Vlčí pouto 14-Boj
ahojky, tak a je to tu, po velice dlouhé době tu zase máme vlčí pouto, ať se líbí. A moc vás prosím o komentáře. Pokudd si potřebuejte připomenout děj, předchozí kapitolka je ZDE!!!
A ještě menší upozornění, pozor na rychlé střídání dějů, ale to je u téhle povídky celkem běžné.
Gabriela se na něj překvapeně dívala. " Myslím, že se něco zlého blíží. Je neklidný, snaží se nás před něčím varovat." Řekla a kývla hlavou směrem k Huanovi. " Možná cítí vlkodlaky, nejspíš už dorazili k sídlu." Řekl a pobídl koně., Gabriela jej následovala. Její neklid rostl, vytí utichlo a tak slyšela jen vítr kolem sebe.
Vlkodlaci se chystali k útoku, Makhul byl nejistý. Jestli to byl jenom podvod, oslabili se kvůli němu o pět dobrých bojovníků, ale pokud to byla pravda, nebude Gabriela dlouho mezi živými. A mezitím se budou věnovat upírům.
Vlkodlaci vyslaní Makhulem běželi za jim známým pachem. Našli Gabrielinu stopu a ničeho jiného si nevšímali. Přehlédli tak pach koní, Huana a Tomase. Zcela je ignorovali, měli v hlavě jen ji. A každým okamžikem jí byly blíž a blíž. Už viděli, jak umírá a oni se hrdinně vracejí k Makhulovi. Toužili po tom, aby si mohli smočit své rty v její krvi. Už cítili tlukot jejího srdce. Když tu náhle něco vyskočilo z křoví a skočilo jednomu vlkodlakovi na záda. Rozdrásalo mu je a pak to zmizelo v lese. Dotyčný vlkodlak zaúpěl a padl na zem. Za malý okamžik však stal a doběhl ostatní. Běželi dál….
Huan se rozběhl s tesáky od vlkodlačí krve. Zevnitř něj se objevila neznámá síla, jež mu pomohla zrychlit. Po chvilce uviděl Gabrielu s Tomasem, ještě víc zrychlil a poté skočil před jejich koně. Ti se vzepjali, ale jezdci se na nich udrželi a vyděšeně se dívali na Huana. Ten nebyl vůbec zadýchaný a stále cítil sílu, jež mu pomohla. " Vlkodlaci!" křikla Gabriela, když mu pomohla do očí. Sama nechápala, jak v nich dokázala číst. Tomas nasál vzduch a kývl. Nemělo cenu utíkat, museli bojovat. Sesedli tedy z koní a šli je ukrýt do lesa. Když Tomas přebíral od Gabrieli uzdu nepatrně se dotkl její ruky. Ten kratičký dotyk Gabrielu rozechvěl. Udiveně na něj pohlédla a viděla ho v jiném světle než obvykle. Po celé těle se jí rozlil pocit štěstí. Neměla čas se nad tím zamyslet, jelikož dorazili vlkodlaci. Gabriela s Tomasem se k nim otočili a Tomas naposledy stiskl její ruku a vydal se jim vyříct. Sám nechápal, proč to udělal, náhle jej zaplavila touha ji ochránit, nedovolit aby se jí cokoliv stalo.
Tasil meč a rychle přepočítal nepřátele. Bylo jich pět, na něj a Gabrielu. Oři bližším pohledu si všiml, že jeden z nich je raněný. Pořádně si ránu prohlédl a pak se podíval na Huana. Ten vlk ho zranil, takže nejsou sami. Tomas se na kratičký moment usmál, mají šanci vyhrát.
První řada vlkodlaků se rozběhla k hradbám, odkud vylétla sprška šípů. Přesně zasáhla cíl a vlkodlaci padli k zemi. Pár se jich zase postavilo a s šípy trčícími z jejich těl se vydali dál k hradbám. Makhul ve stínu dal ostatním vlkodlakům rozkaz k přeměně. Musejí být rychlí a co nejdříve se zbavit upírů na hradbách. A pak už bude cesta volná. " A nezapomeňte, Drasil je můj!" zavrčel k proměněným vlkodlakům. Ozvalo se zavrčení a pak se jako jeden rozběhli k hradbám. Vítr jim svištěl kolem uší a do země se zabodávali šípy. Lehce se odrazili a přeskočili hradby. Pár se jich pustilo do brány, pod každým jejich úderem brána povolovala a upíři za ní padali k zemi mrtví. Z hradeb místo šípů padala mrtvá těla upírů i vlkodlaků. Všude se ozýval křik a třeskot zbraní a vzduchem se šířil pach krve. Makhul se podíval k nebi, na kratičký moment se zahleděl na hvězdy a pak jeho pozornost zaujal stín na věži. Okamžitě jej poznal, byl to Drasil. Rychle se rozběhl k hradu, překračoval mrtvá těla svých nepřátel i vlastních bratří. Žádný z upírů se mu nepostavil do cesty. Drasil ho pozoroval se zamyšleným výrazem ve tváři, se od něj odvrátil a znovu zašel dovnitř. Potemnělou místnost osvětlovalo jen pár svíček. Drasil je sfoukl a čekal. Hluk bitvy sílil, nebylo možno poznat, kdo vyhrává.
