Vivienne

Tak sem vám něco házim, ale nevim nevim... Jako obvykle si o tom myslim jen to nejhorší. No, ale hodnocení nechám na vás, prosím komentujte. Šla pomalu. Velice pomalu a její krok byl tichý, ani stéblo trávy se pod jejíma nohama nepohnul. Šla nespatřena lidským okem. Chladný večerný vánek jen tu a tam nadzvednul její dlouhé černé vlasy, které jen tak padali na záda jejích šatů. Byly černo-fialové, korzetové a sahali až na zem. Rukávy byly kousek před zápěstím svázany a tak kryly celou dlaň. Svrchní vrstva končila u kotníků a z pod ní vykukovala černá sukně. Skrz korzet a vrchní část uprostřed vedl fialový pruh. Na krku měla přívěšek ve tvaru kříže, byl utáhnut tak, aby zůstal mezi klíčními kostmi. Pomalu opustila hranice lesa, stále kráčela dál. Její kroky směřovali k aleji stromů, které stáli vedle dávno zapomenuté cesty. Co tu chce?? Co tu hledá??? Tak mladá a jde na tak staré místo. Hledá snad pravdu? Či vzpomínky na minulost???? Alej se pomalu měnila v lesík, byl starý a pochmurný.

Tak se zase hlásím, florbal jsem přežila, ale musím se přiznat, že zase někam odjíždím a to k babi. Od zítřka do neděle. Pokusím se ještě něco napsat a zveřejnit ať se tu neukoušete nudou.

A je tu další rozdělení pro větší přehlednost Mé keci O blogu

Ahojky a zase vám přináším další várku mých keců. Takže zaprvé, Byla jsem dneska u kadeřnice a mam nový sestřih, ale musím říct že jako obvykle vypadám jako magor. Zítra asi chcípnu, jelikož jedu na florbal a asi budu chytat. No a poslední oznámení od 4.2 do 8.2 zde nebudu přítomna, jelikož budu na školním výletě. Píšu to už teď abych nezapomněla. Jinak doufám, že do té doby stihnu něco napsat a zveřejnit. Přeji vám krásný večer

Tak sem se nějak zasekla a jako omluvu sem házim info o metalu. - Heavy metal - - jeden z nejznámějších stylů na metalové scéně. Hlavním poznávacím znamením heavy metalu je melodičnost a zpěv ve vysokých tóninách. Rychlost taky není zanedbatelná. Zpěv bývá čistý a srozumitelný. Velmi chytlavé refrény převážně ve sborech. Skupiny (Iron Maiden, Helloween, Rage, Stratovarius apod.) Heavy metal je asi nejoblíbenější styl v metalu. A v dnešní době se pomaličku vrací jeho síla. Nejznámější novou heavy metalovou skupinou je Hammerfall ze Švédska. Mnohými zatracovaný pro údajné plagiátorství, ale mnohými obdivovaný za čerstvý heavík. - Power metal - - síla, která má proudit z tohoto stylu má být zastoupená zejména v textech, které popisují dávné časy, kdy největší zábavou bývaly různé bitvy, a byl to čas hrdinných bojovníků apod. Nejznámější kapelou, která přesně o tomto zpívá, je Manowar. Tato skupina je známá svými cover obaly na deskách, kde hlavním motivem je takovej svalouš, který je tvrd

Ahojky, tak mám tu pro vás pokračování vícerázovky. K prvnímu dílku nebylo moc komentářů, tak vás prosím polepšete se. Ráno. Slunce pomalu vstává a svými paprsky lehce ozářilo palouk smrti. Lehce dotýkalo mrtvých těl lykanů. Tiše se k němu blížila sevřená skupinka mužů s kápěmi na hlavách. Jen co vkročili a u viděli tu spouť tasili zbraně rozhlížejíc se po nepříteli. ,, DOST!!!" ozval se hrubý hlas vůdce skupiny ,, zemeřeli včera v noci, jejich vrah je daleko, ale naší povinností je ho chytit a zabít" ,, ale nemohl být jen jeden " ozval se jeden muž ,, jejich příliš na to aby je zabil jeden muž" ,, Je jeden, poznám to, musí ovládat nějakou sílu, nebo je napad ze zálohy, a teď už jděte, dokud působí lektvar, jinak nás slunce spálí!!!" Rozkřičel se vůdce a skupina se rychle dala do chodu, běželi a hledaji jakoukoliv stopu po vrahovi jejich spojenců. Dívka se rozespale zastavila, noční běh ji unavil a v mysli se jí začal ozývat varovný hlas:jsou tu na stopě, už jd

Tak a mám zase nový vzhled, je od clarienky a já jí za něj moc děkuju!!

