Ozvalo se zapraskání a Gabriela procitla. Podívala se na Huana a pohladila jej. Na dlouhou chvíli se odmlčela a po bledé tváři jí stékaly slzy. Znovu se podívala na tu spoušť okolo sebe. Jak to vlastně vniklo? Zeptala se sama sebe. V tuto chvíli by si někdo mohl myslet, že je to konec mého příběhu. Možná by to tak i mělo být, bylo by to lepší. Ale toto nebyl konec. Ty pro mne bolestivé události měly ještě pokračování. Něco na co bych nejraději zapomněla, jelikož to není dobré. Ale stalo se. Po bolestném procitnutí, nastal čas pomsty ….

Už kdysi dávno jsem tu zmiňovala, že píši druhý díl. A teprve nyní jsem se rozhodla ho zveřjnit. Doufám, že budou alespoň nějaké ohlasy. Než se do toho dáme dávám se kratičký obsah pro připomenutí předchozího děje. Píše se vzdálený rok a svět se změnil k nepoznání. Nic není jako dřív. Zde uprostřed všeho se potkáváme s dívkou a jejím věrným společníkem. Dívkou, která si prošla peklem a přesto v ní zůstala naděje. Teď tu sedí obklopená žhavým popelem a vypráví nám svůj příběh. Tak přesně těmito slovy začalo Vlčí pouto, nyní už mohu říci, že to byl první díl. Jmenovala se Gabriela de Sante a byla vlkodlakem. Na útěku z masakrované vsi v hlubokých lesích potkala něco co nečekala, Daniela - svoji lásku, o kterou ale záhy přišla. Neboť prastará rada vlkodlaků si myslí, že ona jim má přinést zkázu. A tak se Rootan vydá ji zabít. Je však poražen, ale zrádce Makhul zabije Daniela. Ten ovládne radu a rozpoutá na Gabrielu hon. Zraněná a osamocená Gabriela však nachází nečekanou záchranu v podobě...