Ale jemu to bylo jedno, soustředil se jen na Makhula, jen na pomstu. Naštvaně bouchl do stolu. Po dnešní noci bude žít jen jeden z nás, bratříčku!!
Vlkodlaci se začali rozprostírat, až je obklíčili. Tomas Gabriele věnoval poslední pohled. Gabriela jen na sucho polkla, nechtěla ho ztratit. Tomas se s taseným mečem rychle rozběhl k nejbližšímu vlkodlakovi. Sekls a vlkodlak se skácel na zem. Okamžitě na něj skočil další, než stihl seknout vrhl se na něj Huan. Vlkodlak spadl na zem a chvilku se kutálel. Huan na něj stále dorážel a tak se vlkodlak nedokázal zvednout. Jeden vlkodlak se okamžitě vrhl na Gabrielu a zaryl jí drápy do ruky. Gabriela vykřikla, Tomas se na ní podíval a vydal se jí na pomoc, než k ní stihl dorazit, skočil na něj další vlkodlak. Zaryl mu drápy do zad, takže Tomas upadl na zem a meč mu vypadl z ruky. Gabriela se mezitím proměnila a zaútočila na vlkodlaka před sebou. Jednou ranou mu rozsápala hrdlo. Pátý vlkodlak se pokoušel zabít Huana. Gabriela se na něj vrhla. Odtrhal ho od Huana a odhodila pryč. Ozvalo se zapraskání a vlkodlak byl mrtev. Huan mezitím dokončil co začal. Tomas se snažil dosáhnout na svůj meč, ale nedokázal to. Vlkodlakovi drápy se mu zarývali stále hlouběji a on cítil, jak pomalu slábne. A pak najednou drápy zmizeli a on slyšel vrčení. Uchopil meč a sekl vlkodlakovi do nohy. Ten se skácel na zem a Huan se na něj vrhl a rozsápal mu hrdlo. Ale kde je Gabriela? Uvědomil si Tomas, ale pak ucítil něčí dotek a něco mokrého mu spadlo na ruku. Znaveně zvedl hlavu a uviděl Gabrielu, jak brečí. " Ne, neodcházej. Já tě miluju." Zašeptala, mezi vzlyky. Tomas se pokusil zvednout, ale jen spadl do její náruče a ztratil vědomí. Gabriela osaměla, sebrala všechny síly a odnesla jeho tělo kousek stranou od těl vlkodlaků. Uložila ho a vyčistila rány. Všude okolo ní se rozhostilo ticho a tak mohla přemýšlet. Ten dotyk, pohled a to co řekla … Ona ho nemiluje! Je to upír a ona je vlkodlak. Nenávidí ho!! Proč si to furt namlouváš?! Tomas vedle ní zasténal a Gabriela se k němu naklonila. Viděla, jak se jeho rány rychle zacelují. Brzy bude v pořádku.
Makhul stále zrychloval, ještě než vešel do hradu, křikl na dva vlkodlaky stojící kousek od něj. " Jděte zpátky do sídla, ať vyrazí posily. Okamžitě!!" křikl a znovu se soustředil na Drasila ve věži.
Boj se mezitím přiostřil, upíři získávali převahu. Hradby se pomalu obarvovali krví. Vítr roznášel její pach po celém lese, cítili ho vlci, vlkodlaci v sídle a ještě někdo. V temnotě své jeskyně otevřel oči a nasál vzduch. "Hmm, už je tak blízko …. Jen natáhnout ruku a bude zase u mě. Válka začala a vítězství není na dosah ani jedněm. Již brzy tu zavládne chaos, jehož jsme pánem …" Postava se zasmála a znovu se zadívala směrem k upířímu sídlu. Nad nímž se začali stahovat mraky….
Komentáře
Okomentovat