Vivienne

Šestá zastávka . Připadám si teď jako někdo. Dlouho dobu jsem nemohla nic napsat a teď najednou s šibeničními termíny to jde. Tentokrát pokus o kombinaci "básničky" a povídky. Ženy v bílém, nevěsty mrtvé, máchání křídel, byly zavražděné. Pomalu se blížila půlnoc a Denis chvátal cestou mezi poli. Věděl, že by tu neběl být, ale nešlo odolat nočním toulkám. Ale toto bylo poprvé, kdy se zapomněl venku tak dlouho. Neznal nikoho, kdy by prošel mezi poli a zůstal stejný. Zamračil se, přidal do kroku a snažil se vyhnat z mysli tu ohavnou představu slintajícího a nesmyslně brebtajícího muže, který přes pole v noci šel. Bylo to hrozné. Ze silného dřevorubce zbyla troska, která nebyla schopna ničeho. Našli ho na prahu hostince, třásl se a nohy rozedřené do krve. Sedí tam u cesty a pějí tiše svůdné nevěsty z mrtvých říše. Denis se rozeběhl, protože v dáli zahlédl střechu prvního domu. Už si chtěl blahopřát ke své záchraně, ale bylo pozdě. Noční ticho přerušil tichý mámivý zpěv. Ohlédl se

Zastávka číslo 5. Nápad, který mi přihrála Dragilia pod start mě zaujal, ale až teď jsem se lehce pokusila jej naplnit. Takže toto drabble volně navazuje na Start . Snad se vám bude alespoň trochu líbit a já se pokusím celou "sérijku" dokončit. :-) Kvůli čemu poutník volá oheň. Kvůli teplu v chladu noci, nebo kvůli jeho záři v tmách? Poutnice stála na skále a starala se o oheň, i když jej nepotřebovala. Chlad necítila a tmu zaháněl měsíc a zář vycházející z oken podivného hradu. Stál na vrcholku hory, obklopen lesem. Byl krásný, ale nedosažitelný. Poutnice si povzdechla a odvrátila se. Věděla, že se nemůže vrátit domů. Neměla na to dost sil. S každou zavražděnou dcerou ona slábla. Ten hulvát vyhrál. Dostal ji kam chtěl. Zůstala uvězněná v jeho světě. Ale ona se jen tak nevzdá. Je přece Dynilka. A nikdy se nevzdá!! Zdroj

V pořadí již čtvrtá zastávka . Asi toho budu litovat, až budu ve čtvrtek psát test na maturitní otázky z eka a pár dalších lahůdek. Rudé je moře při slunce koupeli a průtrži krve z potopené lodi. Čarodějka z moře, které zná její hoře nejkrásnější z víl zvolila si krutý cíl. Probouzí bouře, aby lodě smetla a v království vod lidi přivlekla. Stále hledá, ale nenachází, srdce krvácející tváře slzavé. Na útesu sedí s vodou spojená do dáli hledí nenávistí zlomená. Zdroj

Zastávka číslo 3 a po druhé je to ilize na kterou jsem již psala. Nu nedá se nic dělat. Stejně si ale myslím, že první povídka byla lepší. Těžko je určit, kdo to před staletími začal. To že dějiny píší vítězové je známá věc, ale přeci jen za staletí se to tolikrát obrátilo, že snad už pravdu nalézt nelze. A chce to vůbec někdo? Mám se vůbec ptát? Riskovat svůj život pro pravdu, která vlastně už ani není. Pravda to vzdala a spáchala sebevraždu. Inu já se k tomu tak nějak chystám taky. Jaký je důvod žít ve světě, kde lež je denní chleba? Ale o tom sem tu mluvit nechtěla, omluvte mne prosím, neboť jsem již stará a nepotřebná. Ale mám své vize a díky nim stále žiji. Občas se každému hodí znát budoucnost, nebo alespoň její střípky. Ve válkou zmítaném světě je důležité mít přístup k informacím. Přiznávám, nikdy jsem nikomu nenadržovala, kdo přišel, a já měla vizi, sdělila jsem mu ji, samozřejmě za poplatek. Nežiju si špatně a ani nejsem žádné neviňátko a netajím se tím. Poslední dobou mě t

