Vivienne

Krátká povídka, která mě napadla jednoho zvláštního večera. Kritika vítáná. Bez bázně se procházel bojištěm. Věděl, že nikdo by se na něj nepokusil zaútočit. Zasmál se. Jeho šílený smích se jako jediný zvuk rozléhal bojištěm. Bylo to děsivé, ale on se nebál. Nikdy se nebál. Bez sebemenší známky nerozhodnosti, či soucitu hleděl na mrtvá těla, jejichž tváře byly zkřivené děsem a bolestí. Jeho smích neutichal. Věděl, že to nepotrvá dlouho a objeví se. Zatím však byl na poli sám a mohl si vychutnávat strach a bolest vycházející z duší mrtvých, které nemohli ven. Nebyli pomstěni, nebyli spáleni a tak nenalezli pokoje. Živil se na nich, jako odporný mrchožrout. Vlastně jím byl, ale nepřipouštěl si to. Vyšel měsíc a on byl stále sám. Divil se tomu, ale jeho hlad neutichal, nikdy se necítil sytý. Možná i to bylo součástí jeho trestu. Zprotivil se zákonům Stvořitele, postavil se mu na odpor a tak byl odvržen, vyhnán a proklet. Naučil se s tím žít, nebo spíše přežívat. Ubohost lidské existence,

Drabble 99 slov, ten konec mohl být lepší, ale tak nějak nemám sílu ho měnit. Tmu rozehnal slabý záblesk světla. Malinký plamínek se dal do divokého tance. Spolu s ním se roztančily i stíny na stěnách. V duši se vzepjala poslední naděje, živená tímto světlem. Spolu s plamenem byla silná a sebejistá. Zároveň však křehká, plna strachu ze tmy, která byla všude kolem. Nicotné hřejivé teplo dopadalo na bledou pohublou tvář. Víčka pevně zavřená chránila oči před světlem ohně po kterém tak dlouho volala. Ale teď se ho bála. Natáhla ruku k teplu které ji vábilo. Dotkla se ho. Plamínek hladově olízl její palec. Vykřikla a cukla rukou. Oheň uhasl. " Ne! Neodcházej Naděje!"!

Dnes jen stručně. Dracula - Bram Stoker 1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu? Mám ráda upíry a tak jsem si řekla, že by bylo dobré přečíst si úplnou upírskou klasiku. A když je na Draculu narazila v Levných knihách, nebylo o čem přemýšlet. 2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). tajný boj 3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). vysávat 4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. Asi bych chtěla být Mina. Byla odvážná, dobrosrdečná, milá, inteligentní. Prostě silná žena, která se postavila upírovi. 5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. Realistické popisy krajin, lidí a jejich zvyklostí. 6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav. Některé rozhovory mi přišly

Už vás čekají jen dvě části a epilog. Pršelo. Z šedých mračen se snášely tisíce drobných kapek, které dopadaly na zem. Všudypřítomné vlhko a bahno dělalo vojákům velké potíže, ale i přes špatnou viditelnost nakonec nalezli svůj cíl. Vyčkávali, ale nic se nepohnulo, což v tomto nečase nebylo nic divného. Pomalu sestupovali ze stráně dolů. Když stanuli vedle velké haly, ozval se první hrom. Vojáci zakleli a urychleně se dali do práce. Když skončili s námahou se, vyškrábali zpět na kopec a ukryli se v lesním porostu. Vyčkávali. Pak se ozvalo zapípání a velitel stiskl tlačítko na ovladači. Ozvala se rána, kterou neměla na svědomí bouře. Místo haly zbyly jen sutiny, které i přes vytrvalý déšť hořely. Tu a tam pobíhali zranění lidé a jejich nářek se ztrácel v hukotu bouře. Vojáci se tiše vydali zpět na základnu, jejich mise byla úspěšně naplněna. ** "Pane, cíl HŽ 1 byl zničen podle plánu." Jaron, sedící za velkým stolem, se usmál a přikývl. Posel odešel. Vůdce Červených odškrtl jed

další výtvůrek z hodiny čj Sedím na šedém kameni a okolní krajina mi bere dech. Vidím místy zasněžené vrcholky hor nad nimiž běhají šedé mraky po modré pastvině nebes. Kameny zdánlivě chaoticky navršené na sobě snad celé věky odolávají zuření živlů. Ani mě nenechávají na pokoji, ale já se nedám. Stojím tu obklopena majestátnými obry a s hrůzou si uvědomuji, jak je člověk maličky, nicotný a nestálý.

Nedělám si legraci. Uplynulý týden byl pro mě jedna velká katastrofa. O pondělním úraze už víte, jenže to nebylo vše. Ten den mi ještě praskl chaldivý obklad a já jím zašpinila celý šátek.Ráno měl vlak 30 min zpoždění a já tak nedostala noviny. (Dostáváme ve škola MF a píšeme tam články na dané téma - ne že by ten můj otiskli. Další hřebíček do rakve mého malinkatého sebevědomí). Úterý jsem krásně podělala test za statistiky - jak já ten předmět nenávidím - radši i tu ruštinu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Středa zpoždění vlaku, test z rj jsem psala ve stoje a navíc jsem ho půlku prokoukala z okna (on tam byl totž strašně zajímavej flekatej strom- to jinak nešlo). Čtvrtek - zase ta statistika. Pár kopanců navíc, člověk se snaží být milej a co z toho? Zase je všehcno blbě. Pátek, dřu se u babi, jen proto aby mi druhá babi oznámila, že teda přítě pudu dělat s ní. Super. Pršelo a tak nebyl trénink. Už od středy mě strašně bolela noha a oka se stále nelepšilo. Sobota a první zápas - naprosto nepochop

