Vivienne

Povídka k iluzy číslo 79 Opatrně stoupala po kamenný schodech. Okolní vzduch byl tak chladný a tížil ji v plicích, ale nezastavila se. Temný šat ji skrýval před nežádoucími pohledy, ale stejně bylo málo těch, kteří byli vzhůru. Všude bylo ticho a klid. Za několik málo minut došla do věže. Otevřela staré dveře a opatrně vešla do malé komůrky. Rychle zapálila svíci a otevřela okna. Plamínek zakmital, ale neuhasl. Hnědovlasá dívka přecházela sem a tam, nerozhodnutá, ale zoufalých činů schopná. Opatrně vyndala z pod šatů pergamen, který již zrána popsala magickou formulí. Teď už zbývalo jen jediné, čekat na půlnoc. Věděla, že ten okamžik brzy přijde a ona nesmí zaváhat. Protože je v sázce jeho život. Bim. První úder zvonu ji vytrhl z přemýšlení až hrůzou nadskočila. Rozhodně přiložila pergamen k svíci a ten vzplál. Pomalu začala recitovat těžce naučenou formuli. Pak se zvedl vítr a uprostřed komnaty stála černě oděná postava - sám Stínupán. Dívka ucouvla a snažila se uklidnit svůj zrychlen

Lidi jsou lidi pročpak se stydí žít trochu v normálu V zrcadle času hledaj jen krásu a tý je pomálu Tak zpívá Aleš Brichta v mé oblíbené písni Lidi jsou lidi. Toto zamyšlení píši v dosti zvláštní náladě. Prostě mi jen tak nějak přišlo, že poslední dobou mám špatnou trefu na lidi. Samozřejmě, že vždy jsem potkávala spolehlivé lidi i ty nespolehlivé, ale teď to vypadá jako bych si vybírala pouze ty nespolehlivé. Inu to se vám takhle snažím prodat první 3 díly Vampírské akademie. Ozvu se slečně, která knihy má v poptávce na Databázy knih, domluvíme se a vše je OK. Slečna mi příše, že je v zahraničí, a že mi peníze pošle hned jak se vrátí a vrátit se má následující pátek. Fajn, počkám, řeknu si. Ale co se nestane?? Čekám týden, dva, píši slečně a žádná odpověď. Po 2 měsících čekání tedy píši jinému zájemci. Opět se domluvíme, slečna prosí abych počkala do poloviny dalšího měsíce, až jí přijde výplata. Tak já tedy čekám. Ale co se stalo? Opět nic. Jenže tentokrát mi slečna tvrdí, že peníze

Další v pořadí již pátá kapitolka. Přeji příjemné čtení. Upíři dosud skrytí v chodbě vyběhli ven. Slunce už dávno skryté za se obzorem nebylo hrozbou. Co nejrychleji se vydali do míst, kde odhadovali centrum krvavého pachu, který se stále vznášel ve vzduchu. Jen stěží se prodírali hustým lesním porostem, ale místy se jim zdálo, že tou cestou někdo šel. Rozhodli se ji sledovat a Sergal ji začal tušit, kdo tu cestu vyšlapal. Nevěděl zda-li je to dobré nebo špatné znamení. Les se pomalu začal měnit a pach krve zesílil. Zvýšili tempo v plané naději, že chytí toho, kdo hledají. Stromy byly čím dál mladší a rostly dále od sebe. Mezi větvemi byla vidět věž. Během několika minut vyšli upíři z lesa a kousek před nimi se rozprostíralo městečko. Pach krve zde byl velice silný a vzhledem k tomu, že město bylo prázdné, nikde nebylo vidět ani živáčka, okna domů byla temná, bylo zřejmé, kdo je původcem toho pachu. Opatrně vešli do městečka, zaschlá krev byla na cestě i na zdech domů. Tu a tam viděli

Propaguji české knihy. Cílem je doporučovat ostatním čtenářům knížky našich domácích autorů. Nejedná se o recenze, spíš o osobní kamarádské doporučení (tudíž můžete zařadit i knihy starší a ty, které už jste recenzovali). Rozumějte, čím více se bude o těchto knihách psát v pozitivním slova smyslu, tím více se budou prodávat. Nakladatelé budou ochotni takové knihy vydávat a autoři budou mít možnost psát další díla a zlepšovat se . (Temnářka - www.temnarka.blog.cz ) Dlouho jsem uvažovala zda-li se mám do tohoto projektu zapojit, zda-li mám k tomuto tématu co říci. Ne že bych na české autory z vysoka kašlala, spíš jsem se věnovala těm starším, kteří už leží pod zemí, jsou známí a celkem i uznávaní. A přeci jen už nepotřebují takovou propagaci, jako ti mladší a začínající. Upřímně si myslím, že kdybych vám tu začala psát o Karlu Čapkovi, nebo Dykovi, bude to nošení dříví do lesa neboť jsme si o nich říkali (či budeme říkat) na školách. V tomto úvodním článku bych vám ráda nejprve představi