Tak a mam tu další jednorázovku, tentokrát o zimě, napsala sem dvě a tak je sem házím obě. Napište která se vám líbila víc. Zima. Ta chladná, ledová královna. Je tu a pevně svírá moc ve svých rukách. Na větvích stromů se drží poslední suché a svraštělé listy. Připomínající barevnost podzimu. Jeho majestátnost a moc. Je nenávratně pryč. Barvy mizí a vše utichá. Les spí. Z nebe se nesou po tisících malé bílé vločky a dopadají na zem a do korun stromů na holé větve. I těch pár posledních lístečků brzy spadnou na zasněženou zem, vedle srnčích stop. Chlad. Mráz to vše k zimě patří. Na oknech se objevují bílé květiny a voda zamrzá. Slabé sluneční paprsky jen lehce osvětlují zasněženou krajinu a zamrzlé rybníky. Noc dopadá na kraj velice časně. Ráno svítá pozdě. Nic jitro nevítá, ani jeden ptačí hlas. To vše je pryč. Jen tu a tam radostný křik dětí ruší klid země. Soumrak za soumrakem a jitro za jitrem. Nic se nemění. Stále běloskvoucí sníh v noci září, skoro jako hvězdy na nebi. Mnoho co byl

ahojky, tak se vám hlásím z hodiny angličtiny a mohu vám oznámit, že mám další Sb. Tentokrát je jím Triany. Určitě se na její blog koukněte. Diplomek dodám potom. Tak a je tu diplomek, doufám, že to na něm přečteš, musela sem ho zmešit, originál se mi sem nevešel(sakra, proč se na blog dají dávat jen malý obrázky???)

Ahojky, zase vás zdravím. Dávám sem prolog k Tajemství, doufám, že se bude líbit a chci ho věnovat Monískovi, Alexeje, Mys, blond-angel a denásekovi za okomentování nečekaného odhalení. Doufám, že vám aspoň trochu zpříjemí zbytek neděle a začátek nového školního týdne. Chladné zimní ráno, podzim uš odešel a nenechal tu mnoho ze své zářivé krásy. Kdysi barevné listí teď ošuntěle leží na zemi a to, které je na stromech ztratilo veškeré kouzlo. Jen sem a tam závanem závanem chladného větru zašustí a tam můžeme slyšet dávno zapomenuté příběhy. A tak je tomu i dnes. Listí vzpomíná na dávné časy a v jeho sténání je slyšet i tento příběh. Stal se kdysi v dávných časech, kdy vše bylo možné a magie byly v rozkvětu, v době kdy jsem byla dítě.... Když slyším šustění listí, musím se usmát. Proč?? Já ten příběh znám. Znám?? Ano, já ho vlastně zažila, byla jsem jeho součástí i když jen nepatrnou, která nic nerozhodla. Už jsou to desítky ba stovky let a já tu stale sem. Jako poslední ze všech. Jako p

Ahojky, tak se vám zase ozývám a hážu sem další kapču k Nečekanému odhalení. Musim se přiznat, že jste mě zklamali, že u pomsty byl jenom jeden komentář, proto vás musim požádat aby ste je psali ať vim jestli se vám líbí a jestli mam vůbec pokračovat dál. Jinak zpět ke kapitolce tto ce je kurzívou je jedné za sester a to normální u druhé. Ráno. Slunce vstává. Krajina se pomalu probouzí. Květi se rozevírají, oči zvířat také. Vše touží po dotyku slunce. Jen jedny oči ne. Dívka schoulená v kořenech stromů. Pomalu se zvedá, otvírá oči. Nebojí se slunce jako jiní. Nemusí. Jde k lavičce, znovu pohlédne na muže, již nikdy se neprobudí. Vzala mu život. Znova se rozplakala a skácela na zem. Je stvůra, stvůra a nic jiného!!!!! Je stvůra, stvůra a nic jiného!!!!!Znovu. Každý měsíc to samé. Jak má žít?? Minulost žádná, budoucnost plná obav a nejistoty. Je to dar nebo prokletí. Musí něco udělat. Přijmout to co je. Naučit se ovládat, krotit své choutky a zlost, ovládat své emoce Vydyt se do lesů, ta

Tak vám sem házim pár obrázku od mojí kámošky napište co si o tom myslíte. Tohle je pokus o manga styl. K pravdě A tohle to nazvali holky,, Tisíc očí" a má to být k Pomstě.

Tak se vám musím pochlubit, za bleskovku u Marilli sem dostala diplomek. Mockrát díky!

