Po delší době další kapitolka. Je docela dloohá, tedy, aslepoň na mé poměry. Nějak nevím co víc říct.. Tak snad jenom ať se líbí... Rychle doběhla k autu, nasedla a dupla na plyn. Kola zanaříkala, ale okamžitě se dala do pohybu. Auto za okamžik zmizelo v oblaku zvířeného prachu. Jasmie byla stále nervózní. Doufala, že jí hned nezačnou pronásledovat. Bylo to, ale zbožné přání. Najdou ji, ať bude kdekoliv. A to díky Demetrimu-stopaři.. Nejdříve vyjede z téhle pece, pak najde Lucy. Pošle Kaitlin s vlkodlaky pryč. Sama si pak na Demetriho počká. Nebo by mohla vytvořit falešnou stopu a získat tím čas, ale kdo ví, jestli se na to Demetri chytí. Nezbývá než doufat a modlit se k bohu.. Ale ona již na boha nevěří. Přestala, když jí zničili život. Možná by se k víře v něj vrátila, ale neměla tu možnost. Proměnila se, stala se stvůrou, ďáblovým stvořením, které nemá duši. Jasmie si povzdechla. Neměla by na to myslet. Obzvlášť ne teď, ale nemohla si pomoci. Aro v ní probudil dávno zapomenuté vzpom...
Nebo spíše kratičký výlet. Jak jsem v minulém článku avizovala, tak se i stalo. Jak sem se již zmiňovala jednalo o Chorvatsko, konkrétně o národní park Plitvická jezera. K tomuto zájezdu jsem se dostala opravdu náhodou. Na jedné sešlosti naší čtyřky se M. zmínila o tom, že bych chtěla vyrazit. Většinou takovéto šílenosti nedělám, ale tentokrát jsem to udělala a nadšeně přikývla. A dohadování začalo… Zbylé dvě kamarádky jet nechtěly, tak jsme na to zbyly dvě. Vzhledem k tomu že jiná dovolená v dohledu nebyla ani po ČR ani mé vysněné zahraničí, prostě nic. Mělo se jet skoro okamžitě, v půlce července, ale první termín nevyšel. Každý další týden tam M. něco měla, takže fakt trvalo dost dlouho, než jsme se shodly na tomto týdnu. Tedy spíše M. měla volno. Takže se doopravdy jelo. I když už samotný odjezd byl trochu komplikovaný. Bylo nutné se dopravit do Prahy, na místo určení. Byla to docela prča vzhledem k tomu, že ona nikdy nejela metrem a já vždy jen s doprovodem. :D V tomhle M. fakt ob...
Komentáře
Okomentovat