Čarodějnice - část čtvrtá
Tak a je tu poslení část, možná jí někoho z vás skamu, ale nevím jak jinak to ukončit, prostě se mi zdá, že to tak má býl, ale zároveň i ne. Mno ale co stím teď udělám? Nemám náladu a možá ani tu potřebnou sílu to přepsat.Mezitím vrcholily přípravy soudu, venku byla podstavena hranice a teď k ní nosili dříví. Kupcův syn byl pevně rozhodnut jít k soudu, ale jeho otec byl proti. Bylo zcela jasné, kdo vyhraje. Komisař byl nezvykle klidný, když k němu přicházel kněží jen se potměšile usmíval a kněz mu úsměv oplatil. Vše bylo připraveno.
Slunce váhavě vstoupilo na oblohu. I stráže se k Jennině cele blížili váhavým krokem. Jenny uprostřed svého vězení zatím poklekla k modlitbě. Tichým hlasem prosila všemohoucího boha o pomoc, modlila se za zázrak, ale uvnitř sebe cítila zvláštní prázdno, které jakoby říkalo je to marné. Těžké dveře se otevřely a stráže ji vyvedli ven. I přes bolest kráčela chodbou se vztyčenou hlavou. Cesta se zdála být nekonečná, až konečně došli do soudní síně. Byla plná lidí z vesnice, někteří se zděsili při pohledu na její zmučené tělo v roztrhaných šatech potřísněných její krví. Rozcuchané vlasy jí trčely do stran okolo ušpiněného obličeje. Dovedli ji před komisi a soud mohl začít.
Muži se střídali a měli zdlouhavé proslovy o její vině, křičeli na ni a obviňovali ji. Lhali ani nemrkli okem. Jenny tam vyrovnaně stále hlavu sklopenou. Nechtěla poslouchat ty lži, sálem to neustále šumělo, nikdo nepochyboval o její vině. Krom kata stojícího v rohu, měl ruce sevřené v pěst a oči zavřené, snažil se uklidnit, ale nešlo to. Pak sál ztichl a z komise vystoupil kněz. Jenny zvedla hlavu, vlasy si odhrnula z obličeje a zadívala se na kněze.
Zahleděla se mu zpříma do očí a čekala. " Nechť očištěna v plamenech je a ať stane před božím soudem. Provinila se čarodějnictvím a náleží jí tak smrt." Řekl kněz a zahleděl se na ní. " Kolik vám dali, otče?? Za kolik jste prodal svoji duši? Svou čest?" " Co to povídáš??" křikl na ní kněz. Komisař mezitím vynesl rozsudek. " Jenny byla ti uznána vina, že jsi čarodějnice, že jsi uhranula kupcova syna,…." Výčet jejích vin byl dlouhý, brzy je přestala vnímat. " Bylas tedy odsouzena k smrti na hranici." Jenny se znovu podívala na kněze. " Já dnes zemřu otče, zemřu kvůli vám! Na vašich rukách tak ulpívá vina na mé smrti. To kvůli vám dnes skončím v plamenech, jako čarodějnice. Porušil jste svůj slib, porušil jste boží zákony a budete za to potrestán." Kněz zbledl a rychle odešel pryč.
Jenniny stráže ji vedli ven k hranici. Nebojovala, věděla, že není naděje. Po tvářích jí však stékaly slzy. Šla vyrovnaně a hlavu hrdě vztyčenou. Kat jí přivazoval ke kůlu a každý uzel řádně utáhl. Pak beze slova odešel. Když skládali chrastí a dřevo na hranici kolem ní dívala se do nebes. Nedávala na sobě znát strach, vlasy kolem ní vlály a po tvářích jí stékaly slzy. Kat váhavě vzal pochodeň a komisařův příkaz hranici zapálil. Sklonila hlavu a zahleděla se mu do očí. Nevydržel to a zahleděl se jinam, když znovu sebral odvahu pohlédnout jí do tváře, už okolo ní šlehaly vysoké plameny. Po tváři mu stekla první slza a po ní následovali další. " Sbohem Jenny…" zašeptal a odvrátil se.
Jenny trpěla, když jí plameny olizovali, viděla, jak katovi z očí vytryskli slzy, pevně sevřela rty, nechtěla křičet. Našla kněze a viděla jeho ustrašený pohled a pak pohledem vyhledala komisaře. Stále měl ve tváři ten uspokojivý výraz. Nenáviděla ho.
Nevydržela to. Vykřikla a davem přihlížejících to otřáslo, tolik bolesti v jediném výkřiku, nikdy neslyšely. Bylo jí jedno, kolika lidem udělá radost, křičela a modlila se zato, aby už ta bolest skončila.
A pak nastalo ticho, nikdo z přihlížejících se neopovážil nic říct. V plamenech ještě zahlédli obrys její postavy a to bylo vše. V plamenech nalezla smrt další nevinná dívka, jmenovala se Jenny a toto byl její příběh ….
Komentáře
Okomentovat