K 44 iluzi Běžel, ba přímo letě, nelidsky nutil koně uhánět dál. Byl jako posedlý, na nic jiného než na Ni nemyslel. ta touha, skrytá v jeho srdci, ho sžírala a nutila ho ubližovat milovanému koni. Chtěl Ji vidět. Padnout před Ní na kolena a zlíbat její nohy. Volala ho. Cítil to. Kopl koně do slabin, aby zrychlili, ale to se nestalo. Kůň klopýtl a spad na zem. Jezdec stihl seskočit, ale i tak si narazil své, již tak namožené údy. S obtížemi se zvedl. Jeho kůň chroptěl a pokoušel se zvednout, ale to se mu nedařilo. Muž vrhl na koně poslední smutný pohled a rozeběhl se dál. * Stěží popadal dech, srdce mu bušilo jako splašené a celé tělo ho nesmírně bolelo. Krvácel. Ale ani tato skutečnost mu nezabránila pokračovat v cestě. A už ho viděl. Cíl své zoufalé cesty, kamenný chrám, ve kterém sídlila Ona. Jejíž jméno znal každý, ale nikdo jej nevyslovil. Byla přízrakem temných snů a chaosu, který po světě rozsévala. Byla ztělesněním všech hrůz lidského světa. Probouzela temnou stránku lidských p

Další knihou je Krysař. Hned na úvod musím, říci, že jsem nejprve slyšela muzikál od Daniela Landy a tak jsem čekala něco jiného. Myslím si, že je to dost odlišné a mnoho lidí může být kvůli tomu z knihy zklamáno. Ale mě se i tak líbila. Trochu mě zamrzel konec, ale asi to tam prostě patří. 1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu? Je to četba k maturitě. 2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). Tentokráte dvě slova, co mě napadla spolu nesouvisí : omámení, vůdce 3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). okouzleni 4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. Chtěla i nechtěla bych být krysařem. Líbí se mi jeho tajemnost a moc, kterou má ve svých rukou. Ale to že je vyvrhelem si podle mě nezaslouží. Přála bych mu štěstí, protože si ho podle mě zaslouží. 5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. Délka příběhu,

Už dlouho tu nebyl vykecávací článek. Tak to teď napravím. Minulý týden byl celkem v pohodě. Sice jsem měla z víkendu nehezky sedřené stehno a s tím jsem musela běhat 12 minutovku, ale přežila jsem. Ve škole si z nás dělaj blbce, posílaj nás ze 3 patra do přízemí, jen proto abychom se hodinu na to pachtili zpět do 3 patra a tam zjistili, že naše učebna není volná. A kam že nás to šoupli? No zpět do 003, což je hrozná učebna, je malá a natřená na zeleno. Vždycky se mi tam dělá blbě. Konečně jsem byla v knihovně a přečetla Loupežníka od Čapka, teď čtu R.U.R a pak mě čeká ještě Bílá nemoc. K mému překvapení se to čte celkem dobře. :-) Nejlepší z celého týdne byl stejně pátek a sobota, kdy jsem byla na Phantoms of Pilsen. Super zážitek asi se o něm rozepíši v samostatném článku. Přinesla jsem si mnoho nových kapel k poslechu. A teď k nadpisu "jak Žižka" no to je jednoduché. Dnes jsem se na těláku srazila s kamarádou a udělala se mi boule nad okem. Tekto leduji a mám zavázaný šáte

Drabble na nsílkovské téma týdne - Naděje Uprostřed stínu stále žena, bělostný šat obepínal její útlé tělo. Já vím kdo to je. Znám její jméno. Bojím se ho vyslovit, pomyslet na něj z obavy, že by zmizela. Pomalu a jistě se propadám hlouběji, bažina mě vtahuje do svého srdce, ze kterého není cesty zpět. Příliš pozdě jsem si uvědomila, že mě její paže pevně objaly. Sama se ven nedostanu, to vím, a proto se zaujetím sleduji ženu v bílém - Naději. Váhavým krokem se ke mně přiblížila a mé srdce začalo vzrušeně tlouct. Místo pomocné ruky však zářivé světlo proniklo temnotou a já osaměla. "Neopouštěj mě Naděje!!"

Další díl deníčku 3.9 Pracuji na: pracovní název "O Garmech" Rozsah: 1 575 znaků (včetně mezer) Poznámka: bráška je studnice nápadů a inspirace, projevuje se ale málokdy :-( 5.9 Pracuji na: "O Garmech" Rozsah: 211 znaků (včetně mezer) Poznámka: zasekla jsem se a začínám uvažovat, zda-li to celé není úplná hovadina 16.9 pracuji na: povídka do Imaginaria Rozsah : 2 405 znaků (včetně mezer) Poznámka: jedna pasáž se mi docela zalíbila, možná se k tomu jednou vrátím a více to rozvedu, ale v současné době to prostě nestíhám :-( 29.9 Pracuji na: básnička Čarodějnice Rozsah : 1 143 znaků (včetně mezer) Poznámka: to mě to popadlo pozděě večer, kéž by se to stávalo častěji. Ach ano jsem vážně "rychlík" i šnek by toho napsal více, ale projevuje se škola a to jak mě vysává. Jestli to takhle půjde dál, tak vážně nevím ...