Sobotní tlachání
Poslední dobou více než nestíhám a je to tu dost znát. Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Čtvrťák pro mě nebude žádný med. Už teď nestíhám a děsím se toho co bude dál. Úterky se domů vracím až kolem půl desáté večer, kvůli pitomým nácvikům. Bejt to jen na mě, tak maturák ignoruji a nejdu tam. Ale rodiče,…. Jak už to tak bývá pořád mě nutí do něčeho co já nechci. Asi už se to nezmění.
Už dlouho jsem nic pořádně nenapsala, což mně více než mrzí. Psaní mi strašně chybí. Inu těžko říci, co s tím dělat. V pátek se mi stala podivná příhoda. V tramvaji jsem pustila sednou stařenku a ta se se mnou začala bavit. Pak mi vzala ruku, na něco se tam dívala a pak mi řekla, že mě potká veliké štěstí, až mi bude 30. Bylo to zvláštní setkání a já doopravdy nevím, jestli si ze mě dělala legraci, nebo to myslela vážně. Inu nechám se překvapit, co bude za 12 let.
Nu a tímto se s vámi loučím a snad zase někdy...
Komentáře
Okomentovat