Vivienne

Jak už jsem psala uklízím a tak občas nacházím své staré myšlenky a pokusy. A o těch bude i tento článek. Hned na úvod vás upozorňuji, že psát básně neumím, ale tu a tam se o to pokusím. Jenže dost často se mi stává, že se zaseknu a nedokončím to. Někdy mi to přijde i špatné. A tak vám se dám pár střípků a možná i nějakou tu celou "básničku". Možná že se tu podobný článek ještě někdy v budoucnu objeví, nevím. Zařídím se podle toho, jaké budou ohlasy. Doufám, že se ty dnešní budou alespoň trochu líbit. Hned na úvod tu máme jednu dokončenou. Je asi 2 roky stará a tak trochu divná.. Silvestr Z dály se ozývá divné hřmění, ohňostroj to někým odpálený. Pak jeho tón se náhle změní rozeřve se muž dopálený. Bere zbraň a pálí, oči podlité, mladý muž se na zemi válí, tělo krví zalité. Pak se vlády ticho ujme a hvězdy září zas. Všichni lidé sedí v domě, dokud nepřijde svítání čas. Další je asi taky celá. Asi. Napsala jsem ji asi před rokem. Hranice Postavte hranici, vězeň už čeká, postav

Nevím, co se to děje. Poslední dobou mám strašnou chuť si s někým povídat. Ale nikdo takový tu není. Mám chuť něco dělat, ale nevím co. Připadám si jako divoké zvíře v kleci. Nevím kudy kam. Mrhám časem a toho budu později litovat. Vlatně toho lituji už nyní. Konečně jsme zprovoznili čtečku, co jsem dostala k Vánocům. Moc toho tam nemám. Vlastně jen Kouř a zrcadla od Gaimana. Dostal mě konec "Mikuláš byl.." a "Cena" je taky dost dobrá. Obdivuji kočky, ale ony mě rády nemají. Nevím proč a mrzí mě to. Stejně ale vítězí Sněhurka :-) To ostatní je zvláštní. O některých nevím, co si mám myslet, jiné mi přijdou o ničem. Snažím se pochopit chemii - marně. Opravdu netuším, jak to vykoumám, až budem psát. A čas si zběsile letí dál a dál. A nesedne si, neposečká...

Inu jak už jsem psala v předešlém článku, uklízím. A nakonec jsem se dostala i k úklidu záložek v prohlížeči a našla jsem pár videí, která bych vám ráda představila. The Dragonborn Comes Pomalá a kouzelná píseň. Jen zavřu oči a ocitám se v jiném světě. Manau - La tribu de Dana -není to můj styl, ale nějkde jsem slyšela/četla, že podle této písně vznikla Inis Mona. No nevím. Celkem se mi líbí refrén a klip. Black Sun Aeon - Solitude -teskné propojení tří různých hlas - no nezní vám to kouzelně?

Dala jsem se do uklízení a uklízím vlastě pořád. Nevím, proč to dělám. Nechápu se. Přerovnávám věci, některé vyhazuji jiné přenáším sem a tam. Bez jakéhokoliv smyslu. Připadám si tu tak trochu cize. Snažím se uklidit si život? Vkročit do dalšího roku s čistým štítem? Uklízením to, ale nepůjde. Nedokážu si utřídit myšlenky, promyslet rozhodnutí, která jsou velmi důležitá. Nevím, co chci tak, jak se mám sakra rozhodovat o své budoucnosti?! Jak mám, když jsem schopná se hodinu rozhodovat, zda si dám černý nebo zelený čaj. A pak když se rozhodnu, tak si potom nadávám, že sem si nevzala ten druhý. Neumím se rozhodovat a musím se do konce ledna rozhodnou jaké si zvolím přeměty. Mám brát ohled na to z čeho budu maturovat a kam půjdu dál. Ale to já nevím, ani v nejmenším netuším. No nic budu teď chvilku naříkat potichu daleko od klávesnice. *** Už mě to nebaví. Hrát si na něco, co nejsem. Ale co tedy jsem? Usmívat se na lidi kolem. Kdyby jen věděli, kolik mě ten úsměv stojí. A tak když přijd

