Vivienne

Takže dneska jsme s holkami vyrazili do kina na Nový měsíc. Takže sem házím pár mých keců. UPOZORNĚNÍ:Pokud jste film neviděli a nechcete se o něm něco dozvědět tak nečtěte, nechci nějak narušit váš postoj k tomuto filmu. Já mám totiž tu drzost sem dát můj osobní názor na film. Začátek byl OK. film se na rozdíl od prvního více držel knížky. Vím, že je spousta lidí, kterým tato sága leze na nervy, ale musím uznat, že autorka dokázala, přimět nás k tomu abychom četli. A to je podle mě velké plus. No nic zpět k filmu. Musím uznat, že se jim povedli vlkodlaci, nečekala sem, že je udělají až tak dobře, takže milé překvapení. Když Bella skočila z útesu bylo vidět, že vo vodě je jen figurína, tedy aspoň mě se to tak jevilo. Taky mohli trochu víc zapojit Viktorii, ji tam nechali běhat a pak vykouknout z vody..Mno nic. Chvilkou kdy se smálo celé kino byl okamžik, když Alice řekla, že se vrátí až pustí psa ven.:-) U Volturiových bylo asi nejlepší jak se tam, mám pocit, že to byl Aro smál Jane, t

Takže mám dopsané vlčí pouto, takže plánuji, že ho sem v nejbližší době dám. Chci vás poprosit o komentáře k 14 kapitolce která je ZDE!!!. Fakt vás moc a moc prosím, ať vím jak se vám líbí. Takže ti co mají rádi vlčí pouto se ho dočkají více a ti co ho nemají rádi, se dokčají jeho konce. Pro ty co mají rádi Novou povídku mám taky dobrou zprávu, docela jsem pokročila a tak se mají na co těšit, ale prosím strpení:-)

A další týden je za námi. V pondělí jsme museli do školy, ale měli jsme projekt, takže to docela ušlo. Úterý volno, sem musela uklízet a měla jsem za to, že je neděle:-) Další dny byly docela v pohodě, ale v sobotu se zase ozvalo moje zdraví. To že mám rýmu přecházím, ale zase se mi začala motat hlava a bolela mě hlava a oči. A nemohlo to být z počítače, protože sem na něm nebyla. A tak sem skoro celou sobotu nemohla ani číst, což bylo hrozné. Tak jsem se nudila a pak pomáhala tátovi s dřívím. Brácha večer vyrazil na zábavu a máma na sraz ze základní školy. A tak jsem trávila sobotní večer s tátou a kapkami do nosu, poslední dobou bez nich doma neudělám ani krok. Neděle se nesla v duchu oběda u babi, která měla v pátek narozeniny. Docela dobré posezeníčko, akorát se tam vytáhlo ožehavé téma škola. Už mě nebaví říkat, že nevím. Ale já opravdu nevím!A taky bráchův maturák, já tam tak nechci, ale musím.. Tak mě napadlo dát sem klip od Within Temptation-Utopia- není to obvyklá píseň ani st

ahojky, tak a je to tu, po velice dlouhé době tu zase máme vlčí pouto, ať se líbí. A moc vás prosím o komentáře. Pokudd si potřebuejte připomenout děj, předchozí kapitolka je ZDE!!! A ještě menší upozornění, pozor na rychlé střídání dějů, ale to je u téhle povídky celkem běžné. Gabriela se na něj překvapeně dívala. " Myslím, že se něco zlého blíží. Je neklidný, snaží se nás před něčím varovat." Řekla a kývla hlavou směrem k Huanovi. " Možná cítí vlkodlaky, nejspíš už dorazili k sídlu." Řekl a pobídl koně., Gabriela jej následovala. Její neklid rostl, vytí utichlo a tak slyšela jen vítr kolem sebe. Vlkodlaci se chystali k útoku, Makhul byl nejistý. Jestli to byl jenom podvod, oslabili se kvůli němu o pět dobrých bojovníků, ale pokud to byla pravda, nebude Gabriela dlouho mezi živými. A mezitím se budou věnovat upírům. Vlkodlaci vyslaní Makhulem běželi za jim známým pachem. Našli Gabrielinu stopu a ničeho jiného si nevšímali. Přehlédli tak pach koní, Huana a Tomase. Z