Ahojky, tak vám sem házim další vícerázovku, nevim ani co mě to napadlo, ale je to výsledek volný hodiny. Tak či tak doufám, že se bude líbit a napíšete komentáře. PS: budou nejmíň 3 díli. Temná noc. Jen měsíc na obloze. Ticho. Nikde nic. Lehké vlčí zavytí rozvlní ovzduší. Je čas. Čas pomsty. Les. Pomalu ožívá. Lehké třepetání korun stromů v naprostém bezvětří. Tiché zavrčení. Do tmy zasvítila dvě žlutá světla. Oči. A po nich další a další,... Vlkodlaci. Jejich cesta právě začíná........ Z jeskyně pomalu vyšla postava, celá v černém, pomalu si nasadila kápy a vydala se směrem k palouku vlkodlaků. Čas její pomsty nastal! Smečka vlkodlaků se rychle přemístila na palouk. Na kámen uprostřed zasedl alfa samec a intenzivním vrčením promlouval k ostatním. Ti jen souhlasně kývali hlavami. Náhle vše utichlo. Ucítili kořist, jak jde směrem k nim. Postava se rychle a tiše blížila k palouku. Ví o ní. Lehce se pousmála a z pod kápy jí vypadl pramen černých vlasů. Rychle ho zastrčila a šla dál. Pom

Ahojky, tak tady je další jednorázovka, to jméno se sice k ní moc nehodí, ale nic jiného mě nenapadlo. Báseň je zase od Hany Gerzanicové. Slunečné ráno. Lehce se dotýkající paprsky, které pomalu budí vše co ještě spí. Zvířata. Krajinu. I ji. Leží schoulená v kusech šatů. Sluneční paprsky se lehce dotýkají jejího těla, tak moc připomínají včerejší noc. Teď se lehce dotklo jejích rtů, na kterých stále cítí jeho polibky. Pomalu otevře oči. Nikde nic. Znovu je s velkým zklamáním zavře a ještě víc se zachumlá do šatů. Nechce nic slyšet, ani vidět. Necítí nic jiného než tichou nolest uvnítř ní. Trpí. Čím? Svými city. Tím, že se jim nedokáže postavit, nedokáže mu odolat.... To se,ale musí změnit. Musí! Už se jím nenechá zradit. Už se jím nenechá obalamutit. Ne to vše zmizí. Pomalu vstává a obléká se. S novou odvahou a předsevzetím v mysli de dál. Musí se změnit. Musí......... O pár let později Znovu jde lesem a znovu jí po tváři kanou slzy. Jako by se nic nezměnilo, jako by zase podlehla, ale

Tak a je tu první kapča pouta. Je docela krátká,ale měla by vás trochu dostat do děje. A tim konečně plním další slib, jinak věnovat bych jí chtěla kiqi, mys, alexeje za komentíky k nečekanému odhalení. Je rok dvatisíce a už ani nevim kolik. Svět by měl být plný vymožeností, ale není. Čarodějové a démoni si hráli s příliš velkou silou a svět poslali zpět. Ne ročně, ale vědou. Zase všichni věří v boha a bojí se tmy...... Je noc. Všichni spí. Jen já ne. Stojím u spáleniště několika domů. Zde začal i skončil můj příběh. Zde začalo i skončilo mé štěstí. Vše co sem milovala sem ztratila. Vše se proměnilo v popel, který mi nyní leží u nohou..... Náhle uslyším zavrčení. Ohlédnu se a na tváři se mi po dlouhé době zrodí úsměv. Ne. Všichni ne. On mi zůstal. Příde ke mě a já ho pohladím a znovu se obracím ke spáleništi. Pomalu kráčím mezi žhavými uhlíky a má mysl trpí. Jsem najednou tak prázdná. Plná jen bolesti, lítosti a beznaděje. Po tvářích mi kanou slzy. Nevím co, ale něco mi dává sílu. Možn

A je rok 2009 a jak se říká: jak na nový rok tak po celý rok tak vám sem házim první kapču. Je to trochu zmatené tak musím jen doufat že se v tom neztratíte. Je to vyprávěno z pohledu dvou osob. Sester. První je kurzívou a druhá normálním písmem. A to co je tučně je u obou. Moc vás prosím pište komenty ať vim jak na tom sem. Kap, plesk, kap, plesk. Kapky deště dopadají na zem. Kap, plesk, kap, plesk. Slzy stékají po tváři a těžce dopadají na zem. Bouře se probouzí. Vzlyky a vykřiknutí, plné boleti a zoufalství. Blíží se noc a sní úplněk. Oči se zavírají, z úst se řine modlitba. Brzy začnou vlci výt. Již brzy se změní. Upíři se vydávají na lov. Lidé by měli spát. Musí!!!!!! Již brzy se z ní stane stvůra. Mladý muž sedící na lavičce a spí. Stvůra lačnící po kořisti. Tiché kroky za ním. Po pomstě. Výkřik, muž padá k zemi. Mrtví. Po jídle, které by konečně naplnilo žaludek. Náraz do stromu. Jasný výkřik plný bolesti, již brzy........... Další výkřik, další slzy kanou po tváři. Ne, musí s t