Vlčí pouto 4- Co k životu patří
Ahojky!!! Tak jsme si zase jednou sedla a psala.. A tady máte výsledek... Došlo zde k mini personálním změnám.. Tak aby jste se nelekli.... Jinak si v komentářícj MŮŽETE ŘÍCT K ČEMU CHCETE DALŠÍ KAPČU!!!!!
Daniel se pamalu vracel lesem. Myšlenky mu hlavou prolétávaly a v uších mu stále zněla Orskova slova Přežila útok upírů v té vesnici, přežila úplněk na Rotaanovo území. Ten vlk se jí drží jako klíště. To pouto co mezi nimi vzniklo je něco co nikdy nemělo vzjít. Je to něco co nemá patřit vlkodlakům. Může to ohrozit náš řád a naše pravidla....Nechápal ho, jak jen mohl Orsk něco takového říct.
Věřil mu a navíc Orsk patřil mezi přátele těch nejvyšších z rady, byl přítelem vlkodlaků!!!! A jako takový by neměl zraňovat vlkodlaky a navíc ženy! To je proti všem pravidlům, zasloužil si to. Ale co když měl pravdu?! Co když ta dívka je opravdu naší zkázou?? Ne, nemůže, vždyt vypadá tak nevině. Za tou tvářičkou se může skrývat ledacos......
Mezitím Daniel došel k jeskyni a nahlédl dovnitř. Gabriela se právě vzbudila a vlček kolem ní radostně skotačil a vyl. Gabriela se smála a tak si ani nevšimla Daniela, který právě vešel do jeskyně. Na tváři mu vysvitl úsměv, vlček se k němu radostně rozběhl. ,, Vidíš, říkal jsem ti, že bude jako rybička." rozesmál se Daniel a vlčka začal hladit po hřbetě. Ten souhlasně zavrčel a znovu se rozběhl ke Gabriele. Ta pomalu vzhlédla k Danielovi a zděsila se, prudce vyskočila a opřela se o stěnu snažíc se uprchnout. ,, Klid, neboj se nic ti neudělám, včera jsem ti zachránil život vzpomínáš??" Gabriela se po tváři rozlil váhavý úsměv ,, Díky za pomoc" pípla a rychle sklopila zrak. Nedokázala se mu dlouho dívat do očí. Propalovali ji a nahlíželi hluboko do jejího nitra....
V jeskyni pomalu zavládla pohoda, ale na druhém konci lesa pohoda nevládla ani náhodou. Prastará rada vlkodlaků zasedala a to po dlouhém desetiletí klidu. Na dřevěném stolci před nimi leželo Oskovo tělo. Jeho krev zašpinila a nyní pomalu zasychlala na tmavém dubovém dřevě, z něhož byl stůl vyroben. Na židlích již sedělo 8 členů rady, zbýval už jen jeden. A pak se objevil, nejmladší člen z rady a přesto si již vydobil ústu mezi všemi vlkodlaky. Jmenoval se Rootan, syn Kroka Strašlivého největšího a nejsilnějšího vlkodlaka za posledních sto let. Rootan pomalu přešel k tělu, shlédl na něj a jal se ho šacovat. Po chvilce mu s kapsy vytáhl dýku, na jejímž konci se leskla krev. Přivoněl k ní a po chvíli se pochybovačně odtáhl. Zaryl své prsty do jedné z Orskových ran. Vytáhl z ní dva zkrvavené prsty a přivoněl k nim, poté znovu přivoněl k dýce, chvilku si je porvnával. Nakonec sevřel zkrvavenou ruku v pěst a bouchl s ní o stůl, ve stejnou chvíli zařval, až ze stromů vylétl ptáci, hnáni vpřed děsem z jeho hlasu. Rootan s naštvaným výrazem došel ke své židli a sedl si, dýku stále držíc ve své ruce. ,, Co to mělo být??" otázal se někdo z rady. ,, Na tej dýce je krev nějaké lykanky" pravil a pozvedl dýku do vzduchu ,, Orsk ji musel zranit což znamená jediné..... Musí to být ta o které se mluvilo v té věštbě. Ta co nám má přivíst zkázu a smrt. " ,, Ale jak si tím můžeme být jisti, že je to právě ona?? Nemůžeme jen tak vraždit lykanky." řekl lykan sedící vedla Rootana. ,, Můžeme!" křikl Rootan. ,, A ty se o to postaráš co???" zeptal se vrchní rady. ,, Klidně. Už teď je mrtvá" ušklíbl se Rootan. ,, Dobře tedy, pozítří se vypravíš." rozhodl vrchní rady. Rootan odcházel mezi posledními a ještě se zastavil u Orskova těla a naposledy se sním rozloučil. Neboj, já tě pomstím Orsku!!!! pomyslel si a odešel do chladné noci...
Vlček už spal a tak Gabriela a Daniel seděli sami u plápolajícího ohně. Dnešní den je velice sblížil a Gabriela podléhala jeho kouzlu a zamilovávala se do něj. Nedokázala odolat jeho hnědým očím ve kterých občas prosvitli zlaté plaménky. Jeho úsměv jí podlamoval kolena, kolikrít děkovala okolnostem, že sedí jinak by spadla na zem. Věděla, že mu vděčí za hodně a doufala, že mu to bude moci jednou splatit.... I Daniel z dnešního dne odcházel jiný. Na Orska už nemyslel, jelikož měl mysl plnou Gabrieli. Zamiloval se do ní už včera, když jí zkrvavenou nesl pryč. Ke své radosti si všiml, že ani on jí není lhostejný.
To je to kouzlo vlkodlaků, když se milují tak to poznají. Přesto toto rodící se štěstí něco tížilo. Ve vzduchu se něco vznášelo, ale co?????
Komentáře
Okomentovat