Prokletý týden

Nedělám si legraci. Uplynulý týden byl pro mě jedna velká katastrofa.

O pondělním úraze už víte, jenže to nebylo vše. Ten den mi ještě praskl chaldivý obklad a já jím zašpinila celý šátek.Ráno měl vlak 30 min zpoždění a já tak nedostala noviny. (Dostáváme ve škola MF a píšeme tam články na dané téma - ne že by ten můj otiskli. Další hřebíček do rakve mého malinkatého sebevědomí).

Úterý jsem krásně podělala test za statistiky - jak já ten předmět nenávidím - radši i tu ruštinu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Středa zpoždění vlaku, test z rj jsem psala ve stoje a navíc jsem ho půlku prokoukala z okna (on tam byl totž strašně zajímavej flekatej strom- to jinak nešlo).

Čtvrtek - zase ta statistika. Pár kopanců navíc, člověk se snaží být milej a co z toho? Zase je všehcno blbě.

Pátek, dřu se u babi, jen proto aby mi druhá babi oznámila, že teda přítě pudu dělat s ní. Super. Pršelo a tak nebyl trénink. Už od středy mě strašně bolela noha a oka se stále nelepšilo.

Sobota a první zápas - naprosto nepochopitelná prohra. Nechápu jak se to mohlo stát. Poté další "zhroucení". Nezvládam to. A bude hůř.

Neděle - další prohraný zápas, strašně zdržovačka.. Žrout času. Dno se opět prohlubilo.

Navíc celý týden si hraju na emo(ofinou přehozenou přes stále ještě fialové oko), no kdo by chtěl víc?