zima

Tak a mam tu další jednorázovku, tentokrát o zimě, napsala sem dvě a tak je sem házím obě. Napište která se vám líbila víc.

Zima.

Ta chladná, ledová královna.

Je tu a pevně svírá moc ve svých rukách.

Na větvích stromů se drží poslední suché a svraštělé listy.

Připomínající barevnost podzimu. Jeho majestátnost a moc.

Je nenávratně pryč. Barvy mizí a vše utichá.

Les spí.

---

Z nebe se nesou po tisících malé bílé vločky a dopadají na zem a do korun stromů na holé větve.

I těch pár posledních lístečků brzy spadnou na zasněženou zem, vedle srnčích stop.

Chlad.

Mráz to vše k zimě patří.

Na oknech se objevují bílé květiny a voda zamrzá.

Slabé sluneční paprsky jen lehce osvětlují zasněženou krajinu a zamrzlé rybníky.

Noc dopadá na kraj velice časně.

Ráno svítá pozdě.

Nic jitro nevítá, ani jeden ptačí hlas. To vše je pryč. Jen tu a tam radostný křik dětí ruší klid země. Soumrak za soumrakem a jitro za jitrem. Nic se nemění. Stále běloskvoucí sníh v noci září, skoro jako hvězdy na nebi.

Mnoho co bylo se již nového dne nedočká. Všechna krása je vykoupena nějakou bolestí. Mnoho životů skončí, mnoho se jich narodí.

Vítr lehce zafouká, chlad se roznese tak jako vločky.

Posledních pár listů padá do záhuby. Spadnou do bílého sněhu a zapadají jím. Poslední stopy podzimu upadnou v zapomnění.

Je zima. Chladně a nelítostná. Na větvích stromů se ve větru třepetají poslední svrasklé a vybledlé listy. Podzim dávno odešel a s ním i jeho barevnost a kouzlo. Všechna barva vybledla a je nenávratně pryč. Z šedého nebe po tisících padají malé bílé vločky. Každá je jiná! Nezamrzlá řeka stále hučí a ruší tím ticho a klidně který zde nastal. Vše spí. Život jako by odtud vymizel. Zmrzl. Raní mlha rovnoměrně pokrývá krajinu. Brzy se stmívá a pozdě svítá. Na noční obloze pravidelně září jasně hvězdy, jejichž světlu se může vyrovnat jen bíle zářící sníh...