Stvoření světa tak trochu jinak
Opravdu ani vzdáleně netuším, co mě k tomu vedlo.
Achm, vlastně jo. Přečetla jsem si na blogu TT, že nový filosofickým tématem je "Kam spěje lidský druh?"
No a mě napadlo, že do prčic.
Zase už kecám, napadlo mě sprostší slovo.
A tak když sem se obírala myšlenkami týkající se tohoto tématu napadlo mě tohle. Je to divné a možná i dost. Ale tak si říkám, alespoň to tu nebude mrtvé. Snad se vám bude alespoň trochu líbit.
Říkal si Stvořitel. A s tvorbou světa si dal dost velkou práci. Vše začalo nevinně. Stvořitel získal velikou zakázku od éterických bytostí, které neměly jméno. Za neuvěřitelnou sumu tedy postavil Zemi, a aby jí nebylo smutno, přistavěl pár okolních planet (ony planety jsou vůbec strašně citlivé) a navíc postavil obří krbová kamna, kterým dal jméno Slunce. K nim postavil obřího neúnavného topiče, který do nich vkládal topivo ze zásob obřího vesmíru.
Na Stvořitelovu obranu musíme dodat, že to všechna náboženství vše pochopila špatně. Stvoření světa trvalo mnohem déle než sedm dní. A navíc Stvořitel naprosto odmítal přiznat, že by byl otcem jistého Ježíše (což je pravda, neboť je Stvořitel neplodný). Další teorie byly jen špičkou ledovce, ale Stvořitel měl smysl pro humor a tak se jim často smál. Každý den chodil do kanceláře a pomocí výkonného počítače hlídal Zemi, tak jak mě stanoveno ve smlouvě. K jeho velkému zděšení se na povrchu Země objevila vyrážka - totiž lidé. Stvořitel je chtěl zničit, aby nehyzdili jeho vrcholné dílo. Byl tu však háček. Éterickým bytostem se lidé zalíbili a chtěli je na Zemi nechat. Stvořitel se skřípěním zubů lidi nechal žít.
Čas se plížil dál, což je jeho povoláním a má za to dobře zaplaceno. Drobná vyrážka jménem lidi se pomalu, ale jistě rozlezla všude. Stvořitel byl nešťastný. Ještě více, ale trpěly éterické bytosti, když se jejich mazlíci pustili do sebe navzájem (netušili totiž, že se do jejich složky dostal virus a poničil jejich data). Bytosti o ně ztratily zájem a Stvořitel se škodolibým uspokojením zase jednou usedl ke svému počítači. Najel myší na složku Země a otevřel ji. Našel složku Lidé.
Otevřel ji.
Poté zmáčkl Ctrl + A, chvilku jen tak jezdil prstem po tlačítku Delete a pak jej zmáčkl.
Na obrazovce se objevil obdélníček tázající se uživatele, zda si přeje ty a ty složky přesunout do koše. Enter.
Klik.
Koš se otevírá.
Vysypat koš.
Zbyl jen bílý obdélník již prázdného koše. Stvořitel se spokojeně opřel o židli a usmíval se.
Na Stvořitelovu obranu musíme dodat, že to všechna náboženství vše pochopila špatně. Stvoření světa trvalo mnohem déle než sedm dní. A navíc Stvořitel naprosto odmítal přiznat, že by byl otcem jistého Ježíše (což je pravda, neboť je Stvořitel neplodný). Další teorie byly jen špičkou ledovce, ale Stvořitel měl smysl pro humor a tak se jim často smál. Každý den chodil do kanceláře a pomocí výkonného počítače hlídal Zemi, tak jak mě stanoveno ve smlouvě. K jeho velkému zděšení se na povrchu Země objevila vyrážka - totiž lidé. Stvořitel je chtěl zničit, aby nehyzdili jeho vrcholné dílo. Byl tu však háček. Éterickým bytostem se lidé zalíbili a chtěli je na Zemi nechat. Stvořitel se skřípěním zubů lidi nechal žít.
Čas se plížil dál, což je jeho povoláním a má za to dobře zaplaceno. Drobná vyrážka jménem lidi se pomalu, ale jistě rozlezla všude. Stvořitel byl nešťastný. Ještě více, ale trpěly éterické bytosti, když se jejich mazlíci pustili do sebe navzájem (netušili totiž, že se do jejich složky dostal virus a poničil jejich data). Bytosti o ně ztratily zájem a Stvořitel se škodolibým uspokojením zase jednou usedl ke svému počítači. Najel myší na složku Země a otevřel ji. Našel složku Lidé.
Otevřel ji.
Poté zmáčkl Ctrl + A, chvilku jen tak jezdil prstem po tlačítku Delete a pak jej zmáčkl.
Na obrazovce se objevil obdélníček tázající se uživatele, zda si přeje ty a ty složky přesunout do koše. Enter.
Klik.
Koš se otevírá.
Vysypat koš.
Zbyl jen bílý obdélník již prázdného koše. Stvořitel se spokojeně opřel o židli a usmíval se.
Komentáře
Okomentovat