Akt VI.

Po delší době další díl. Kritika vítána.

"Jak se jmenuješ?"

"Vinia, teda alespoň si to myslím." Špitla Vinia.

"Ty to nevíš?" zeptal se vůdce.

"Nevím, nic si nepamatuji," řekla Vinia.

"Mé jméno je Nergal a jsem vládcem všech upírů v tomto lese. Nyní se nacházíš v mém ležení. Vedeme válku s lidmi a možná i s vlkodlaky. Tedy za předpokladu, že vyhraje ta druhá skupina. Můžeš se k nám přidat," nabídl Nergal Vinie. "Já-já, nevím." Zakoktala Vinia.

"Nevadí, dám ti čas na rozmyšlenou. Můžeš jít, ale zůstaň v táboře." Vinia se urychleně vydala ven. Netušila, co má dělat, ale rozhodně se k nim přidat. V srdci k nim cítila odpor. To samé pociťovala k sobě samé. Byla zmatená. Sedla si pod mohutný strom a usilovně přemýšlela.

---

***

Theorg spolu se svými muži prohledávali les. Vraceli se do vesnice a po dlouhém hledání našli stopu jiného upíra. Sledovali ji a Theorg si velice nerad připustil, že Vinia mluvila pravdu. Měl zvláštní pocit, že to nic dobrého nepřinese. Theorg se zastavil v půli kroku. Něco zaslechl. Ze stromu seskočil mladý upír a zaútočil na Theorgovi muže. Mladík však neměl sebemenší šanci proti skupině ozbrojených a vycvičených upírů. Za krátko bylo po všem. Theorg zavětřil. Vycítil přítomnost upíra, kterého znal. Zamračil se. Nirven. A opravdu ze stínu vyšel Nirven. Theorgův stvořitel.

"Theorgu, příteli můj,"řekl příjemným hlasem Nirven.

"Co chceš?" zavrčel Theorg.

"Jen si popovídat."

"Nelži! Řekni, co chceš, nebo tě zabiju!" Theorg zavrčel. Nirven ustoupil.

"Uklidni se Theorgu. Potřebuji si s tebou o něčem promluvit. V soukromí." Řekl Nirven a významně pohlédl na upíry. "Dobrá." Zavrčel Theorg a něco šeptem řekl upírům. Pak se otočil a s Nirvem po boku zašel hlouběji do lesa.

"Co tedy chceš?" otočil se na Nirvena Theorg.

"U vás v táboře je jedna upírka, kterou jsem stvořil. Její jméno je Vinia a je tak trochu zvláštní,"řekl Nirven. Theorg pevně stiskl rty. Netušil, co může mít jeho stvořitel za lubem.

"Je moc důležité, abys ji ke mně přivedl."

"Proč?"

"Musím něco dokončit." Theorg se zatvářil nechápavě.

"Už její stvoření byl omyl. Měla zemřít!" Nirven se rozkřikl.

"Přiveď ji co nejdříve. Budu tě čekat, tam kde jsi poprvé procitl jako upír."

"Uvidím, co se dá dělat," odpověděl Theorg otočil se k odchodu.

"Nezklam mě." Řekl ještě Nirven a zmizel ve stínech.

Theorgova skupina se dala do běhu. Theorg přemítal, co je Vinia zač, že se o ní staral i jeho stvořitel. Uvědomoval si, že to nevěstí nic dobrého. Se smíšenými pocity vstoupil do tábora. Úsvit byl nedaleko a tak všichni byli skryti ve stanech. Jen Vinia seděla u mohutného stromu, osamělá a ztracená ve svých myšlenkách. Theorg k ní šel. Nezvedla hlavu, ale vědět o něm musela. Theorg si všiml, že na tvářích má cestičky od slz. Pečlivě si ji prohlédl. Dlouhé lehce zvlněné vlasy jí splývaly okolo bledého obličeje. Narůžovělé rty se jí chvěly. Vypadala tak zranitelně, bezmocně. Theorg nechápal, čím by zrovna ona mohla být Nirvenovi na obtíž, že chce její smrt. Rychle došel do Nergalova stanu a oznámil mu, co se stalo. Když opět vyšel ven sluneční paprsky, už tu a tam prosvíraly mezi listy. Zaklel. Vinia však stále seděla bez hnutí. Nereagovala ani, když jí do očí svítil paprsek slunce. Theorg oněměl

"Vinio, pojď sem."řekl nakonec a ona se neochotně zvedla. Bok po boku vešli do Theorgova stanu. Vinia se opět posadila. Theorg se posadil proti ní a upřeně se ni díval. Vinia nakonec pozvedla oči a pohlédla mu do očí.

"Mám na tebe pár otázek," začal tiše.

"Tak povídej," pobídla ho Vinia.

"Nergal říkal, že nevíš, kdo jsi, kdo tě proměnil." Vinia přikývla.

"Já to vím."

Ta tři slova proťala vzduch, který náhle ztěžkl. Vinia na něj vytřeštila nechápavě oči.

"Jak? Kdo?" vysoukala ze sebe nakonec.

"To je dlouhý příběh, ale máme dost času. Den bude dlouhý. Dobře poslouchej." A Theorg začal.

Den se rychle ujal vlády. Les ožil. Jen upíří tábor ležel jako bez života. Až na jeden sten, ze kterého byl slyšet tlumený mužský hlas. Theorg pokročil ve svém vyprávění. Vinia se nepohnula z místa, jen mlčky poslouchala. Theorg jí pověděl, že je stvořil stejný upír - Nirven. Vinijiny myšlenky se zmateně pohybovaly její myslí. Chce mě zabít. Mé zrození byl omyl. Theorg přestal mluvit, a Vinia si vše srovnávala v hlavě. Když otevřela oči, dívala se do Theorgovi bledé tváře.

"Co hodláš udělat?" zeptala se.

"Nevím. Chtěl bych zjistit, proč tě chce Nirven zabít,"

"Takže až se setmí, tak mě dovedeš tam, kam ti řekl?"

"Ano. Ale nedovolím, aby tě zabil." "A když ti dá důvod?"

"Jaký by to musel být důvod, aby mě to přimělo zabít nevinného upíra. Já nejsem vrah! A nehodlám zabíjet nevinné upíry jen, protože mi to někdo poručí!" Theorg zvýšil hlas. Vinia se roztřásla a schoulila se do klubíčka. "Vinio, neublížím ti. Ty jsi mi nic neudělala.." řekl o poznání klidněji Theorg.