Tak a je tu další část, mimochodem ti co mají rádi vlčí pouto mádm pro ně dobrou zprávu. Mám skoro hotovou kapitolku, takže by se tu mohla do konce týdne objevit. A moc vás prosím o komentáře. Kapitolka, je toková divná, moc se mi nepovedla, ale co se dá dělat. Z křoví vystoupili tři vlkodlaci, mezi nimi i ten, co ji sledoval. Duchové se od nich drželi dál a okolo jejich těl zářila rudá aura. Kaitlin zavřela oči, zhluboka se nadechla a připravila se bojovat o svůj život. " Co tu děláš, tak sama?" zeptal se jeden z nich. Kaitlin otevřela oči a znovu si je prohlédla. Byli to vlkodlaci, o tom nebylo pochyby, ale přece jen se zdálí být jiní než ostatní. " Utíkám." Odpověděla váhavě. " Před čím?" zeptal se rychle nejmenší z trojice vlkodlaků a jeho hnědé oči přestaly zářit. " To je na dlouhé vyprávění musí vám stačit, že mě někdo sleduje, a ten někdo zabil mě někoho blízkého." " To jsi nám to ujasnila." Zachechtal se vlkodlak, který ji prve

Trochu opožděně, ale přece.. Další namáhavý týden s pátkem 13. Pátek nebyl zas až tak hrozný den, psali jsme testy SCIO- a musím říct, že to bylo fakt těžký, minimálně půlku věcí mám blbě a ještě sem jich spoustu nevěděla. Navíc začínám mít pocit, že usínám. Nic mě nebaví u ničeho dlouho nevydržím, prostě sem strašně líná. A to se musí změnit, jinak usnu a probudím se až někdy na jaře.

Tak tedy je tu další kapitolka, snad se bude líbit. To co je v pasané kurzívou se buˇodehrává v minulosti, nebo je to někde napsané, tak aby jste se v tom neztráceli. Prošla chodbou a nakoukla do místnosti před sebou. Na ohořelé zemi byl popel. Někdo tu zabil upíra, pomyslela si a vešla. Na stěnách byly fotky. Byl na nich muž a vedle něj dívka s rudými vlasy. Pečlivě si jí prohlédla a pak se zadávala na muže. Ne, to není možné. Náhle v její mysli oživli vzpomínky o niž nevěděla, že je má. Psal se rok 1962 a ona byla ještě člověkem. Procházela ztemnělou uličkou domů, čekal ji poslední úsek cesty a pak bude na místě. Bydlela s rodiči na kraji města. Okolo jejich domu rostli stromy a za ním byl malý lesík. Milovala procházky v něm. Zasnila se a nevšimla si, že za ní někdo jde. Uvědomila si to, až když jí neznámý muž chytil za ruku. Vykřikla, vyndala s kapsy nůž a dotyčného jím řízla. Ten jen zaklel a chytil ji pevněji. Pak jí kousl, překvapeně vykřikla, nůž jí vypadl z ruky a spadla na ze

Tak a je tu poslení část, možná jí někoho z vás skamu, ale nevím jak jinak to ukončit, prostě se mi zdá, že to tak má býl, ale zároveň i ne. Mno ale co stím teď udělám? Nemám náladu a možá ani tu potřebnou sílu to přepsat. Mezitím vrcholily přípravy soudu, venku byla podstavena hranice a teď k ní nosili dříví. Kupcův syn byl pevně rozhodnut jít k soudu, ale jeho otec byl proti. Bylo zcela jasné, kdo vyhraje. Komisař byl nezvykle klidný, když k němu přicházel kněží jen se potměšile usmíval a kněz mu úsměv oplatil. Vše bylo připraveno. Slunce váhavě vstoupilo na oblohu. I stráže se k Jennině cele blížili váhavým krokem. Jenny uprostřed svého vězení zatím poklekla k modlitbě. Tichým hlasem prosila všemohoucího boha o pomoc, modlila se za zázrak, ale uvnitř sebe cítila zvláštní prázdno, které jakoby říkalo je to marné. Těžké dveře se otevřely a stráže ji vyvedli ven. I přes bolest kráčela chodbou se vztyčenou hlavou. Cesta se zdála být nekonečná, až konečně došli do soudní síně. Byla plná

