Vivienne

Tak a je to tu, dnes je 31.10. V dnešní den je známý jako veselý Halowen, pohanský svátek a jeden ze čtyř hlavních sabatů, Samhain, ale také jako české dušičky. Den, kdy si zavzpomínáme na ty, co nás upustili, jelikož dnešní den patří právě jim. A já jsem dnešní den hodně vzpomínala a přemýšlela vůbec. Tak jako poslední dobu skoro pořád, jsem teď nějaká melancholická a to nevěstí nic dobrého. Zrovna včera jsem si zapálila svíčku a začala prohlížet starou truhličku po prababičce. Mmno truhličku, prostě jen nevím jak jinak to nazvat. Mám v ní jeden krásný obrázek, dostala jsem ho po její smrti, podle toho, co vím, jí patřil, ale kdo ví, kde je pravda. Hned vedle něj je fotka mého dědy, kterého jsem neměla možnost poznat. Zamřel deset dní po tom, co jsem se narodila. A to nebyla jediná smrt v tom roce. Můj další děda zemřel krátce poté, co se dozvěděl, že mě mamka čeká. Obdivuji mámu, že to tehdy zvládla, měla na krku dvě děti, manžela v práci a babi na zhroucení. Nedávno jsem měla s mamk

Zatím v hlasování vedou čarodějnice a tak přidávám předposlední část:-) Čas v Jennině cele, jakoby vůbec neplynul. Už za ní nikdo nepřišel a nechtěl po ní přiznání. A pak se uprostřed ticha ozvalo zavrzání a dveře se zase otevřeli a jí chytili něčí ruce. Zvedli jí a táhli jí někam pryč. Jenny zvedla hlavu a uviděla zase toho muže, jenž po ní chtěl ráno přiznání. Znovu jí zavedl do temné místnosti a posadil jí na křeslo. Zapínal kožené popruhy, až se nemohla ani o kousek pohnout. Vyděšeně se kolem sebe rozhlížela. Odněkud cítila žár, který se k ní přibližoval. A pak ucítila pálivou bolest na chodidlech, pohlédla na ně a uviděla oheň. Vykřikla děsem i bolestí. Cukala se a snažila se pohnout, ale nešlo to. Pásy byla příliš utaženy. Další příval bolesti a jí vyhrkli slzy. Ty stékaly po její tváři, ale ona je necítila. Jediné co cítila, byla bolest, kterou jí přinášel oheň. Pach spáleného masa jí rozhoupal žaludek. Myslela, že se pozvrací, ale jakým si zázrakem to neudělala. A pak žár zeslá

Tak se mi dneska závratně k večeru zlepšila nálada, nastavila sem ten vzhled a navíc jsme vyhrály!!!Fakt je to neuvěřitelný, ale vyhrály jsme 15:10. Ale teď k věci, pod článkem je anketka, tak prosím odpovězte, ať vím, k čemu mám přidat kapitolku.

Tak a je to hotovo, moc děkuji Denaille za layut a AngEl, která mi poradila jak ty obrázky nahrát. Tak se mi blog konečně, oblékl do podzimního šatu...A to je dost, když se dnes ráno měnil čas, ale přece jen lepší pozdě, než nikdy:-)

Takže k věci, vyhlédla jsem si nový layut, poprosila jsem jeho autorku o heslo, vše bylo v pohodě, až teď, když chci obrázky uložit na blog, blog stávkuje. Mají požadovaný formát a přesto to nejde. Fakt nevím, čím to může být, jestli je chyba na blogu, nebo u mne. Píše mi to: CHYBA: Nepodařilo se uložit převedený originál. Takže dokud to tu nebude nečekejte, kapitolku k čemukoliv. Nemám na to teď náladu ani nervy. pokud by jste někdo věděl čím to může být napište, ráda si nechám poradit.

Omlouvám se, že tu skoro týden nic nepřibylo, ale jaksi nestíhám. V podělí trénink florballu pak házená, úterý odpoledka, středa florbal, čtvrtek odpoledka + zápas a pátek konečně turnaj ve florballu, nejšpíš přijedu dýlo než obvykle, ale snad stihnu něco napsat, ale nevím...

Takže je to tu, prolog k nové povídce, je nic moc, možná že i míň než to, ale nějak nemám chuť to přepisovat. A navíc to dlužím holkám( viď mony a máňo) mě tyranizovali tak dlouho dukud jsem se neodhodlala to sem dát:-) Takže jim jí věnuji a smamozřejmě i vám ostatním,co si tenhle blábol přečtete. Je to už dávno, co světlo světa spatřila ona. Jako každé narozené dítě plakala, ale v jejích očích bylo ještě něco neobvyklého. Byl v nich děs a já jsem jediná, kdo ho viděl. Dívka to byla krásná, nosívala dlouhé rudé vlasy, měla bledou pleť a zvláštně modré oči. Připomínali moře, oceán a jejich hlubiny. Když jste se do nich dívali moc dlouho, měli jste pocit, že se utopíte... Byla však jiná než ostatní. Své krásné oči upírala do dálky, bývala duchem nepřítomna. Často se kolem sebe rozhlížela jakoby něco hledala, nebo spíš někoho. Často plakala, slzy vždy na krajíčku. Tvář mívala zkřivenou děsem a pak když vyrostla a dokázala souvisle mluvit, položila otázku, která jí změnila život. " Pr