Tak nevím, jak začít. Blíží se Vánoce, ale toho jste si asi všimli ne? Já jsem tak trochu mimo. Poslední dobu nejsem moc aktivní, já vím a mrzí mě to, ale nestíhala jsem. Ve škole nás téměř sedřeli z kůže. Ale přežila jsem. Tento týden se mi povedlo dokončit několik věcí. Konečně jsem dočetla Ivanhoe , nepamatuji si, kdy jsem naposledy měla takové problémy s přečtením knihy. 460 stránek přeci jen není málo, ale zvládla jsem to. No a taky se mi podařilo konečně dopsat povídku do soutěže o dračí řád. Jen ji musím přepsat, upravit a rozhodnout se, zda-li to pošlu. Nejsem s tím vůbec spokojená, ale nevím jak to předělat. V myšlenkách to totiž znělo tak krásně, ale napsané už to tak není. Mám riskovat tu ostudu? Ale to hodnocení by mi myslím dost pomohlo. Nevím... Ve škole nám dali papír s volitelnýma předmětama. Je jich 13 a já vůbec netuším, co si mám vybrat. Mám na to přesně měsíc, ale už teď z toho nemám dobrý pocit. Rozhodování není moje silná stránka, ať už jde o cokoliv. Navíc si my

Začátek cesty.. Má cesta k tomuto žánru začala velmi brzy a to tak, že si vlastně nepamatuji pořádně, jak to začalo. Podporována bratrem jsem uvázl a v její oprátce. Knihy.. I když se v tomto žánru pohybuji pár let, stále si netroufám tvrdit, že znám "klasiku" nebo všechny největší autory. To v žádném případě. Snažím se si rozšiřovat obzory, ale střední škola sežrala dost mého volného času a povinná četba rovněž. A tak to se mnou jde z kopce. Na fantasy mám ráda tu volnost, autor si může vytvořit své vlastní světy, které se budou řídit jeho pravidly a rozkazy. A to mě vede k pokusům o psaní vlastní fantasy. To zda jsou zdařilé či nikoli zde psát nebudu. Už jako malá jsem si představovala víly, žijící u potoka. Představovala jsem si, jak odcházím do jiných světů a žiji tam úplně jiný život. A do dnes ráda utíkám do jiných světů a nehodlám s tím přestat.

Dlouho slibovaná kapitolka. Ještě jedna a první část bude za námi. Moc vás prosím o komentáře, ať vím, co mám vylepšit. PS: v této části se objeví německá slovíčka, radil mi je bratr, jelikož já německy neumím. Pokud tam je nějaké chyby, klidně mě opravte budu jen ráda. Pokud němčinu neovládáte, vysvětlivky najdete úplně dole. Rean nebyl znalec jazyků, ale usoudil, že muž, kterému tento sešit patřil, byl doktor. Zvědavě tedy otevřel sešit. Byl psán tím samým jazykem, jako byl nápis na deskách. Stálo tam: Tag 16. März -dreizehn kinder* Po tomto krátkém úvodu následoval seznam třinácti jmen. Rean se zamyslel, ten jazyk někde viděl. Zvedl se, vzal sešit a sedl si k počítači. Celou noc hledal v databázi jazyků, než našel to, co hledal. Němčina, blikalo na monitoru velkým černým písmem. Rean se obrnil trpělivostí a s pomocí stařičkého překladače se pokusil přeložit zbytek textu. Dne šestnáctého března -třináct dětí - věk od čtyř do sedmi let, deset chlapců a tři děvčátka Trochu se děsím t

Přeji hezkou neděli. Přináším vám už třetí článek. Strašně to uteklo. Ctěla bych se vám nejprve omluvit, že tu není moc živo a že nepřibyla povídka. Vážně mě to mrzí, ale nestíhám a navíc celou sobotu jsem byla pryč a vrátila se zcela na odpis. Doufám, že se mi podaří vše dodělat a konečně sem přidat něco pořádného. Ale už vás nebudu dále zdržovat. Když slyším nebo vidím tato slova nevím proč, ale okamžitě se vzpomenu na Pána prstenů. Ale o tom až později. Já a fantasy filmy Přiznám se, že je mám ráda. Dívám se na ně i když neznám knižní předlohu, nebývám moc kritická, ale vša také nezkousnu. Např. již zmíněný Pán prstenů- když jsem ho viděla poprvé byla jsem nadšená a nachápala jsem bratrův odpor hlavně k druhému dílu. Až později, když jsem si knihu přečetla, jsem pochopila proč. Mluvím o bitvě u Helmova žlebu, které byla přetvořena tak, aby davy lidí upoutala. V knize to bylo úplně jinak. Méně dramaticky řekla bych. Lepší slovo mě zkrátka nenapadá. Velkým plusem je, podle mě, to že p

