Kap.5 - Pán vlkodlaků
Další v pořadí již pátá kapitolka. Přeji příjemné čtení.
Upíři dosud skrytí v chodbě vyběhli ven. Slunce už dávno skryté za se obzorem nebylo hrozbou. Co nejrychleji se vydali do míst, kde odhadovali centrum krvavého pachu, který se stále vznášel ve vzduchu. Jen stěží se prodírali hustým lesním porostem, ale místy se jim zdálo, že tou cestou někdo šel. Rozhodli se ji sledovat a Sergal ji začal tušit, kdo tu cestu vyšlapal. Nevěděl zda-li je to dobré nebo špatné znamení.
Les se pomalu začal měnit a pach krve zesílil. Zvýšili tempo v plané naději, že chytí toho, kdo hledají. Stromy byly čím dál mladší a rostly dále od sebe. Mezi větvemi byla vidět věž. Během několika minut vyšli upíři z lesa a kousek před nimi se rozprostíralo městečko. Pach krve zde byl velice silný a vzhledem k tomu, že město bylo prázdné, nikde nebylo vidět ani živáčka, okna domů byla temná, bylo zřejmé, kdo je původcem toho pachu. Opatrně vešli do městečka, zaschlá krev byla na cestě i na zdech domů. Tu a tam viděli mrtvoly žen, dětí a starců. Bez výjimky měli rozsápaná hrdla, někteří i rozervaná břicha. Upírů se zmocnil děs a v okamžiku, kdy našli mrtvolu novorozeněte v náručí jeho matky, i znechucení.
Pravda lidi moc v lásce neměli, živili se jimi, ale tohle vyvraždění se jim zdálo odporné. V hrůze si uvědomili, že tohle nemůže bát práce jednoho vlkodlaka. Muselo jich být víc a vzhledem k tomu, že zde nebyli žádní muži, bylo jasné, kde jsou. Upíři příliš pozdě pochopili, že někde po lesích běhá menší armáda smrti. Morthug. Pán vlkodlaků, v jehož srdci celá staletí rostla touha po pomstě. Mysl stále sžíraná nenávistí. A teď byl volný a opět kolem sebe shromažďoval sílu, která mu pomstu umožní. I kdyby se ti vlkodlaci pokusili vzepřít, nepovedlo by se jim to. Moc Morthuga na ty jež stvořil, byla obrovská, ale ne všichni jí plně podléhali. Bylo jich málo a byli sami v okamžiku, kdy zjistili, co jsou zač, byl jim na blízku jen jeden starší vlkodlak-Morthug. Budou ho následovat, budou pro něj vraždit, ale nejdříve rozšíří řady jeho armády další bojovníci. Další nevinné životy vyhasnou pod tesáky Morthugovi armády. Sergal nyní stál před důležitým rozhodnutím. Varovat své bratry, nebo pronásledovat Morhuga?
Morthug si užíval krvavých hodů, kterých si dopřával. Přežili je pouze muži a to pouze ti, kteří byli dost silní. Armáda hrůzy pomalu rostla. Nikdo se nepokusil vzepřít se. Morthug byl pevně u moci a nemínil se svých nároků slevit. Stále se hnal dál krajem a cestou z měst a vesnic dělal hřbitovy plné znetvořených těl starců, žen a dětí. S každou zastávkou jeho vojáků přibývalo a on se čím dál častěji vracel k myšlence na pomstu. Neměl kam spěchat, ale ta touha ho sžírala čím dál víc. Vydržel čekat desítky let a teď, když byl tak blízko splnění svého cíle, nedokázal čekat. Chtěl je zabít všechny. Chtěl vidět, jak trpí, tak jako trpěl on. Ale zároveň nechtěl nic uspěchat. Nikdo neví, že jsem uprchl, pomyslel si Morthug. Celá staletí nikdo nevstoupil do Kornu a on neznal důvod, proč by to teď měli měnit. Měl tedy dost času na to si vše důkladně promyslet a nechybovat. Mohlo by jej to stát to, o čem celé ty roky snil. Nehodlal to připustit. Morthug zaťal pěsti, až mu zbělely klouby. Nedovolí jim, aby jej podruhé uvěznili. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Zahnal ty odporné myšlenky a opět se podíval na muže, jež před ní bojovali, trénovali. Připravovali se na to, jak budou vraždit v jeho jménu. Pro slávu budoucího vládce světa. Povolil si ještě chvíli se tou myšlenkou opájet, ale pak toho nechal. Uvědomoval se, že je to ještě daleko a že nějakou dobu potrvá, než se jeho sny naplní.
Muži přestali bojovat a podívali se na svého pána. Ten si jich ale nevšímal. Zamyšleně zíral do dáli. Morthuga náhlé ticho vyrušilo z přemýšlení. Upřel svůj pohled na muže, jež na něj hleděli s úctou a bázní. V očích měli únavu smíchanou s očekáváním. Ale ne všichni k němu tak vzhlíželi. Byli tam i tací, kteří jej nenáviděli za to, co jim provedl. Nechápali, že to je dar a ne prokletí, jak tomu říkali. Dal jim sílu a moc, o které se jim ani nesnilo a oni uvažovali o tom, jestli má cenu se vzepřít a utéci. Zatím se však k tomuto kroku neodhodlali. Moc kterou na ně Morthug měl, byla příliš silná.
"Jděte odpočívat," řekl a opět se odvrátil. Vlkodlaci zmizeli z mýtiny a polehali ve stínech stromů a okamžitě vklouzly do světa snů. Měli teď pár hodin na to si odpočinout, protože pak je čeká poslední krvavá cesta. A pak konečně vyrazí do boje s někým, kdo je jako oni. Někdo se těšil, někdo obával. A v někom se vzpínala vlna odporu k tomu se měli dělat. Ale nebylo úniku. Zvíře v nich bylo příliš silné a Morthug na slova poslouchalo. Nebylo úniku,…
Komentáře
Okomentovat