Propaguji české knihy

Propaguji české knihy.

Cílem je doporučovat ostatním čtenářům knížky našich domácích autorů. Nejedná se o recenze, spíš o osobní kamarádské doporučení (tudíž můžete zařadit i knihy starší a ty, které už jste recenzovali). Rozumějte, čím více se bude o těchto knihách psát v pozitivním slova smyslu, tím více se budou prodávat. Nakladatelé budou ochotni takové knihy vydávat a autoři budou mít možnost psát další díla a zlepšovat se. (Temnářka - www.temnarka.blog.cz)

Dlouho jsem uvažovala zda-li se mám do tohoto projektu zapojit, zda-li mám k tomuto tématu co říci. Ne že bych na české autory z vysoka kašlala, spíš jsem se věnovala těm starším, kteří už leží pod zemí, jsou známí a celkem i uznávaní. A přeci jen už nepotřebují takovou propagaci, jako ti mladší a začínající. Upřímně si myslím, že kdybych vám tu začala psát o Karlu Čapkovi, nebo Dykovi, bude to nošení dříví do lesa neboť jsme si o nich říkali (či budeme říkat) na školách.

---

V tomto úvodním článku bych vám ráda nejprve představila autorku, která je sice věkově starší a na mezinárodní úrovni získala nějaké to ocenění a uznání. Ale přijde mi, že tato rodačka z Plzně (ano - zavání to tu trochu patriotismem) není v našich končinách až tak známá. Ale pokud navštěvujete tyto stránky, už jste o ní slyšely. Je to Hana Gerzanicová ( info zde).
Autorka se ve svých básních věnuje kráse rodné země, hlavně tedy plzeňského kraje, který byl v mládí jejím domovem. Ale nachází se v nich i volání daleká Austrálie, kde autorka po útěku z republiky strávila většinu svého života.
Mě osobně nejvíce zaujala sbírka Otisky v mlze (několik básní se objevilo i zde na blogu). Mám ale i tu čest vlastnit Kam cesty vedou a Hrozny okamžiků.

Závěrem bych jen dodala, že chápu, že takováto poezie není pro každého, ale pokud toužíte po verších o přírodě je to dobrá volba.