Vivienne

Tak nějak ... právě jsem se vrátila z tréninku a... Jak to jen nazvat?? Že by zpověď šílence?? Nebo snad náhled do mysli blázna?.... Ne, nevím, ale asi bych měla začít od začátku, ale kde to vlastně začíná??? To kdybych věděla..... "Utvořte dvojice, jděte do skupin po čtyřech, šesti,...." K Sakru proč jsem všude navíc, jak pátý kolo u vozu? Proč??  Všichni jsou ve dvojicích, jen já zůstávám sama, jako kůl v plotě.. Je to zvláštní to co začal "jarní depresí"(jak to pojmenovala Kerm) se mě stále drží jako klíště a nevypadá, že by se to hodlalo pustit. A proč vlastně?.... Poslední dobou, když už píšu o sobě tak se to týká skoré té samé věci. to protože je to stále stejné by dokonce i horší. Čtvrtek -pátek mě čeká  třídní výlet, mámě i M. a M.(Snad se Angel nebude zlobit, že to píši tak jak to píše ona, ale nechci psát celá jména, nevím jak by se to dotyčným líbilo..), se podařilo mě ukecat, abych jela. I když se mi nechce, ale nebavímě to stále poslouchat,( moje mamka

Tak nějak jsem se nudila a bratr na chvilku opustil počítak, tak sem se konečně dokopala k tomu, aby sem ty fotky dala. Kvalit anic moc, obsah taktéž, ale nic víc nemám... a taky doufám, že mě zato zuzka neukamenuje... A jestli jo, doufám, že mi přijdete na pohřeb. Fotka je pootočená o 90° do leva, a jsou na ní vrcholky stomů, to pro představu jaká byla tma, když jsme vyrazili. Pro představu tady někde je Zuzka, ale nevím přesně kde... Tady jsme už došli ke hřbitovu, fotka je opět pootočena o 90°do leva.. Zuzka odpočívající na lavičce před hřbitovem.. Zase pootočená a navíc hrozně inteligentní, fotoit toho kdo tě fotí.... Asi taky hřbitov nejsem si jistá... A to je vše, sice ještě nějaké fotky mám, ale ty jsou na nic.

Tak nějak sme se zamýšlela, co kdy budu přidávat, a tak mě napadlo to sme napsat, aby jste věděli na co se můžete těšit. Takže v Ceně života mám skluz, nějka nemůžu chytit slinu, takže nevím, kdy bude další kapitolka. Mám v záloze jednu jedorázovku, další rozepsanou, ale to je ještě ně dlouho. Pak pár myšlenek, co se ani nedá nazvat povídkou.. A to je z mé tvorby asi vše.. A co mám jinak psát, když nechci aby to tu bylo mrtvé ??Poraďte..

Konečně můžu zase na pc... Brácha otiž dneska odmaturoval.. Takže konenčně budu zase moct psát povídku

Další kapitolka, já vím má divný název a ještě divnější obsah, ale nemám času nazbyt. Tak přeji příjemné počtení. PS: možná mám špatně napsaná jména, prosím neukamenujte mě za to..  Kaitlin rychle běžela po silnici. Po chvilce doběhla na místo, kde prve parkovali a pak se vydala podle popisu muže do nemocnice. Doufala, že ji duchové nezklamou ani tentokrát. Pak si ale zanadávala. Začala se na ně příliš spoléhat, ale nešlo je neposlechnout. Ten jejich hlas, který se stále opakoval do kola. A k tomu ta bolest, když je neposlechla. Byla jim vydána na milost a nemilost. Ani za mák se jí to nelíbilo, ale nemohla s tím nic dělat. Kaitlin si smutně povzdechla, právě ve chvíli když dorazila k nemocnici. Vstoupila dovnitř, prošla chodbou a posadila se vedle sympatické dívky. Ta se na ní usmála, Kaitlin jí úsměv opětovala. Pak si ji konečně v klidu prohlédla. Měla na mikádo sestříhané černé vlasy, v neopálené tváři jí zářili šedozelené oči. Na sobě měla černou sukni a červené tílko. "Ahoj,

Takže mám na vás prosbičku, dostali jsme za úkol na Aj, vybrat si nějaké téma to si připravit  pak na něj v testu napsat něco jako slohovku, ale v Anglickém jazyce. No jelikož mě se témata v učebnici nelíbí, tak že bych si vybrala nějaké vlastní. Ale tady je kámen úrazu, mě nic nenapadá, tak bych chtěla poprosit vás, jestli by vás něco nenapadlo a to něco by jste napsali do komentářů, byla bych vám moc vděčná. 

