Vivienne

Poslední várka fotek Voda je kouzelné přírodní zdrcadlo... A toto jsou jeho kouzla.... a Toť vše PS:Všimli jste si, že poslední 2 fotky jsou vlastně jedna akorát, že jedna je obrácená?

Opravdu ani vzdáleně netuším, co mě k tomu vedlo. Achm, vlastně jo. Přečetla jsem si na blogu TT , že nový filosofickým tématem je "Kam spěje lidský druh?" No a mě napadlo, že do prčic. Zase už kecám, napadlo mě sprostší slovo. A tak když sem se obírala myšlenkami týkající se tohoto tématu napadlo mě tohle. Je to divné a možná i dost. Ale tak si říkám, alespoň to tu nebude mrtvé. Snad se vám bude alespoň trochu líbit. Říkal si Stvořitel. A s tvorbou světa si dal dost velkou práci. Vše začalo nevinně. Stvořitel získal velikou zakázku od éterických bytostí, které neměly jméno. Za neuvěřitelnou sumu tedy postavil Zemi, a aby jí nebylo smutno, přistavěl pár okolních planet (ony planety jsou vůbec strašně citlivé) a navíc postavil obří krbová kamna, kterým dal jméno Slunce. K nim postavil obřího neúnavného topiče, který do nich vkládal topivo ze zásob obřího vesmíru. Na Stvořitelovu obranu musíme dodat, že to všechna náboženství vše pochopila špatně. Stvoření světa trvalo mnohem d

Je léto a počasí nebývá vždy ideální a tak jsem se i já pustila do filmů. Což je pro mě dost neobvyklé a tak jsem si řekla, že o každém napíšu alespoň jednu větu, což mi občas dělalo dost problémy. Princ a pruďas -zaujal mě, když o něm psala Temnářka a tak jsem se do něj pustila. Nevím proč, ale představovala jsem si, že Belladona bude blondýna. Tak jako jí i mě vadila příliš sprostých slov, ale jinak se mi to líbilo. Lidice -dějepis tak trochu jinak, podle našeho dějepisáře je ten film celkem historicky přesný. Jeden ze smutných okamžiků byl ten jak zabýjeli ty děti a jeden německý voják (alespoň myslím, že to byl Němec), vyběhl z auta pozvracel se a zastřelil se. Červená karkulka - nečíst recenze myslala bych si, že se jedná o pohádku. Ale tak v celku to šlo. Thor -zapomenu-li na vše co vím o severské mytologii a vezmu to jako film podle komixu, je to celkem pěkný film Na vlásku - taková tipická pohádka dnešní doby, dobro zvítězí nad zlem, láska vše překoná... Born of Hope -krásný f

Další drabble 112 slov. Vpřed. Krok a za ním další. Jít dal a dál až ke svému cíli. Nevnímat bolest, jež se vtírá do mysli v touze ji ovládnout a znásobit samu sebe. Ignorovat chlad, který se dostává pod šaty. Nesmíš se zastavit. Únava se vkrádá do mysli. Teď není čas odpočívat! Malé vítězství na poli porážek. Krok. Pomalý, ale přece. Tvá minulost, tvé dávné hříchy, to vše tě tíží a brání udělat ten poslední krok. Krok, který znamená vysvobození. Ale také znamená něco neznámého. To čeho se děsíš. Zastavíš se a hledíš do prázdnoty. To je cíl. Ohlédneš se. Ledové království je kruté. Najdeš v sobě dost odvahy udělat ten poslední krok vpřed?

Po delší době další díl. Kritika vítána. "Jak se jmenuješ?" "Vinia, teda alespoň si to myslím." Špitla Vinia. "Ty to nevíš?" zeptal se vůdce. "Nevím, nic si nepamatuji," řekla Vinia. "Mé jméno je Nergal a jsem vládcem všech upírů v tomto lese. Nyní se nacházíš v mém ležení. Vedeme válku s lidmi a možná i s vlkodlaky. Tedy za předpokladu, že vyhraje ta druhá skupina. Můžeš se k nám přidat," nabídl Nergal Vinie. "Já-já, nevím." Zakoktala Vinia. "Nevadí, dám ti čas na rozmyšlenou. Můžeš jít, ale zůstaň v táboře." Vinia se urychleně vydala ven. Netušila, co má dělat, ale rozhodně se k nim přidat. V srdci k nim cítila odpor. To samé pociťovala k sobě samé. Byla zmatená. Sedla si pod mohutný strom a usilovně přemýšlela. *** Theorg spolu se svými muži prohledávali les. Vraceli se do vesnice a po dlouhém hledání našli stopu jiného upíra. Sledovali ji a Theorg si velice nerad připustil, že Vinia mluvila pravdu. Měl zvláštní p

