Nepoučeni část 1

Už vás čekají jen dvě části a epilog.

Pršelo. Z šedých mračen se snášely tisíce drobných kapek, které dopadaly na zem. Všudypřítomné vlhko a bahno dělalo vojákům velké potíže, ale i přes špatnou viditelnost nakonec nalezli svůj cíl. Vyčkávali, ale nic se nepohnulo, což v tomto nečase nebylo nic divného. Pomalu sestupovali ze stráně dolů. Když stanuli vedle velké haly, ozval se první hrom. Vojáci zakleli a urychleně se dali do práce. Když skončili s námahou se, vyškrábali zpět na kopec a ukryli se v lesním porostu. Vyčkávali. Pak se ozvalo zapípání a velitel stiskl tlačítko na ovladači. Ozvala se rána, kterou neměla na svědomí bouře. Místo haly zbyly jen sutiny, které i přes vytrvalý déšť hořely. Tu a tam pobíhali zranění lidé a jejich nářek se ztrácel v hukotu bouře. Vojáci se tiše vydali zpět na základnu, jejich mise byla úspěšně naplněna.

---

**

"Pane, cíl HŽ 1 byl zničen podle plánu." Jaron, sedící za velkým stolem, se usmál a přikývl. Posel odešel. Vůdce Červených odškrtl jednu položku z dlouhého seznamu a úsměv se mu ještě rozšířil. Začínalo to skvěle …

**

Rean se přikrčil, když se věž otřásla, a ze stropu na něj spadla omítka. Naštvaně se oprášil a přesunul se k počítači. Systémy stále pracovaly. Rean si oddechl a pokusil se nabít zbraně. Venku zuřila bitva. Armáda Zelených vytrvale útočila na vojenské stanoviště Červených. Ti jej sice zprovoznili, ale ovládání jednotlivých zbraní jim stále činilo potíže. Když už si začínal zoufat, nepřátelská palba utichla. To znamenalo jediné. Necitelní, vyslaní s úkolem zabít nepřátelské velení, uspěli. Rean vykoukl a viděl, jak vojáci pobíhají sem a tam a ustupují. Nervózně se kousl do rtu. Sžíral ho strach o Liesu. V hlavě se mu honily děsivé představy toho, co se jí mohlo stát. Zdálo se mu, že vidí její zakrvácené tělo ležet v blátě. Ať dělal, co dělal, nedokázal se jí zbavit. Zdálky k němu doléhal dusot kroků spěchajících po schodech. Otevřely se dveře.
"Úkol splněn, pane," ozval se mužský hlas. Rean procitl. Ten hlas dobře znal. Otočil se a viděl před sebou skupinu Necitelných. Byli tam všichni a nikdo z nich neměl viditelné zranění. Rean si oddechl.

**

Vrátili se na základnu a Rean se ihned vydal za Jaronem. Když dorazil do jednací místnosti, porada již byla v plném proudu. Překvapilo ho, že tam byli i Dagovi vyslanci.
"Úkol splněn?" zeptal ses ho Jaron.
"Zelení se po smrti velitelů stáhli. Opravili jsme věž a zbraně jsou již plně funkční," odpověděl Rean a posadil se na poslední volné místo.
"A Necitelní?" Rean se zarazil a tázavě se zahleděl na Rice. Ten jen kývl hlavou.
"Svůj úkol splnili," řekl pouze.
"Musíme je rozdělit do několika skupin, aby mohli plnit více úkolů současně. Musíme jich využít, jako tajné zbraně. Trill a Romin už se pomalu vzpamatovávají a nepotrvá dlouho a využijí materiální i početní převahy. Jak to jde u vás?" obrátil se Jaron na Dagovi muže.
"Vše jde zatím podle plánu, ale začínáme se obávat. Žlutí se chystají na protiútok, velmi rychle se vzpamatovávají z ran, co jsme jim způsobili." Odpověděl vyslanec.
"Sami to slyšíte. Musíme jednat rychle a tuto válku ukončit. Všichni víme, že pokud se to protáhne, naše šance se snižují." Ozval se Ric. Všichni přikyvovali.
"A co vlastně dělají Bílí?" ozval se Rean.