V zemi studené v hrobě temném leží dívka, oči zelené a v srdci studeném leží střípek zla. Nedá jí spát mučí její duši, kdo kolem jde zakrývá si uši (jak moc křičí) Žádné květy tam nekvetou nic nepotěší dívku prokletou. ... Přišel jak stín co se k večeru vrací tiše a nenápadně vrazil mezi nás klín. Přišel aby soudil ač neměl na to práva, přišel aby zničil sílu jež nám byla dána. Tento střípeček snad nakonec bude dotvořen, mohl by to být další příběh o krysaři, který mě bohové ví proč, tak fascinuje. A nebo to bude někdo úplně jiný. Nebo nikdy nedojde svého konce. Temná bohyně matko noci sestro v hříchu přijď nám pomoci. Čistý oltář byl teď je krve pln chladný kámen hladově ji pil.. Toť pro dnešek vše. Budu ráda za jakékoliv reakce, i když jde jen o střípky a pokusy.

Další díl. Tentokrát se zase uvidíme s Gabrielou a Khorem. Gabriela se posadila na postel a rozhlédla se po pokoji, kam ji Drasil dovedl. Podrbala Huana, který seděl u jejích nohou. Nelíbilo se mu zde, jí také ne, ale bylo to stále lepší než se někde venku potulovat, když jste hlavní kořistí většiny vlkodlaků. "Morthug," špitla a v hlavě se jí objevil obraz toho mocného vlkodlaka. Nechápala to, v životě jej neviděla, ale obraz, který jí vyvstal v mysli, byl jasný. Že by bujná fantazie? Pak odkudsi zaslechla volání. Ale v pokoji vládlo ticho, jak si uvědomovala. Ale pak jej zaslechla znova. Bylo v její mysli. Kdo si jí volal. Bylo to zvláštně podmaňující a Gabriela toužila po jediném, poddat se tomu, ať už to bylo cokoliv. Přivřela oči, aby se mohla lépe soustředit. Volání se zintenzivnilo. Gabriela přestala vnímat své okolí. Otevřely se dveře a do pokoje vešel Drasil, Okamžitě se probrala. Byla zmatená, ale tvářila se vyrovnaně. Nemusí přece vědět všechno. Drasil měl ve tváří

Hned na začátku bych vás ráda upozornila na Velké klání na blogu Snílků, kterého se účastním i já se svojí povídkou. Byla bych moc ráda, kdybyste si našli čas a dílka si přečetli a hlasovali v anketě pro to, které je vašemu srdci nejbližší. Odkaz na zde 30.5. čtvrtek Pracuji na: no těžko říct co to bude, snad jen výlevna citů? Rozsah: 457 znaků (včetně mezer) Poznámka: nechci nic zakřiknout, ale jo ulevilo se mi, když to ze mě vylezlo. 31.5. pátek Pracuji na: výlevna citů rozsah: 585 znaků (včetně mezer) Poznámka: vylévat, vylévat si srdce,... Jop celkem to pomáhá. Poznámka č. 2 - zpráva z praxe se asi nepočítá co?? :-D 1.6. sobota Pracuji na: výlevna citů rozsah: 773 znaků (včetně mezer) Poznámka, juch, tak to přeci jen jde.

Další měsíc za už patří minulosti a jak je tento rok zvykem, dávám sem přehled přečtených knih. Ďáblovy dcery - J. Mostecký Velmi povedený příběh, vlastně tedy tři příběhy plynoucí zároveň. Téma mě velmi zaujalo a obrázek na obalu se k tomu velmi hodí. Stíhací pilot - J. Rajlich, J. Sehnal K této knize jsem se dostala díky bráškovi, který má toto téma velmi rád. I mě se kniha líbila, i když se mi četla poněkud hůře. Pěstování kaktusů - Z. Fleischer , B. Schütz Kaktusy jsou mou velkou láskou a tak jsem v této publikaci hledala rady a nápady. Doufám, že mi pomohou a mé kaktusy budou zdravé a krásné. Písně z Lesbu - Saphó O této básnířce jsem mnohé slyšela a tak jsem se i já chtěla ponořit do jejích veršů. Jsou pěkné, ale střípkovité a tak mi mhohokrát dělalo potíže se v básni orientovat. 1984 - G. Orwell Zvláštní dílo, velmi čtivé. Mám ale pocit, že jsem dost věcí nezaznamenala, nepochopila. Hlavně tedy konec. Jsem rozhodnutá, že se ke knize ještě jednou vrátím. Ztracené duše - L. Jackso