Kratičké info Země původu: Česká republika (Kralupy nad Vltavou) Styl: gothic rock Oficiální stránky: ZDE Členové: Hrabě R. X. Thámo Lord Darkthep Hosté: Maestro Xpil - zpěv, recitace Kobdzey - bicí, zvuk, produkce Jirka Haik Hájek - baskytara Piotr Pšotek - samply Discografie: Gotická duše ( 2007) Nomen Rosae (single, 2008) Goethit (2009) La loba ante portas ( 2011) Můj názor: Kapelu jsem si dost oblíbila a navíc má podle mě potenciál. Přijde mi, že přišli následovníci XIII. století, nová krev, která se může dost dobře prosadit i v zahraničí. Důkaz toho, že čeština je krásný jazyk i do písní. Doufám, že jim to vydrží a věřím, že o nich ještě uslyšíme. Zdroje : 1 , 2

Tento rok vydala moje oblíbená skupina XIII.století Best of jménem Ritual . Tyto 2 CD jsem dostala za vysvědčení a posledních pát dní mi doma nehraje nic jiného. V následujících řádcích se pokusím sesmolit jakousi "recenzi". Budu vděčná za vaše připomínky a rady. Tři. Dva. Jedna. Dem na to :-) XIII. století je podle mě legendou v českých gotic/rockových vodách. Proto když vydaly Best of Ritual rozradostnil se nejeden jejich fanoušek. Best of to jsou 2 CD na kterých se nachází celkem 27 písní. Neznám jejich tvorbu tak dobře, abych mohla říci jak moc je která píseň pozměněná, či není. Těch pár co znám prošlo razantní úpravou a u některých je to k dobru (např. Justina). Mám pocit, že písničky z posledního alba jsou nezměněné. Píseň Fénix, která je jediná nová na obou albech, se podle mě dost povedla a zamíchala pořadím v mém žebříčku oblíbených písní. Naopak předělávka písně Butterfly on a wheel od The Mission je pro mě nejslabším článkem. Myslím si, že toto Best of, je pěkným

Přeji příjemný poslech... Začalo to nenápadně, na hudebním fóru, jsem náhodou rozklikla tuto skupinu a pustila si první videoklip. Ono jméno Bratrstvo luny zní dost lákavě a nezklamalo(tedy podle mě). A tím to začalo. Volání mrtvých básníků se v žebříčku mých oblíbených skupin dostalo hodně vysoko. Nevím čím to je, českým pěkným textem či zvláštní melodií, sle stalo se, tak ať se líbí i vám. A u BL ještě chvilku zůstaneme. Dalším dnešním hostem je píseň Bratrstvo luny. Zde mě nejvíce zaujal klip ( i když píseň je také pěkná). Nevím proč (asi to zabarvení), ale z klipu čiší atmosféra dávných dob. A to je krásné. Na cestu dalekou vyšli dva dobrodruzi, za tajemnem a pravdou. Ozbrojeni jen kytarou a mečem, šli temnou krajinou. A do třetice BL Nomen Rosae. Zvláštní a tak trochu uklidňující hlas, krásná krajina, zapomenutí na všechny problémy. Toť Nomen Rosae. Snad se vám také zalíbí. XIII. století a Fénix. Nová píseň kterou naleznete na CD Ritual ( v brzké době se zde objeví recenze). Ne

Další ročník je za námi. A jaký byl? Z mého pohledu: Pátek Já a bratr jsme v areálu tvrdli již od 1 hod, jelikož ve 2 měl hrát Torr, ale ejhle ono pršelo a skončilo až krátce před začátkem Škvoru. To jsme přeřvávali druhou stage :-). Ještě ani nedohráli a už zase začalo pršet. Pak je tam dlouhá mezera až do 11 kdy hráli Freedomcall. Krása, ale jejich set organizátoři utli, nebylo žádné rozloučení ani přídavek škoda. Sobota Příjezd trochu déle na Střihavku - příjemný poslech. Další pauza a aktivita až na Brichtu - super zažítek.Velkým překvapení pro mě byla skupina Hell in the Club, která byla vážně skvělá. Avšak následující Sodom mě téměř zabyli. Neuvěřitelně hlasitý zvuk, že i když jsem odcházela u areálu stejně jsem neslyšela nic jiného - děs. Navíc to byl jediný den, kdy nepršelo. Neděle Kvůli dešti příjezd až na Dogu, Izzy měl něco s nohou a tak seděl, ale i přes zimu byl bez trika.Pak zase pauza a úžasným zažitkem se pro mě stali Krucipusk. Příjemným zakončením byli Paradise lost,

Přemýšlela jsem jak oživit prázdniny tady na blogu. A kupodivu mě téměř nic nenapadlo. Nakonec však ke mě přilétl nápad a ten se nyní pokusím zrealizovat. A tak jsem si připravila týden hudby. Od 11 do 17 července se na blogu budou objevovat pouze a jenom články týkající se hudby. Můžete se těšit na jednu recenzi, report z Basinu, nějaké videoklipy a tak podobně. Doufám, že se vám hudební týden bude líbit. PS: Neděste se toho náhlého přívalu článků, hrála jsem si s archivem a vůbec s celým menu :-)