Inu asi se stal zázrak, je tu totiž druhá zastávka . Bylo to pro mě docela těžké psát znovu na ten samý obrázek, ale snažila jsem se, aby to zase bylo alespoň trochu jiné. Snad se mi to povedlo. Říkalo se, že když cizinci přišli do těchto končin, přivezli sebou mnohé udivující věci. Kentauři ač velmi znalí světa náhle nevěděli, proti čemu stojí. Se strachem v srdcích pozorovali, jak se netknuté jezero mění a roste ne něm podivné město, ale nikdy neviděli cizince, že by jej stavěli vlastníma rukama. Magií byl vzduch přímo přesycen a kentauři tím více než trpěli. Někteří z nich onemocněli a smrt už byla velmi blízko. Poslední skupinka schopných se proto vydala k městu cizinců. Opatrně se plížili ze stínu lesa, ale ani oni nedokázali zakrýt svůj údiv nad tím, co cizinci za tak krátký čas vytvořili. Opatrně se vydali k městu. Nikdo se je nepokusil zadržet ani poté co vstoupili na první most. Pokračovali teda opatrně dál. Ale nikde nikdo stále nebyl a tak s odvahou vstoupili do první stavby

Druhý článek během jediného dne? Ne nezešílela jsem (nebo ano?) jen se snažím nevyhořet hned po startu. :D A tak tu je první zastávka . Zas a znova vstát a žít zrodit se z popela a světem jít. Ohnivý fénix tajemství nesmrtelnosti zná, v plamenných křídlech mnohá kouzla ukrývá. Bájné stvoření, to jest fénix ohnivý moudrý a věrný je, jeho slza uzdravuje. V ohni zmírá, aby z popela se zrodil a matce své se klonil překrásné Hébé. Zdroj Poznámka: V pokusu o báseň jsem využila bohyni z řecké mytologie - Hébé. O její existenci jsem matně tušila ve spojitosti s její funkcí "číšnice". Na rovinu přiznávám, že zbylé informace o ní jsem si našla na tetce Wiki . Její spojitost s fénixem a to že je "jejich matku" jsem si vymyslela. Nepodařilo se mi najít jiného boha/bohyni, který/á by s nimi měl/a něco společného. Ale rozhodně nejsem odborník na toto téma.

Tak jsem se přeci jen rozhoupala, že se prý pokusím jít po stopách Imaginaria. Mám silné pochyby, že dojdu až do cíle, ale alespoň začnu. Snad to udělá alespoň autorce projektu Maglaiz radost, když nic jiného. Nuže mám pro váš drabble(přesně 100 slov), obávám se, že kvalita je nic moc, mám neblahý pocit, že ve mě ještě nějaký ten alkohol ze včerejška ještě zbyl. Nu přeji příjemné čtení a snad se tu ještě u tohoto projektu setkáme. "Olagu, syna ti to nevrátí tak proč to děláš?" zeptala žena. Starý muž něco zahuhlal a dál vyřezával. "Olagu nech toho, ona za to nemůže. Kdo má poslouchat to její věčné naříkání?" vrhla se naň s pláčem. Stařec odložil nůž a jemně ji odstrčil. "Já musím. Doufám, že její pláč přivolá tu mrchu Dynilku, proklatou matku všech dýní. Vzala mi syna a tak já jí budu brát její dcery. Až se jednou střetneme tváří v tvář a ona za to zaplatí!" "Pomsta rodí jen pomstu." vzlykla žena. Ale on se plně soustředil na dýni. Jeho zatrpklé

Pátý díl, těžko říci, kolik jich ještě bude - Další kytičky nepravidelně proužkováné. Mám ráda dvoubarevné květy, obzvlášť nepravidelně zbarvené. A zde je celý záhon barevné nádhery. Květinové záhony s trávníkem a obrazem, docela to k sobě pasuje ne :-)

Poslední dobou více než nestíhám a je to tu dost znát. Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Čtvrťák pro mě nebude žádný med. Už teď nestíhám a děsím se toho co bude dál. Úterky se domů vracím až kolem půl desáté večer, kvůli pitomým nácvikům. Bejt to jen na mě, tak maturák ignoruji a nejdu tam. Ale rodiče,…. Jak už to tak bývá pořád mě nutí do něčeho co já nechci. Asi už se to nezmění. Už dlouho jsem nic pořádně nenapsala, což mně více než mrzí. Psaní mi strašně chybí. Inu těžko říci, co s tím dělat. V pátek se mi stala podivná příhoda. V tramvaji jsem pustila sednou stařenku a ta se se mnou začala bavit. Pak mi vzala ruku, na něco se tam dívala a pak mi řekla, že mě potká veliké štěstí, až mi bude 30. Bylo to zvláštní setkání a já doopravdy nevím, jestli si ze mě dělala legraci, nebo to myslela vážně. Inu nechám se překvapit, co bude za 12 let. Nu a tímto se s vámi loučím a snad zase někdy...

