Akt-II.
Ahojky, tak se vám zase ozývám a hážu sem další kapču k Nečekanému odhalení. Musim se přiznat, že jste mě zklamali, že u pomsty byl jenom jeden komentář, proto vás musim požádat aby ste je psali ať vim jestli se vám líbí a jestli mam vůbec pokračovat dál. Jinak zpět ke kapitolce tto ce je kurzívou je jedné za sester a to normální u druhé.
Ráno. Slunce vstává. Krajina se pomalu probouzí. Květi se rozevírají, oči zvířat také. Vše touží po dotyku slunce. Jen jedny oči ne.Dívka schoulená v kořenech stromů. Pomalu se zvedá, otvírá oči. Nebojí se slunce jako jiní.
Nemusí. Jde k lavičce, znovu pohlédne na muže, již nikdy se neprobudí. Vzala mu život. Znova se rozplakala a skácela na zem. Je stvůra, stvůra a nic jiného!!!!!
Je stvůra, stvůra a nic jiného!!!!!Znovu. Každý měsíc to samé. Jak má žít?? Minulost žádná, budoucnost plná obav a nejistoty. Je to dar nebo prokletí. Musí něco udělat. Přijmout to co je. Naučit se ovládat, krotit své choutky a zlost, ovládat své emoce Vydyt se do lesů, tam je málo lidí, málo příležitostí je zabít. Najít pozůstatky včerejší noci. Nikde nic. Že by včera nic?? To by byl zázrak.Poprvé se umsmála. Zablesklo se na lepší časy.....
Když se probudila slunce již stálo přímo nad obzorem. Maličko ji pálilo, bolest pomalu ustupovala. Sbírala síli. Musí jít a cvičit se, nikdy neví koho potká a hlavně musí přestat pít lidskou krev.
Cesta do lesa byla lemována mohutnými stromy, les sám byl obrovský, plný skrýší. Ano tady se jí bude líbit. Srnky tu běhají v malích stádech a jsou na dosah ruky. Srnky mají taky krev... Rachle po jedné skočila, natáhla hlavu k jejímu akrku kde jasně viděla pulzující tepnu, bez rozmyslu se zakousla a pila její krev, po chvíli do nosu jí přišla vůně krve, tak podmanivá... Hlad uuspokujila dokonala, to půjde... Konečně bude mít pokoj!
Zvedla se a usmála. Bude líp.
Rychle běžela zpátky a sbalila si věci. Pak se s novou nadějí rozběhla do lesa. Je obrovský, plný skryší a bez lidí.... Teď a tady může začít nový život.
Něco v ní se nahlas zasmálo. Lekla se. To něco k ní začalo promlouvat. Byl to vlk. Prý tu je protože ho ještě nepřijala. Nepřijala samu sebe! Ale to se brzy změní. Ano. Vše se změní!!!
Seděla na kameni a nohy si máčela v jezeře. Uplynul již nějaký čas. Zesílila. Našla rovnováhu, ale... V duši měla stále prázdno. Kdo je???? Co se stalo?? A jak to, že nic neví? Minulost je obestřená tmou. A budoucnost?? Ta je nejistá. Boje jsou čím dál častější a krutější. Nenávist roste. Lidi zbrojí, upíři je ničí a lykani??? Ty jsou na dva tábory. Nikdo nevyhrává, nikdo nemá sílu toho druhého zničit, nebo si ho podmanit.
Zatím............
Komentáře
Okomentovat