Vlčí pouto 13 - Ticho před bouří
Ehmm tak jsem konečně dopsala 13 kapitolku vlčího pouta, jelikož to přes měsíc k poutu nic nepřibilo bylo by dobré si to připomenout 12 kapitolku najdete ZDE!!
Den pomalu končil a početná vlkodlačí armáda se chystala k odchodu. Byli připraveni zemřít pro své pány. Makhul byl jmenován vůdcem této armády, jeho plány se blížili ke zdárnému konci. Jen pár hodin a dorazí k sídlu. Porazí upíry, zabije Gabrielu a pokoří svého bratra. Ano, ano! A pak nebude nikdo, kdo by mohl vyprávět o minulosti Makhul Drtispára, pokořitele upírů, spasitele vlkodlaků….. "Pane, vojsko je připraveno k odchodu." Makhula vytrhl z představ cizí hlas, ohlédl se a spatřil posla. " Ať vyjdou k upírům je to ještě daleko." Posel se uklonil, otočil se a křikl k vojsku. To jednohlasně zařvalo a rozběhlo se do lesa. Makhul se usmál a zašeptal. " Už jdu, bratříčku …."
Gabriela vyhlédla z okna, Huan byl na nádvoří a čekal na ní. Zůstal, aby ji ochraňoval, zůstal i když mohl odejít. Tomas prudce otevřel dveře a vešel do místnosti. "Je čas." Gabriela se otočila a pomalu okolo něj prošla. Tomas zavřel dveře a šel vedle ní. Zamířili do stájí, tam už stáli dva koně, připravení k odjezdu. " Nesedej, nemáme moc času." Gabriela nasedla a Tomas udělal to samé. Vyjeli ze stájí na nádvoří, kde se k nim přidal Huan. Tomas se ohlédl, v okně ve věži spatřil stín. Drasil je tedy sledoval. Tomas se otočil zpět a vyjel z hradu směrem k lesu, Gabriela jej okamžitě následovala. Vjeli do lesa a ten se za nimi uzavřel, skryl je před zraky upírů a možná i někoho jiného … .
Les kolem se měnil a Gabriela se začínala děsit. Za jak dlouho asi dojedou k její vesnici. Zase uvidí ty domy možná i těla, tváře skřívané děsem a utrpením, posledních chvil života. Náhle ji něco teplého steklo po tváři, byla to slza. Gabriela ji rychle setřela, pohlédla na Tomase, snad nic neviděl, pomyslela si. Tomas na ni však ani jednou nepohlédl. Právě se rozhlížel po okolním lese. Jakoby čekal, že zpoza stromů vyskočí vlkodlaci, ale nic se nedělo. Les byl ztichlý a klidný, jako jiné noci. Huan za nimi větřil a co krok se zastavil. Naslouchal zvukům lesa, tušil, možná i věděl něco co Gabriela s Tomasem ne.
Vlkodlaci stále běželi, nezastavovali se. V před je hnala touha po krvi, její krvi. A již brzy ji dostanou a s ní i upíry, jenž jí pomáhají. Zrádce podepsaných smluv a dohod. Ale teď vlkodlaky už nezradí, nebude kdo by je zradil. Dnešní noc se les zbarví jejich krví. Když udrží tuhle rychlost mohli by být s nimi do svítání hotovy. Během pár hodin uvidí jejich sídlo. Hrad kterého se báli, ale to už je minulost. Makhul se rozhlédl kolem sebe a ten pohled ho zahřál u srdce. Tolik vlkodlaků toužících po krvi, plnících každý jeho rozkaz bez mrknutí oka.