A tak to tu máme zas,dozvíte se co se s Jenny dělo dál. Stráže hodili Jenny do prázdné cely. Jak Jenny zjistila, byla malá, neměla okna jen veliké dveře, které po jejím příchodu zabouchl hlídač a pak je ještě zamknul. Nebylo úniku. Jak se tak rozhlížela kolem sebe, zjistila, že cela nemá postel. Lehla si tedy na studenou zem a snažila se usnout. Ticho její cely narušovalo jen dopadání kapek. Kap, kap, kap …. Brzy ráno se dveře otevřeli a hlídač jí tam dal misku s vodou a chléb. Po chvilce zjistila, že je plesnivý. Přesto jej snědla a zapila nechutnou vodou. Hlad tím sice zahnala, ale strach stále sžíral její útroby, co bude dál?? Zasedání soudu se blížilo. V komisi usedlo pět významných mužů, hlavním u nich byl komisař, jenž se již zúčastnil čarodějnických procesů. A jak je ujistil, nemá Jenny šanci. ,, Přiveďte obžalovanou." Rozkázal. Dva strážní se otočili a vydali se pro Jenny. Otevřeli dveře její cely, chytli jí a vedli do soudní síně. Dovedli jí před komisy, když procházeli ř

Takové úvodní žvásty k povídce. Co si myslím já: Mám sto chutí to smazat, prostě hrůza, ale co se dá dělat. Věnováno všem co to budou mít ty nervy číst. O povídce: je těžké být jiný, zvláště když vidíte a slyšíte to co ostatní ne. Kaitlin vidí a slyší něco co ostatní ne. Rodiče ji proto odtrhnou od sester a bratra Tobiase a dají do léčebny. Tam ji však nalézá, Marko Hoppalainen, upír s talentem vycítit zvláštní schopnosti někoho jiného. Malou Kaitlin je nadšen a je pevně rozhodnut, že ji získá. Doufá, že její moc bude větší než upírů, které doposavad stvořil. I když se vše snaží držet v tajnosti, někdo se o tom dozví, a ten někdo zamíchá osudem Kaitlin a všech ostatních.

Ehmm tak jsem konečně dopsala 13 kapitolku vlčího pouta, jelikož to přes měsíc k poutu nic nepřibilo bylo by dobré si to připomenout 12 kapitolku najdete ZDE!! Den pomalu končil a početná vlkodlačí armáda se chystala k odchodu. Byli připraveni zemřít pro své pány. Makhul byl jmenován vůdcem této armády, jeho plány se blížili ke zdárnému konci. Jen pár hodin a dorazí k sídlu. Porazí upíry, zabije Gabrielu a pokoří svého bratra. Ano, ano! A pak nebude nikdo, kdo by mohl vyprávět o minulosti Makhul Drtispára, pokořitele upírů, spasitele vlkodlaků….. "Pane, vojsko je připraveno k odchodu." Makhula vytrhl z představ cizí hlas, ohlédl se a spatřil posla. " Ať vyjdou k upírům je to ještě daleko." Posel se uklonil, otočil se a křikl k vojsku. To jednohlasně zařvalo a rozběhlo se do lesa. Makhul se usmál a zašeptal. " Už jdu, bratříčku …." Gabriela vyhlédla z okna, Huan byl na nádvoří a čekal na ní. Zůstal, aby ji ochraňoval, zůstal i když mohl odejít. Tomas prudce

Takže mám tokový nápad na novou povídku, je to fantasy, ale lehce na ságu Stephanie Meyerové, konkrétně na Rozbřesk. Spoustu věcí si hodlám upravit, nebudu se nejspíš držet mnoha faktů, tak na to prosím berte ohledy. Navíc hlavními postavami nebude rodina Cullenových, ale někdo úplně jiný, ale to bych předbíhala:-) Jinak potřebuji nějaké postavy do této povídky a tak mě napadlo, jestli by jste vy nechtěli vymyslet nějakou postavu, nebo použít svoji vlastní postavu a já bych jí v povídce poté použila:-) Pokud vás to zaujalo vyplňte toto: 1) Jméno: 2)Vzhled+co nosí, nějaké zvláštnosti co by stáli za zmínku 3)Vlastnosti:(např. přátelská, umíněná, cholerická, samotářská,...) 4)čím by jste tu postavu charakterizovali 5) Bude to člověk, vlkodlaka, nebo upír, pokud upír můžete nějakou zvláštní schopnost) 6)země původu 7) Kyž to bude upír tak stvořitel+ důvod 8)přátelé, skupina v níž je .... a to je asi všechno:-)

Házím pár fotek kytek, ať to tu trochu rozzáří a připomenou tu letní atmosféru :-)

A další týden je za námi. Září se nám přehouplo v říjen, sluneční paprsky sem tam prostoupí tmavými mraky a osvítí zemi. Listí se zbarvuje a padá na zem. Stromy zas přicházejí o své koruny. Jako obvykle jsem nachcípaná, což se dalo očekávat. Zase se chystám na fotbal, ale moc se mi tam nechce. Popíjím svůj druhý černý čaj a přemýšlím. Už zase!! Tahle činnost by se měla zakázat. Poslední dobou nedělám nic jiného, furt přemýšlím a dívám se do blba. Čím to asi bude?? To by mě opravdu zajímalo, protože mi už to leze ne mozek. Protože mě to nutí i vzpomínat a to kolikrát bolí. Moc to bolí. Věci o kterých jsem si myslela, že už jsou za mnou, že jsme se s nimi vypořádala, teď vycházejí na povrch a já pociťuji jak málo jsem se s nimi vypořádala, jak moc jsem se zmýlila.... Jinak příští týden, mám v plánu, udělat trochu víc barevný, chci sem dát pár obrázků a čas, který mi zbude věnovat psaní povídek. Tak snad to vyjde a vy se konečně dočkáte vlčího pouta.