Abych vylepšila menu tak jsem se rozhodla přesunout oblíbené stránky sem. Plánuji ke každé z nich připsat jednu dvě věty, ale to až později. Adri - o magii a další věcech AngEl - Olivka - osůbka, která mi mnoho dala a navíc navrhuje krásné šaty :-) Darkness - deníček Frana-Alrika Kallia -svět povídek Lawine - finofilní spisovatelka poslouchající metal, jež má dobré hlášky :-) Le fille Ash - tvůrkyně poutavých příběhů i zajímavých článků Lili -povídky, fotky to a mnohé další, zde naleznete Lufristia -úžasná osůbka, kterou mám strašně ráda. Díky za vše co jsi pro mě udělala. Thanatos - deníček a povídky Temnářka - kdo by ji neznal, stvořitelku úžasného Podmoří, která nejen píše povídky a knihy, ale i rezence a trefné postřehy Yasemin Other Van de Notte - slovenská autorka pěkných povídek Zdebra -finofil a závislák na metalu :-)

Archiv 2011 Prosinec Listopad Říjen Září Srpen Červenec Červen Květen Duben Březen Únor Leden

Archiv 2010 Prosinec Listopad Říjen Září Srpen Červenec Červen Květen Duben Březen Únor Leden

Archiv 2009 Prosinec Listopad Říjen Září Srpen Červenec Červen Květen Duben Březen Únor Leden

Archiv 2008 Prosinec Listopad Říjen Září Srpen

Další část. Liara po dlouhé době nalezla klid a pokoj. Možná že i byla šťastná. Sama nevěděla. Poprvé pocítila bezmoc, že nic neví, ale zároveň klid, protože poprvé od doby kam sahaly její matné vzpomínky měla domov. Byla s vlky. Co víc si může vlkodlak bez minulosti přít? Thea se jí stala oporou, i když se stávalo, že byla zadumaná a myšlenkami nepřítomna. Liara jí několikrát přistihla, jak si ji zkoumavě prohlíží. Jakoby si i ona toužila na něco vzpomenout. Ale zdálo se jí, že se jí to nedaří. Liara nedokázala odhadnout, zda-li je to dobré nebo špatné znamení. Rozhodla se však, že nechá věci být. Časem se stejně pravdu dozví. *** Byl večer. Obloha pomalu temněla a na zem se snášel chlad. Hladové oranžové jazyky olizovaly suché dřevo a tu a tam z plamenů vyskočila jiskřička. Okamžik se vznášela a pak uhasla navždy. Liara se tiskla k vlčatům a pozorovala Theu, jak se pomalu přibližuje k ohni. Opět měla ve tváři ten zamyšlený výraz. Posadila se proti Liaře a natáhla ruce k ohni. "P

Trošku nenávistné, ale vyšlo to ze mě při návštěvě Londýna. Masy lidí, davy valící se městem. Hluk a změť barev. Doteky, pachy.. A nenávist klíčící v srdci. Touha zabít sílí. Den co den. Zas a znova, hluk, změť barev a zvuků. Chladný kov zbraně. Věrné přítelky, vykonavatelky pomsty. Kulky žhnou-touží vstoupit do lidského těla. Zničit jej. Jen zmáčknout spoušť, vypustit nenávist.Ach ano, už je čas. Šeď města se mění, rudne krví masy. Hluk se změní v ticho. Ticho, které tiší. Šílený smích vraha, který ze všeho nejvíce nenáviděl lidi. Jejich hluk, doteky, hlasy. A tak je umlčel navždy.....

Seriály jsou všude kolem nás, den co den útočí na naše vědomí z televizních obrazovek. Prožíváme životy, které nejsou naše, které nám nepatří... Často končí stejně nebo hodně podobně, ale nám to nevadí. Proč asi?? Protože ono to dopadne dobře a my máme rádi dobré konce. Ale to není důvod proč jsem se odhodlala napsat článek na TT. Je to kvůli jedné matné vzpomínce na dětství. A já se o ni s vámi podělím.. Zašla jsem na blog Polgary (kterou jistě většina z vás zná) a tam mě přímo uhodil obrázek Toma a Jerryho. Těch dvou nařádů, které sem jaké malá zbožňovala (no popravdě je mám ráda do dnes), ale byla tu ještě jedna nesourodá dvojice, kterou mám možná radši. Prosím potlesk pro Vlka a Zajíce... ну погоди заяц!! Začalo to prostě, bratr chodil do školy, nebo byl s kamarády a já většinou dny trávila sama jenom s babičkami. A v těch chvílích jsem se často chtěla dívat na video. Babči se to naučili a já tak mohla kdykoliv zasednou a dívat se, co ten vlk a zajíc zase vyvedou. Poněkud novější