Drasil se díval jak Gabriela s Tomasem odjíždí. Lukas celou dobu stál vedle něj a čekal rozkazy. " Lukasi, ať se všichni připraví na příchod vlkodlaků, ale ať to oni nepoznají!" " Ano, pane." Lukas se otočil a odešel. Rychle začal předávat Drasilovi rozkazy. Nikdy o nich nepochyboval až dnes. Proč dovolil té lykance, aby odjela? A navíc s Tomasem, jedním z nejlepších bojovníků, co zde mají. Tuhle bitvu prohrají, myslil si, když si navlékal brnění. Pak znovu vyšel ven a díval se na upíry připravující se na boj. A pak pohlédl nahoru k věži a uviděl Drasila, jak tam nehybně stojí. Rychle se za ním vydal. "Pane…" ,,Lukasi jsem rád, že jsi tu. Poslední dobou mám strach, že vše pro co jsem žil, pro co jsem proléval krev se hroutí. Lukasi já se bojím Makhula, bojím se svého vlastního bratra, své krve- já jsme selhal a tohle selhání, bude potrestáno, krvavě potrestáno…" Lukas sklonil hlavu a díval se na zem pod nimi. Teď pochopil, proč se Drasil choval tak divně. Makhul byl jeho bratr asi jediné krevní pouto mezi upíry a vlkodlaky. A to teď zmizí. Navždy …….
Gabriela se nejistě rozhlížela po lese a pak si to uvědomila. Někde tady ji přepadl Rootan a potkala tu Daniela. Při vzpomínce na něj jí po tvářích začali stékat slzy. Měla sklopenou hlavu a snažila se uklidnit. Ale Danielův obraz byl v její mysli stále živý a až příliš jasný, než aby jej dokázala ignorovat. Tomas si toho všiml a již nevydžel nemluvit. " Vzpomínky?" zeptal se. Gabriela jen neznatelně kývla hlavou, Tomasův hlas jí vrátil do reality, ve které už Daniel nebyl. " Na koho?" " Daniela.." zašeptala. " Toho vlkodlaka?" Gabriela znovu kývla hlavou. " Co pro tebe vlastně udělal?" " Zachránil mi život." Sykla. " Aha." Gabriela se potočila a hledala Huana. Nikde ho však neviděla. " Kde je …." Nedořekla Gabriela, protože Huan vyskočil z křoví a přidal se k jejich koním. Stále se však nedůvěřivě otáčel k lesu za sebou. Něco ho znepokojovalo. Snad ten okolní klid a ticho rušené jen vzdáleným vlčím vytím, nebo snad vlkodlačím…..???
Vyli, volali po měsíci, svém ochránci, vládci, světlu i prokletí… A pak ho uviděli, kterak osvětluje upíří sídlo. Jeho věže se tyčili k noční obloze. Vypadal tiše, ale Makhul si byl jistý, že to je jen klam. Nikdy by jej neopustili, byl to symbol jejich pýchy a nadřazenosti nad ostatními. Makhul dal znamení a vlkodlaci se seřadili, připravení kdykoliv se přeměnit a rozpoutat krveprolití. Makhul se postavil do jejich čela a s několika vybranými bojovníky se vydal k bráně. Zabušil na bránu a zvolal. " Drasila, páne upírů! Na základě podepsaných smluv tě vyzýváme, abys nám vydal Gabrielu." Náhle se ozvalo zavrzání, někdo otevřel dveře ve věži a vyšel ven. " Gabriela tu není." Odpověděla postava klidně. Všude bylo ticho, jen sem a tam se ozvalo zacinkání, ale toho si vlkodlaci nevšímali. Fakt že by zde Gabriela nebyla, je zarazil. "Nelžete! Přišla sem." "To ano, ale zase odešla." " Klidně ji zapírejte, ale zaplatíte za to!" křikl Makhul, nikdo mu však neodpověděl. Otočil se a vrátil se k vlkodlakům. Gabrielu musí zabít, ale musí taky potrestat upíry. Ano… " Přiveďte mi sem pět nejrychlejších vlkodlaků. Okamžitě!"
Lukas znovu vešel dovnitř a podal Drasilovi hlášení. " Děkuji ti, Lukasi. Je čas se připravit k boji."
Huan sebou náhle trhl a znejistěl. Uslyšel, nebo ucítil něco, co jim hodlalo zkřížit cestu…
Komentáře
Okomentovat