Vivienne

Dnes jsem byla naposledy ve škole. A bylo to takové divné, ale od začátku.. Dnes ráno jsem nejprve jela na rovnátka a jedním slovem děs. Strašně mě teď bolí zuby. Pak jsem se převlíkla do šatů a bot na podpatcích jsem se vydala do školy. Ve škole to bylo celkem fajn, ani to nevypadlo jako by to byl vážně poslední den. Naši zástupci mluvli do rozhlasu, kde všem děkovali. Pak nám třídní učitelka dávala vysvědčení. A já ke svému překvapení měla sámí 1.Jako jedinná na celým druhým stupni. Jsem ymslela, že mě klepne. Pak sme zamířili do tělocvičny a měli jakési předtančení, to ušlo zkazila jsme to jenom jendou. Pak sme ve dvojicích šli a loučili se s učitelkama. To bylo hrozný, vidět jak tam tak brečí.  a pak ke starostovi.. A na konec domů, už mi málem upaldi nohy, z těch pitomejch  bot. Já nevím, myslela jsem, že ten poslední den na mě zapůsobí mnohem víc. ale ono nic, tedyz atím.. Dnes večer mě čeká ještě rozlučák se třídou, takže to možná přijde až pak..

Poněkud neobvyklé, aby byl nadpis anglicky, al etak nějak nevím, jak mě to napadlo, ale naprosto vystihuje moji situaci. V neděli mi brácha oznamil, že musím dočít Válku trpaslíků, která má 518 a já v ní neměla přečetenou ani řádku. Tak začal čtecí maraton a já můžu s hrdostí říci, že již od 16.00 nemám co číst :-) Původně jsem sem šla, aby zveřejnila něco smysluplného, ale nic tu nemám, takže se tímto omlouvám. Zítra máme braný den, mě se tam tak nechce, ale musím.  Dnes jsme s enaposledy učili a byla i pedagogická rada a tím sr uzavřeli známky, Nezbývámi než se modlit, že nedostanu 3 ze zemáku, by naši nerozdejchali. Tak to je zatím vše, snad sem brzy přibude něco smyslu plného.

Prapodivné zamyšlení, ale alespoń tu zde není tak prázdné.. Čím je pro nás smrt?? Násilným přerušením našich životů, které by jinak mohli pokračovat dál. Většinou nenáviděná, některými však milovaná. Jsou i tací, kteří na ni čekají dlouhé roky  a ona stále nepřichází. Ano, Smrt  umí čekat a chodí vždy tam, kam chce. Ani ta nejsebepevnější zeď jí neudolá. Ano, ona jako jedinná je všemocná. Bohužel, nebo bohudík? Dokáže vzít život i tomu nejslinějšímu, zpřetrhá nitky života i tomu nejmladšímu z lidí. A přec mnohokrát ti staří přežívají katastrofy, které berou mladým život. Ironie? Nebo snad i Smrt má smysl pro humor? Člověk se narodil proto, aby zemřel. Jen tím jediným si může být jistý. Vše se v lidském životě může změnit. Jen osud máme všichni stejný a neměný. Ať jste králem, či otrokem, ať vlastníte miliony, či v ruce dvakrát každou minci obrátíte. Jednou si pro vás příde ona- Smrt. Nad smrtí jsem se mnohokrát zamýšlela a myslím si, že ještě mnohokrát zamyslím. Pro mě není smrt treste

Kruciš, skariš... se na to můžu vys*at!! Zase jsem zabodovala. Tentokráte jsem rozbila sprchu. Na co šáhnu to zničim..Achjoo, řekněte mi, proč já, proč furt já?? Proč se všechno, co jsem měla ráda, mění. Proč se mi to vzdaluje? Házená, hrajuji od malička, vždycky mi tam bylo fajn, citíla jsem se tak, že prostě někam patřím. Byl to krásný pocit. Ano, byl.... Teď bych měla jít o kategorii víše, čili do dorostu, ale oddíl kam chodím je nemá. Tak kam teď? V úvohu přichází dva týmy z okolí, ale i tak je to celkm daleko a za druhé mají dost vlastních hráček tak na co by brali takovu lamu, která nic neumí jako jsem já? Další možnost je jít do žen,ale co bych tam dělala? Maj lidí dost a na co by tam brali mě takovou lamu a ještě takovýho prcka? Takže co teď? Kam se mám vrtnout? A tak tedy jen závěrem: hledá se sport pro naprostou lamu, čili mě, nevíte někdo o něčem?

