Vivienne

Lordi- kapela pocházející z Finska. V roce 2006 vyhráli Eurovizi a tak se ještě více dostali do podvědomí světa..... Lordi udivují svým vzhledem, a také šou kterou předvádějí při koncertech. Se svou Deadache Tour dorazili 18.3.2009 do Plzně ( Hala Lokomotiva). Pokud o tomto koncertě chcete vědět víc, nebo i vidět fotky najdete je ZDE A teď pár klipů Lordi - Devil Is A Loser Lordi - Would you love a monsterman Lordi - Hard Rock Hallelujah Special Edition

Tak vás zase zdravím.. Na blogu mam nový vzhled a to od Arriel, její blog najdete tady.

ahojky, tak jsem si vzala na paškál další roční období a to tentokráte jaro. Řekla bych, že se mi to obzvláště nepovedlo, je to i hodně krátký, ale nechám to na vás. Jaro, čas zrodu a probuzení, ale i čas smutku a zármutku. Jak to? Slabí umírají ve chřtánech silných, tak jak jim velí jejich přirozenost. Tak jako u nás lidí. Jako by se jaro pokoušelo změnit svět k lepšímu, ale to nejde. Vždycky někdo trpí… Krajina se pomalu mění. Holé stromy se začínají zelenat a květina kvést. Zvířata začínají znovu svůj život. Rodí se mláďata a vše jakoby omládlo, ale ne. Jaro je také plné strachu co přinese zítřek. Neuhodí mrazy? Nebude nějaký predátor rychlejší než já? Tak to chodilo a chodí. A nejen v přírodě, ale i u nás lidí. Jaro jako čas dětství a počátku života, podzim jeho konec, následovaný krutou zimou, o které nic nevíme. Jsme sobečtí, snažíme se měnit svět a své okolí, ale proč radši neměnit sebe? Hledat své chyby a ne je hledat na jiných a pak je proti nim použít. V tom jsme jako šelmy,

Ahojky!!! Tak jsme si zase jednou sedla a psala.. A tady máte výsledek... Došlo zde k mini personálním změnám.. Tak aby jste se nelekli.... Jinak si v komentářícj MŮŽETE ŘÍCT K ČEMU CHCETE DALŠÍ KAPČU!!!!! Daniel se pamalu vracel lesem. Myšlenky mu hlavou prolétávaly a v uších mu stále zněla Orskova slova Přežila útok upírů v té vesnici, přežila úplněk na Rotaanovo území. Ten vlk se jí drží jako klíště. To pouto co mezi nimi vzniklo je něco co nikdy nemělo vzjít. Je to něco co nemá patřit vlkodlakům. Může to ohrozit náš řád a naše pravidla.... Nechápal ho, jak jen mohl Orsk něco takového říct. Věřil mu a navíc Orsk patřil mezi přátele těch nejvyšších z rady, byl přítelem vlkodlaků!!!! A jako takový by neměl zraňovat vlkodlaky a navíc ženy! To je proti všem pravidlům, zasloužil si to. Ale co když měl pravdu?! Co když ta dívka je opravdu naší zkázou?? Ne, nemůže, vždyt vypadá tak nevině. Za tou tvářičkou se může skrývat ledacos...... Mezitím Daniel došel k jeskyni a nahlédl dovnitř. Gabr

Ahojky, onehdy tu někdo psal v komentářích jestli by tu nebylo něco s dobrým koncem. Mno tak sem se o něco takového pokusila.... >Cesta. Chladná, trnitá. Nevidím jejího konce. Možná ho ani nemá. Kdo ví...... Jindy chladné a vlahé ostružiny jsou nyní suché a trny se lehce zabodávají do kůže. Z ranek po kapkách padá krev. Postupně se ranky zvětšují a krev vytéká ve větších proudech a bolest se tím zvětšuje. Nevím co mám dělat. Jenom běžím stále dál a dál vyprahlým lesem. Neznám ten les, ale přece mě něco vede. Pomalu, ale jistě se snáší tma. Padá a mě objímá ve své náruči. V mé mysli je spoušť. Zmocňuje se mě děs a hrůza. Co bude dál??... Po každém mrknutí mě pálí více víčka a bolí mě hlava. Čelo a tváře mi hoří a nohy ani necítím. Ale kdo by se po celodenním trmácením lesem divil. Krajina ,až na pár výjimek, jako na povel usíná. Tlumené houkání sovy vyděsí mou mysl, nevím co dál. Na nebi se pomalu objevují hvězdy a nakonec i bledý měsíc. Pomalu se prodírám porostem a vyhýbám se strom

ahojky, tak jsem zpátky. Chci poděkovat všem co okomentovali minulou povídku. Jinak Denísku to co jsi mi navrhovala jsem ještě nenapsala, nestihla jsem to a tohle jsem napsala už dávno. To jen aby to tu nebylo tejden bez článku!

Ahojky, zítra odjíždím k babi takže sem o prázdninách nic nepřibude, proto vám sem dávám něco na čtení. Název je trochu divnej,ale ona i samotná povídka. Snažila jsem se popsat pocity někoho kdo si sáhne na své dno, kdo nevidí naději a uzavře se kolem něj pomyslná hradba. Nevím jestli je to povedené a zda se takhle takový člověk vůbec cítí...... Ale na druhou stranu se mi to zdá i tak trochu realistické, na rozdíl od mých jiných povídek..... Po pravdě řečeno sem si tím chtěla dokázat, že se apoň trochu dokážu vcítit do někoho jiného a že dokážu napsat něco co je i ve skutečnosti, ale nejsem si jistá výsledkem. Jinak vám k tomu(pokud si to pustíte) budou hrát Within temptation-Memories Stín. Všude okolo. Jen tu a tam záblesk slábnoucího světla. Umírá. Tak jako naděje. Stíny se uzavírají, ruce vsazují do pout. Po tvářích se kutálejí slzy. Samota, najednou se objevila. Tíží mne. Mučí mne. Zdi se kolem mne svírají. Mé oči vidí jen tmu, stíny. Kdy sem naposledy viděla slunce??? Kdy sem se n

Mám dvě nová spřátelka první s Terkou Terka-prue. A s Denískem Denísek tady j ediplomek pro Terku