Smutek...
Zas já.. a tentokrát nevím co psát. Jen se potřebuji vypsat. Dříve to hodně fungovalo. Tak snad i tentokrát. Už je to párdní, ale já se stále nedokázala oklepat. Co pár dní... už to budou 3 týdny... Nedokážu se oklepat z toho co se stalo. Občas to tu možná vypadalo, že máme doma jen kočky, nebo že miluji jen je.. ale není to pravda. Členem naší rodiny je... Tedy vlastně byl i pes Ben... A ten nás nyní opustil. Po 18 letech... Byl už starý, nevrlý a ledacos už nezvládal... Ale stejně jeho odchod byl tak náhlý.... Když už jsem si připouštěla to, že nás jednou opustí, věřila jsem že to bude v klidu, ve spánku... Ale toto mé "přání" se nesplnilo... Byl to jeden z nejhorších okamžiků mého života. Podvolit se rodičům a nechat zavolat veterináře. Bylo to už moc špatné... Ze dne na den.... Udělali jsme správně, už moc trpěl a nedalo se nic dělat... Ale stejně... Připadám si jako vrah... Je zvláštní, jak se to v člověku pere... Vědomí, že udělal dobře a zároveň vědomí, že způsobil něč