Druhá kniha o Corumovi. Krátké info: Počet stran:183 Tři knihy: Kniha první - 4 kapitoly + úvod Kniha druhá - 6 kapitol Kniha třetí - 5 kapitol + epilog Obsah: ( POZOR: může obsahovat některé důležité informace z děje, pokud si nechcete kazit chvilky napětí přeskočte to!!) Tentokrát se Corum pokouší o záchranu Lywm-an-Esh, na který se žene armáda divokých mabdenů s pomocí armád Psa a Medvěda, který přišel na pomoc služebník královny Xiombarg, princ Gaynor Prokletý. Od Arkyna se Corum dozvídá, že jedinou nadějí je Město v Pyramidě, které je poslední baštou Zákona v plánech, které ovládá Xiombarg. Corum se s Rhalinou a Jharym vydávají do sousedního plánu a hledají Město v Pyramidě. To se jim podaří, vrátí se zpět a Arkyn se dá do hledání látky, kterou potřebují, aby se město mohlo vrátit zpět. Mezitím brání hlavní město Lywm-an-Eshe, Halwyg-nan-Vake. Corum se utká s Gaynorem a porazí ho. Vojsko barbarů se vrhne na město a v poslední chvíli dorazí pomoc. Zákon vyhrává... 1. Proč jsem si

Fantasy bytosti To je dosti široký pojem a shrnuje se pod něj dosti "potvůrek". V mých povídkách se jich však mnoho neobjevuje a to je podle mě škoda. Inu takoví vlkodlaci a upíři nejsou špatní, ale jsou to pouze oni. Stále dokola. snažím se je pokaždé nějak ozvláštnit, aby pokaždé byli jiní, ale ne vždy se to podaří. Tento článek bych chtěla věnovat fantasy bytostem o kterých bych ráda psala a které se snad v brzké době skutečně v mých povídkách objeví. Dryády- tyto zelené víly mě učarovaly svojí láskou k zemi. Jsou popisovány různě a i v tom se podle mě skrývá jejich kouzlo. Doufám, že se jednou objeví i v mé povídce. Poprvé jsem o nich četla v knize Zaklínač, do té doby jsem je znala z obrázků a internetu, tamní bojovné dryády žijící bez mužů mě okouzlily a já si přála být jednou z nich. K dryádám lze připojit i jejich příbuzné najády a víly celkově. Gryfové- lví trup a orlí hlava. Nebezpečný tvor, který dokáže být i milý, něžný. Je vytrvalým nepřítelem a věrným přítelem.

Tak jsem se trochu účastnila a stále účastním pár projektů a těm bych chtěla věnovat tento článek. Nejdříve se vrhnu na ten co je již u konce. A tím je: Děsivé čtení ( tu ) Plánovala jsem se dostat do Transylvánie a to se mi nakonec povedlo :-) Seznam knih najdete Zde *** Další projekt, který právě probíhá je dílo Ettelëi Dragons a jmenuje se Fantastické Vánoce . Cílem je každou adventní neděli napsat článek na různá témata a to: Fantasy světy Fantasy bytosti Fantasy na stříbrném plátně Fantasy a já aneb proč právě fantasy *** No a nakonec projekt, který tu beží už od ledna. Knihy v mých myšlenkách ( více informací zde ) V současné době mám v tomto projektu dáno 10 knih a minimálně jedna ještě připude. :-) *** Na závěr bych chtěla jen dodat, že obdivuji autorky těchto projetků a jsem za ně ráda. Já osobně bych na něco takového neměla odvahu ani nervy. A tak autorkám držím palce :-)