A svět se točí dál... Ve škole to ušlo, ale opravdu mě štve, že se furt píše a zkouší, chjoo mohli by to zrušit. Téma výlet začíná být pomalu zas aktivní. Si vymysleli nějaký pitomí lanový centrum a tam se mi opravdu nechce! Co by tam člověk jako já asi dělal??? A jako jet tam jen kvůli třídě, mě oravdu neláká, vyhozený prachy!! Ve čtvrtek byl Pohár rozhlasu, Jako obvykle sem posrala na co sem sáhla. Achjo...... :-( Pátek, sobota - nuda, neděle zápas... Nechuť k čemukoliv přetvává, nemůžu opsát, nemůžu číst, natož se učit. Jen tak čumím do zdi.. Takové mrhání časem, kdokoliv z vás by jej využil lépe než já. Mám takový pocit, že se mi to jednou vrátí... .. Všechno i s úrokama, a ty budou pěkně mastné.....

Tak další kapitolka, původně tu ani neměla být, ale nevěděla jsem o čem jiném psát a nechtěla jsem, aby to tu zůstalo prázdné, takže ji zde máte. Jo a konečně se tam pomalu objeví postavy ze Stmívání... "Co tu…" načala Kaitlin větu, ale nedokončila ji. "Mlč. To co tam je tě nemusí zajímat." Řekl jí do ucha jeden duch. "Ale tam někdo je. A sleduje nás." "Nech to být."Kaitlin se pokusila zaostřit, podařilo se jí to a tak zahlédla ledovou auru, kterou vydávali všichni upíři. "Je to upír, a určitě je…" "Buď už zticha!" křikl jí do ucha hlas a tělem jí projela vlna bolesti. Kailtin se stěží udržela na nohou. " Je jedno, kdo to je." Řekl jiný hlas. Pak se ozval ženský hlas. " To co se má stát se stane. Kostky byly vrženy a mi nedovolíme, aby ses je pokusila zastavit." "Pochop, že jsou věci se kterými nelze nic dělat. Zapomeň na to." Řekl jí přátelský hlas Kaitlin ač nerada se obrátila a zadívala se do d

Zastavte svět, chci vystoupit!!!!!! A myslím to smrtelně vážně, tenhle týden.. nevím jak to nazvat, v něčem mi otevřel oči, zničil mi  iluze, a já bych je tak dál chtěla snít. Sundal mi klapky z očí, i když sem se snažila si je nechat na očích. Ten zmetek vyhrál!Zase.... škola ušla, chyběl učitel na čj a dj. Jo a pokud si ještě pamatuji ptala se angel na to jak mi to dopadlo s tou školou. Jdu na tu obchodku, k veliké radosti mých rodičů a k odporu mému. Můj postoj k ní se nezměnil, nechci tam, ale už je pozdě. Nikdy jsme tam nechtěla, ale nevěděla sem kam bych chtěla. A tak za to teď budu platit, dlouhé 4 roky.... Dost vysoká cena za nevědění a nerozhodnost, ne? A pak mi moje nejlepší kámoška(nebo možná už bývalá nejlepší, nevím jak to teď ona bere :-( ), řekla že sem prej na svůj věk moc rozumná. To není moc dobrá vlastnost. Kdybych tak byla zábavná, ztřeštěná,... Možná by vše bylo jako dřív.... Možná... Nevím, co se to stalo, kde došlo k chybě nebo snad kde nastala ta přelomová chvíl

A další kapitolka je tady, tentokrát se v ní i něco děje..  Ujely pár kilometrů a Jasmie začala mít divný pocit. Zdálo se jí, že je někdo sleduje, nervozita, kterou pociťovala, byla čím dál větší. Jakýsi hlásek v její hlavě jí říkal, že udělala chybu, když se sem vydala. Kaitlin se zamračila a něco si pro sebe zabručela. To co slyšela se jí nelíbilo. Zazdálo se jí, že Jasmie taky něco vycítila. "Děje se něco?" zeptala se Mesy, která vycítila rostoucí napětí. "Někdo nás sleduje." Šeptla Jasmie. "Felix." Řekla tiše Kaitlin. "Co tu ten dělá?" podivila se Jasmie. "Jde po naší stopě, už delší dobu." "Museli ho poslat Volturiovi, ale proč zrovna jeho?" přemýšlela nahlas Jasmie. "Je v lese kousek před námi." Řekla Kaitlin a otevřela oči, které doposud měla pevně sevřené, aby se lépe soustředila na to, co jí duchové říkají. "Fajn." Řekla Jasmie a zabrzdila. "Musíme se ho zbavit. Vy tu zůstanete a …" &quo

Tak tendle článek tu měl být už včera, ale nestihla jsem to, jelikož brácha okupoval pc. Tentokrát jsme tednto den strávila se Zuzou, zapálili sme pár čarodějnic z papíru, to aby náhodou někdo nechtěl upálit nás a pak sme se šli projít. Pěkně sme si pokecali a navíc ta atmosféra..  Jo a taky sme fotili, takže sem někdy řijádím i fotky, ale budou z mobilu, takže za kvalitu neručím..