Cizinec
Inu asi se stal zázrak, je tu totiž druhá zastávka. Bylo to pro mě docela těžké psát znovu na ten samý obrázek, ale snažila jsem se, aby to zase bylo alespoň trochu jiné. Snad se mi to povedlo.
Říkalo se, že když cizinci přišli do těchto končin, přivezli sebou mnohé udivující věci. Kentauři ač velmi znalí světa náhle nevěděli, proti čemu stojí. Se strachem v srdcích pozorovali, jak se netknuté jezero mění a roste ne něm podivné město, ale nikdy neviděli cizince, že by jej stavěli vlastníma rukama. Magií byl vzduch přímo přesycen a kentauři tím více než trpěli. Někteří z nich onemocněli a smrt už byla velmi blízko. Poslední skupinka schopných se proto vydala k městu cizinců.
Opatrně se plížili ze stínu lesa, ale ani oni nedokázali zakrýt svůj údiv nad tím, co cizinci za tak krátký čas vytvořili. Opatrně se vydali k městu. Nikdo se je nepokusil zadržet ani poté co vstoupili na první most. Pokračovali teda opatrně dál. Ale nikde nikdo stále nebyl a tak s odvahou vstoupili do první stavby. Nebyla příliš velká a tak brzy vycházeli ven. Ohromení jejím provedením i faktem, že byla prázdná. A tak to šlo pořád dál až vstoupili do největší budovy ve středu. Točité schodiště je pomalu vedlo vzhůru kolem prázdných síní, do kterých zvědavě nakukovali. Nepodobalo se to ničemu, co kdy viděli a byla tu další zvláštní věc. Nikde nenarazili na něco, co by alespoň trochu připomínalo chrám nějakého boha. Ani jedno soška s jeho podobou nebo kresba na zdi. Zdálo se, že cizinci nemají žádného boha. Což kentaury dosti znepokojovalo. Žili ve světě, kde každý národ měl svého boha a oni sami uctívali bohyni přírody. Byli s ní spjati od okamžiku svého zrození až do své smrti a vlastně i poté.
Jako předchozí budovy i tato byla prázdná. Proto když vstoupili do poslední místnosti v nejvyšší části věže, trochu je překvapilo, že tam někdo seděl. Cizinec zahalen temnotou tak, že s něj nedokázali nic vyčíst. Jediné co bylo zřejmé, že byl vysoký téměř jeho oni. Kentauři se na sebe zmateně podívali, náhle nevěděli, co s tím dělat.
Dlouho chvíli bylo ticho. Pak cizinec začal mluvit. A mluvil dlouho a stále opakoval to samé. Že má lék pro jejich bratry, že jim rád pomůže, protože je Savior- posel dobra. Den se přehoupl v noc zatímco Savior splétal pavučinu iluzí kolem nebohých kentaurů a oni ač silní a moudří mu podlehli. Vydali se zpět s jeho jménem na rtech a začali kázat jeho pravdy. Ti kteří je přijali se rychle uzdravili, ale ti kteří odmítali Saviora přijmout umírali ve strašlivých bolestech. Za krátko byl kmen kentaurů "očištěn" a slepě následoval svého boha.
V úžasném světlém městě se pomalu vztyčovali nové pomníky a temný cizinec, Savior, se jen tiše smál a radoval ze svého triumfu. Jeho invazi na tomto světě již nic nebránilo…
Komentáře
Okomentovat