Kapitola 3 - Vlkodlaci
Tak a je tu další část, mimochodem ti co mají rádi vlčí pouto mádm pro ně dobrou zprávu. Mám skoro hotovou kapitolku, takže by se tu mohla do konce týdne objevit. A moc vás prosím o komentáře. Kapitolka, je toková divná, moc se mi nepovedla, ale co se dá dělat.
Z křoví vystoupili tři vlkodlaci, mezi nimi i ten, co ji sledoval. Duchové se od nich drželi dál a okolo jejich těl zářila rudá aura. Kaitlin zavřela oči, zhluboka se nadechla a připravila se bojovat o svůj život. " Co tu děláš, tak sama?" zeptal se jeden z nich. Kaitlin otevřela oči a znovu si je prohlédla. Byli to vlkodlaci, o tom nebylo pochyby, ale přece jen se zdálí být jiní než ostatní.
" Utíkám." Odpověděla váhavě. " Před čím?" zeptal se rychle nejmenší z trojice vlkodlaků a jeho hnědé oči přestaly zářit. " To je na dlouhé vyprávění musí vám stačit, že mě někdo sleduje, a ten někdo zabil mě někoho blízkého." " To jsi nám to ujasnila." Zachechtal se vlkodlak, který ji prve sledoval. " Nechceš jít s námi?" zeptal se prostřední mladík a v modrých očích mu vzplály jiskřičky. " Mnoo, dobrá." Odpověděla Kaitlin váhavě. " Tak pojď a mimochodem já jsem Max." řekl nejmenší člen skupiny. "Tohle je Rootan." Ukázal na prostředního mladíka. " A tohle je Leichenblut, ale přátelé mu říkají Lei." ukázal na zbývajícího mladíka, ten se usmál a Kaitlin mu úsměv váhavě oplatila. Spolu s mladíky se vydala na cestu. Nebezpečí nepominulo, stále tu byl upír, který ji sledoval, ale po boku vlkodlaků jí objal pocit bezpečí a klidu, jaký poznala v době, kdy ji chránil Mark.
Běžela, neznala únavy a přec zpomalovala. V lese to páchlo vlkodlaky. Byli všude, a tak se začínala bát. Cítila, jak se Kaitlinina stopa smíchávala se stopou vlkodlaků. Ač nerada následovala ji. Chtěla utéct, celá její upíři existence po tom toužila. Jen silou své vůle se udržela na cestě. Před očima stále měla Kaitlininu tvář. A ten smutný pohled, cítila zvláštní pocit, kdykoliv si naň vzpomněla, chtělo se jí brečet, ale to upíři nedokážou. Nechtěla dopustit, aby jí kdokoliv ublížil. Byly svým způsobem sestry. Ji Mark stvořil a ji zas vychoval. Nedopustí, aby její malé sestřičce kdokoliv ublížil, aby se jí cokoliv stalo. Nikdy! Zrychlila a přála si, aby se jí rozbušilo srdce, aby jeho tlukot přehlušil okolní ticho. Ale to se nestalo a tak musela naslouchat okolnímu tichu a svým myšlenkám.
Smála se. Bylo to neuvěřitelné, ale Max s Leichenblutem jí dokázali rozesmát. Celou cestu k jeskyni vtipkovali a až před ní zvážněli. Rozdělali oheň a posedali okolo něj. " Jste jiní než ostatní vlkodlaci, nevím, čím to je. Nechcete mi o tom něco říct?" zeptala se Kaitlin a tváře jí hořeli zvědavostí. " Sice, nevíme, jak jsi na to přišla, ale máš pravdu. Jsme jiní, a proto nás vyhnali." Rootan zvážněl. Dokázali jsme to co ostatní ne. Dokázali jsme se ovládnout. Nejsme krvelačné bytosti vázané měsícem. Můžeme se přeměnit, kdykoliv chceme." Usmál se Rootan. " Bylo to bolestivé a trvalo to dlouho, ale stálo to za to. Jsme volní!" dořekl a všichni se usmívali. "Tak proto máte jinou auru.." zamumlala Kaitlin. Kdyby vedle ní seděli lidé, neslyšely by to, ale vlkodlaci to slyšeli. "Cože?? Jakou auru??" zeptali se naráz. " To je na dlouhé vysvětlování." " Máme času dost." Odpověděl Leichenblut klidně a dal jí ruku kolem ramen. Kaitlin tím připomněl Tobiase.
" Mám takový dar, nebo prokletí. Říkejte tomu jak chcete." Začala Kaitlin opatrně. " Nevidím svět tak jako vy. Vidím duchy zemřelých lidí. Poznám vlkodlaky a upíry. Poznám strom, či živočicha když se blíží jeho konec." Všichni ztichli a překvapeně na Kaitlin hleděli. " Kolem vás vlkodlaků září rudá aura a vyzařuje z ní teplo, nebo spíš spalující žár, který vše spálí na prach. U upírů je to naopak. Září kolem nich bílá aura a je z ní cítit chlad. Jako, když vládne zima." " Jaká aura je kolem nás?" zeptal se Leichenblut. " Není tak rudá a přesto víc září, není tak žhavá a jde z ní příjemné teplo, které zahřeje a nespálí."odpověděla Kaitlin. " Tak teď se nedivím, že tě sleduje upír." Řekl Max. " Mě upír vychoval." Řekla Kaitlin a ve tvářích mladíků byl znát údiv. " Zachránil mě z léčebny, kam mě dali rodiče." Začala vysvětlovat. " Jmenoval se Mark a to on mě všechno naučil. Říkal něco o Volunteriových, že by ho zabili, kdyby mě hned proměnil. Krátce poté co mi bylo patnáct se mě poprvé pokusil proměnit. Nebyl to přímo on, ale nějaký jiný upír. A po něm přišli další dva. Bez výsledku, jsem stále člověkem. " Kaitlin se nepatrně usmála a ukázala jizvy. " Dnes ho někdo roztrhal a spálil. Nevím, kdo to byl, ale měl tetování." Dopověděla. " Takže jsi dcerou upíra?" Zeptal se Max. " No, dalo by se to tak říct." Odpověděla. " Tak vítej mezi nás vyvržence, sestřičko." Řekl Leichenblut a pevně ji objal. Od teď patříš k naší skupině." Dodal Rootan a usmál se. Kaitlin se taky usmívala, měla rodinu…
Komentáře
Okomentovat