Další z vyřazených knih z mého seznamu. Autor: Henryk Sienkiewicz Místo: Řím za císaře Nera Čas: počátek prvního století našeho letopočtu Postavy: Nero, Petronius, Vinicius, Lygie(Kallina), Ursus, Chilón, Pavel z Tarsu, Petr Charakteristika: Nero: Krutý vládce Říma, považoval se za básníka a umělce. Roku 64 nechal zapálit Řím. Nakonec spáchal sebevraždu. Petronius: tzv. Arbiter Elegantiarum -soudce vkusu , císař si jej váží kvůli jeho znalostem umění. Vinicius je jeho synovec, proto mu pomáhá v jeho boji o Lygii. Vinicius: bývalý voják, syn senátorů. Za celý román projde snad nevýraznější proměnou, z téměř bezcitného otrokáře se stane milující křesťan. Lygie: dcera lygijské krále, zapomenutá rukojmí. Lygie je křesťanka a i přesto se zamiluje do Vinicia, trápí se, protože si myslí, že její láska je nečistá. Po útrapách a prožité bolesti konečně dochází pokoje po Viniciově boku. Ursus: obrovitý barbar, Lygiin věrný služebník, i přesto jak působí je to v hloubi duše mírumilovný člověk. Ch

Tento článek je zde z jediného důvodu. Je mi celkem mizerně, jelikož jak už jsem psala mi vyházeli knihy ze seznamu a bohůmžel i ty, které jsem měla zpracováné. A to je i důvod, že vám je sem hodím. Dala jsem si s tím práci a nechci to nechat jen tak ležet v počítači. Třeba to někomu pomůže. Král Oidipús Autor: Sofoklés Místo: Théby Čas: doba mytická Postavy: Oidipús, Iokasté, Kreón, Teiresiás Charakteristika: Oidipús - chce ochránit své město a tak nevědomky odhalí krutou pravdu. Je svéhlavý, rychle v něm vzplane hněv. Nedokáže a možná ani nechce, naslouchat radám. Iokasté- matka a manžela Oidipa. Dokáže ho uklidnit, ale nedokáže mu zbránit v rozrývání minulosti. Svůj život ukončí oběšením. Kreón - bratr Iokasté, je poslem zpráv, které vše odstartují. Ale on sám není viníkem. Nepřeje Oidipovi nic zlého, netouží po jeho trůně. Teiresiás- věštec, který zná pravdu, ale chce ji pro dobro všech zatajit. Děj: Théby jsou sužovány morem, Kreón přichází z Delf, kde mu byla vyjevena věštba podl

Další díl fotek z Čimelic. Doufám,že se vám budou líbit. Upřímně mám pro takovéhole věci slabost. Líbí se mi jak to vypadá, kusy kůry zakomponované do díla. Zátiší se studnou, taková zahrádka by nebyla na škodu ani v reálu. Není to trochu klišoidní, že květiny mají mít veselé barvy? Vždyť i tato tmavě fialová je nádherná a má své zvláštní kouzlo. No upřímně ani pořádně nevím, co to na té fotce je, ale rozhodně to vypadá zajímavě. Ale jasné barvičky taktéž nejsou na škodu. Tato expozice mě velmi zaujala neboť byla doplněna "hudbou" pralesa. Ten zážitek byl silnější.

Seznam přečtených knih za září. Nic moc - škola se naplno projevila :-( Erik - T. Pratchett Další "parčetovina" a opět nezklamala. Mám pro tohoto autora velkou slabost. Arthas: Zrod krále Lichů - C. Golden Kniha ze světa WoW, tuto hru mám moc ráda a proto mě potěšila i kniha. Věřím, ale že by se mohla líbit i lidem neznalým světa Wow. Příběh svižně běžel a zbytečně se nezastavoval. Lakomec - Moliére tuto knihu jsem přečetla náhodou, když jsem byla v Anglii a neměla na cestách. Celkem se mi líbila, i když jsem děj už znala. Isabelina pomsta - M. Camel Mě se ta kniha prostě líbila propojení historie s prvky fantasy mám hodně ráda a autorce se její dílo zdařilo. Sice mě zarazilo, že hlavní zloduch byl už kolem půlky mrter a já se obávala, aby bylo o čem číst, tak bylo. Za okraj světa - E. Dufková Na knihu jsem přišla díky Temnářce a projeku: Podporuji české knihy a jsem za to ráda. Bylo to zajímavé počtení. České básně - Můj zpěv - F. Hrubín tuto knihu jsem ukořištila, když vyha