Pomsta tvorům noci 2/3

Ahojky, tak mám tu pro vás pokračování vícerázovky. K prvnímu dílku nebylo moc komentářů, tak vás prosím polepšete se.

Ráno. Slunce pomalu vstává a svými paprsky lehce ozářilo palouk smrti. Lehce dotýkalo mrtvých těl lykanů. Tiše se k němu blížila sevřená skupinka mužů s kápěmi na hlavách.

---

Jen co vkročili a u viděli tu spouť tasili zbraně rozhlížejíc se po nepříteli. ,, DOST!!!" ozval se hrubý hlas vůdce skupiny

,, zemeřeli včera v noci, jejich vrah je daleko, ale naší povinností je ho chytit a zabít"

,, ale nemohl být jen jeden " ozval se jeden muž ,, jejich příliš na to aby je zabil jeden muž"

,, Je jeden, poznám to, musí ovládat nějakou sílu, nebo je napad ze zálohy, a teď už jděte, dokud působí lektvar, jinak nás slunce spálí!!!" Rozkřičel se vůdce a skupina se rychle dala do chodu, běželi a hledaji jakoukoliv stopu po vrahovi jejich spojenců.

Dívka se rozespale zastavila, noční běh ji unavil a v mysli se jí začal ozývat varovný hlas:jsou tu na stopě, už jdou.......

Ano, byla si tím jistá. Musí ujít ještě dlouhou cestu, než se jim postaví. Usmála se. Ví kam je zavede. Tam ,kde nikdy nevyhrajou. Usmála se, ale víčka se jí začali zavírat. To nesmí dopustit. Rychle se rozběhla k řece, v ledové vodě si opláchla obličej a trochu se probrala. Rychlím krokem se vydala dál..

Muž co včera, jen tak tak přežil smrt svých btratří se nyní sesunul na kámen a těžce oddechoval. Cítil se na pokraji sil. Stále se mu do uší zaráýval smích vraha jeho bratrů. Stále se vracel a vracel, zapával si uši, ale nepomáhalo to. Ten smích se mu zarýval do každého kousíčku jeho duše a těla. Mučil ho, doháněl ho k šílenctví a pak pomalu utichal, jen se párkrát nadechnout a je zpátky. Každičký sval se napíná pod tím tlakem a potom upadá do temnoty. Oči se mu zatmívájí a pak v náhlém světlu to všechno vídí, tu krev, tu postavu. Kříčí a z očí mu padají slzy. Ruce zarývá do kamena tak silně až začínají krvácet. Bolest se rozlázá po celém jeho těle a pak pomalu upadá do bezvědomí.

Skupinka upírů se rychle dostala z palouku a pokračovala po chladnoucí stopě. Došli ke kraji lese, vůdce se přikrčil k zemi a začal v ruce drtit kousek zeminy. Lehce k ní přičichl a obličej se mu zkřivil v podivné grimase. ,, Před námi šel lykan a prchal, před něčím, nebo někým....." ,, vy myslíte, že ho ten vrah pronásledoval???" ,, řek sem snad něco takového!!!?????? Ne. Ať je to jak je to, musíme si pospíšit, možná je v nebezpečí!" Jak řekl tak se stalo, skupinka se znovu rozběhla, tetnokát s jasným cílem, najít a možná i zachránit lykana, spojence.......

Kroky. Jeden, dva,..... a další a dalšíííííí.... Ne!!!!! Jdou si pro mě. Pomsta. Jde dokončit své dílo. Musím se probudit. otevřít oči. Ne nejde to, nemám dost sil.... ,, Vezměteho do lesa, ale opatrně, může nám něco říct o tom co se stalo." Ten hlas, to neí ten vrah... Pomalu něco zamumlá. Není mu rozumět, ale upíři mu do úst nalijí nějakou tekutinu, po chvilce otevře oči a zvedne se. Chvilku se rozhlíží, ale to už k nšmu jde velitel upírů. ,, Co se stalo???" ,, Měli sme sraz, začali sme rokovat a pak...." ,, Co pak???" vyštěkl vůdce upírů, jelikož byl nedočkavý, chtěl vědět co se stalo. ,, Přišla nějaká postava, vešla do středu našeho kruhu, sevřeli jsme ho a pak náš vůdce šel k ní s úmyslem jí zabít, zaútočil postava uhlla. Poté rychle vytahla dýku a zabilaho. Mi.. Vystartovali jsme,ale něco vykřikla a mi jsme se zastavila a mí bratři ztratili vůli či sílu a stáli namístě. Já jsem spadl k zemi a něco mě donutilo se skrýt za stromem. Ta postava zatím obešla celý náš kruh a všechny zabila. Potom se vrátila do středu zasmála se a odešla pryč." ,, Jedna osoba říkáš... Hmmmm. Tak to nemůže být daleko. Rychle se sbalte. Začíná hon!!!!" vykřikl vůdce a s úměvěm na rtech se dali na cestu.

Dívka se zastavila když dorazila ke skalám. Zde je příhodné místo k vikonání pomsty. Potichu se zasmála. Nastražila pasti a skryla se na vrcholku jedné ze skal. Do kuše založila šipku s jedem a další si připravila vedle. Naposledy se zvedla a nasála vzduch... Ano, už jdou......