Start
Tak jsem se přeci jen rozhoupala, že se prý pokusím jít po stopách Imaginaria. Mám silné pochyby, že dojdu až do cíle, ale alespoň začnu. Snad to udělá alespoň autorce projektu Maglaiz radost, když nic jiného.
Nuže mám pro váš drabble(přesně 100 slov), obávám se, že kvalita je nic moc, mám neblahý pocit, že ve mě ještě nějaký ten alkohol ze včerejška ještě zbyl.
Nu přeji příjemné čtení a snad se tu ještě u tohoto projektu setkáme.
"Olagu, syna ti to nevrátí tak proč to děláš?" zeptala žena. Starý muž něco zahuhlal a dál vyřezával.
"Olagu nech toho, ona za to nemůže. Kdo má poslouchat to její věčné naříkání?" vrhla se naň s pláčem. Stařec odložil nůž a jemně ji odstrčil.
"Já musím. Doufám, že její pláč přivolá tu mrchu Dynilku, proklatou matku všech dýní. Vzala mi syna a tak já jí budu brát její dcery. Až se jednou střetneme tváří v tvář a ona za to zaplatí!"
"Pomsta rodí jen pomstu." vzlykla žena. Ale on se plně soustředil na dýni. Jeho zatrpklé srdce nebylo schopno odpustit.
"Olagu nech toho, ona za to nemůže. Kdo má poslouchat to její věčné naříkání?" vrhla se naň s pláčem. Stařec odložil nůž a jemně ji odstrčil.
"Já musím. Doufám, že její pláč přivolá tu mrchu Dynilku, proklatou matku všech dýní. Vzala mi syna a tak já jí budu brát její dcery. Až se jednou střetneme tváří v tvář a ona za to zaplatí!"
"Pomsta rodí jen pomstu." vzlykla žena. Ale on se plně soustředil na dýni. Jeho zatrpklé srdce nebylo schopno odpustit.
Komentáře
Okomentovat