Tak a další týden je za námi. Byl náročný, zdál se mi skoro nekonečný, ale už i on končí. Škola mi dávala zabrat, kašlala jsem na povídky, skoro nečetla. Vlastně teď nemám ani co, na aukru mě někdo přeplatil a asi poslední šance jak získat knihu Mlhy Avalonu je v pryč. A rozhodli o tom 2 mizerné sekundy. Já prostě nemůžu mít jednou šťěstí!! Prostě nemůžu... Doufám, že vy jste tento týden prožili lépe než já.

Takže první kapitolka k nové povídce, rptože ji na mě Monča a Máňa vyškemrali:-) a navíc mám trošku problém dokončit čarodějnice. Kouř, oheň … v obývacím pokoji hoří. Plameny šlehají ke stropu a ten je již celý zčernalý. Kdosi trhá Marca na kusy a ty pak hází do plamenů, které je pohltí. Kaitlin vše vyděšeně pozoruje škvírou ve dveřích. Muž, upír se poté otáčí a rychle odchází. Jediné čeho si Kaitlin všimne je vytetovaný znak na jeho ruce. Kvapně vyběhne a snaží se uhasit, nakonec se jí to povede, ale po jejím náhradním otci, jejím učiteli nezbude nic až na malou hromádku popela na ohořelé zemi. Kaitlin padne na kolena a začne vzlykat. V jednom okamžiku ztratila vše, co kdy měla. S uslzenýma očima se kolem sebe rozhlíží s nadějí, že aspoň spatří jeho ducha, ale nevidí ho. Duchové jsou klidní a hlavně zticha. Cítí její bolest, možná s ní soucítí a možná jí to přejí. Všechny tři bělostné jizvy ve tvaru zubů začnou pálit najednou. Váhavě si po každé z nich přejede. První je na pravé ruce,

Taky se vám stalo, že nevidíte menu tohodle blogu?? Já ho nevidím a nejen jeho, ale i několika dalších, ale zase ho i u někoho vidím, je to chyba jen u mě, nebo i u vás?

Tak na tuhle rubriku jsem poněkud pozapomněla, takže se to teď pokusím napravit. Házená konečně skončila, posledních pár zápasů sem přežila jen díky horkému čaji v termosce. Škola, tam se furt horším a horším.. A k tomu ta pitomá volba povolání.. Nejradši bych se na to vyprdla, ale nemůžu:-( S povídkami jsem skoro nehnula, došla mi inspirace, nevím jak dál.. Podzimní prázdniny, to byla zase akce. Nejlepší byla středa s Denčou a Monískem:-) Zbytek pak už stál za starou bačkoru. Táta byl totiž doma, jeden den sem byla u babi na brigádě. Na co sem šáhla to bylo špatně. Jak jinak, že?? Už jen necelé dva měsíce a budou tu Vánoce. Tak jsem přemýšlela, co komu koupím, bráchovi vím, mamce taky, zbývají babičky, děda a táta. Taky rodiče se mě ptaly, tak jsem řekla, že bych chtěla knížku Mlhy Avalonu. Nevíte někdo kde by se dala sehnat?? Přeji si jí už dlouho, tak snad to letos vyjde:-) Jinak, sem si chtěla dát takový slib, aby tu na blogu něco přibilo aspoň 2-3krát do týdne. Uvidíme jestli do d