Jsem docela překvapená, že jsem se k tomu vůbec dokopala. Možná to bude Mariiným hláskem, co mi furt zní v hlavě. ať je to tak nebo tak je tu další kapitolka. Opět o ničem,ale tak nějak být musí.. ale snad už brzy se něco začne dít..Snad...... "Neměla bych počkat na ostatní, ať to taky slyší?" "Fajn skočím pro ně." Řekla Jasmie a vyběhla z pokoje. Za chvilku byla zpět a v patách jí klusali čtyři vlkodlaci. Usadili se a s napětím čekali, co bude dál. Kaitlin se zhluboka nadechla a začala. "Byla jsem v tej nemocnici a pak sem uviděla doktora. To by nebylo nic divného, ale on byl upír. Akorát měl divný oči. Nebyli rudé, ale měli barvu medu. Nechápu to, jak mohl upír pracovat jako doktor?" "Mno myslím si, že já vím." Ozvala se Jasmie a pak začala rychle vysvětlovat, co jí řekla Elizabeth a její sestry. "Fajn, ale je jich tu více." "Cože?" ozvalo se ze všech stran. "Je jich tu víc, minimálně dva, ale spíš ještě víc. Jedna holk

Název asi mluví za vše... Jsem kaput.. Včerejší zapás mi zase dal. Ty potvory mě tahaly za vlasy!! Zase jsem padala a k čemu to? K ničemu.Hraju jako lama a tak to i zůstane... Každej pár minut jsme běhal na střídačku smrka t a vyplivávat hleny(Blééé.........) opravdu nechápu kde se ten humus ve mě bere. Pak mě bolela hlava a fak jsem měla problémy cokoliv dělat, natož se učit Dj. Dneska už je to lepší, ale... Zejtra sem měla jíát na očkování, ale kvůli tomu nachcípání se to odkládá. Chjo.. Teď pudu do postele a budu číst Vlčí krev, kterou mi pučila Denče. Tak snad se máte líp než já.Házím sem pro psolechem písníčku do WT Somewhere, v poslední době ji poslouchám velice často. Jo a vřera tu měla být povídka, ale nefugoval mi internet a dneska brácha rozebral pc, takže fakt nevím, kdy ji sem hodím.

Jak to tedy bylo... 3.6 jsme měli sraz v 9:15 na nádraží. Avšak vlaky nejeli, kvůli výluce, takže sjem museli čekat na autobusy, které měli skoro 30 min zpoždění. V Plzni jsme přestoupily na vlak směr Zbiroh. Darazili jsme na místo, za neustálého deště sme se vydali na dlouhou cestu na náměstí a pak u do muzea J.V. Sládka. Nastávají 2 hod jsme ztrávili zde. Poté nás čekala cesta do zabláceného kopce, který nás posléze dovedl až do kempu Hlavatice. Následovalo ubytování a s ním i první problém. Jedni kluci si zabrali chatku č. 25 a hned dvě skupinky holek chtěli být vedle nich(já nebyla ani v jedné). Tak se losovalo,k mému zděšení si M. vytáhla právě chytku číslo 26. I. jí skoro utrhla hlavu a s K. a B. neustále škemrali o klíče. Bejt to na mě tak jim to dám, abych měla pokoj, ale M. a M. se nedali, k tomu nám pomohl učitelka a holky od vedle(M. M. T. a D.). Povlákli jsme si postele, ale ještě před tím svedla M. krutou bitvu s mravencem, ze které vyšla jako vítěz. :-) Poté jsme se vydal

Mizím, ano a to přesně na dva dny. Zítra v raních hodinách odjiždím autobusem(jelikož je výluka a vlaky tak stávkují) směr Zbiroh, kde se svou střídou strávím celý čtvrtek a pátek. Chjoo .. pokud jste četli předchozí článek, tak je vám zřejmě jasné jak moc tam chci.. Ale už se stalo, tak snad tam znovu naleznu tu správnou chuť psát. Jo a plánuji nějaké písmené vyprávění z výletu a též fotky, jelikož můj bratříček se uvalil, že mi půjčí svůj foťák.  Tak snad s emi podaří něco hezkého vyfotit.  A snad teď už jen doufám, že nebude pršet jako dnes a že z toho vyváznu relativně suchou nohou.. PS: Můj zdravotní stav s eznovu zhoršil, rýmou sem nakazila bráchu a ten tak nemůže chodit na brigádu, máma taky pokašlává a já teprve po třetím týdnu rýmy začnu kašlat. No není to divné??