Kap. 9 - Bitva

Opět zavládla noc. Khor a jeho muži se blížili k hradu. Když uviděli věže čnící k nebesům, zpomalili. A pak znenadání zaútočili. Upíři však byli připraveni. Mezi prvními zemřeli staří vlkodlaci, ti mladí se drželi stranou, ale Khorova síla je nutila do boje. O kus dál hluk boje vyrušil Morthuga a jeho muže.

I oni se tedy vrhli do boje. Nikým neočekáváni. Upíři se zděsili a Khorovi muži couvli. Drasil to vše sledoval z hradeb. Stalo se to, co říkala Gabriela, vlkodlaci se do sebe pustili navzájem, ale zároveň vraždili vlkodlaky. A pak ji uviděl. Gabrielu a vlky vedené Huanem. Povšiml si také toho, jak se chovají vlkodlaci v jejím okolí. Vedle něj se ozvalo vrčení. Otočil se a pohlédl do Khorových očí. Zasyčel a skočil.

**

---

Gabriela nebojovala, jen pozorovala, jak kolem ní kráčí smrt. Vyhlížela je. Upíří elitu a jejich vůdce, Rasmara. Nikde je však neviděla. Všimla si něčeho jiného, na věži bojoval Drasil s Khorem. Okamžitě se k nim rozeběhla. Bylo však pozdě. Drasil byl mrtvý, Gabriela zavyla, proměnila se a skočila na Khora. Srazila ho na zem a zakousla se mi do krku. Překvapený Khor se nezmohl na obranu. Umřel Gabrielinými tesáky.

Mladí vlkodlaci pod jeho vedením obklopili Gabrielu. Jako jeden muž sklonili hlavu. Gabriela se stala jejich novou vůdkyní, ač o to vůbec nestála. Nebyl čas to řešit. Pod hradem zahlédla Morthuga. Zavrčela a rozeběhla se k němu. Upíři byli téměř poraženi, jen skupina vedená Rasmarem, stále vzdorovala.

Morthug v lidské podobě znepokojivě sledoval Gabrielu a její následovníky. Mračil se. Došla k němu a pohlédla mu do očí. Vlkodlaci přestali dorážet na upíry a ti se dali na útěk. Nikdo si jich nevšímal. Ve vzduchu bylo cítit napětí, které se dalo krájet. Morthug se rozhodl, musí Gabrielu odstranit. Když viděl, jak se k ní přidali Khorovi muži, dostal strach, že by se mu mohlo stát to samé.

"Na ni!" křikl, ale nic se nedělo. Mladí vlkodlaci strnule pozorovali vlkodlačici. Opět cítili tu vůni, volala je, vábila. A oni jí podlehli. Morthug dostal strach a pokusil se utéci. Bylo pozdě, ti jež stvořil, ho zabili. A tak skončil první vlkodlak.

Gabriela se proměnila zpět a vlkodlaci udělali totéž.

"Gabrielo, co bude teď?" zeptal se jeden z nich. Gabriela se rozhlédla, všude kolem byla mrtvá těla. Mnoho jich zemřelo kvůli ní. Nnic neřekla, jen rozeběhla se a sledovala upíří stopu. Vlkodlaci ji následovali. Gabriela si ke svému zděšení uvědomila, kam upíři míří. Do vesnice. Vyschlo jí v krku a zastavila se. Houf za ní udělal to samé. Trvalo dlouho, než se odhodlala jít dál. Ale touho po pomstě byla silnější. A tak se vlkodlaci opět dali do pohybu. Když Gabriela opět uviděla vesnici vyschlo ji v krku. Zpomalila.

"Obkličte vesnici. Nechci, aby utekli." Většina vlkodlaků a vlků zmizela, aby splnila Gabrielin rozkaz. Malá skupinka zůstala s ní. Gabriela opatrně vešla do vesnice. Ve vzduchu cítila upíry. Někde se skrývali. Gabriela se rozhlédla.
"Počkejte tady," řekla a zamířila k domu, kde žila. Opatrně procházela místy, která pro ni tolik znamenala. Zarazila se. Vzpomínky na ten osudný den ji vyděsily. Bylo to tak reálné. Cítila ten pach. Ledová paže ji chytila okolo krku. Zalapala po dechu a procitla. Rasmar ji držel kolem krku. Dusila se. Z posledních sil se mu zakousla do ruky. Rasmar vykřikl a pustil ji. Gabriela se proměnila a zaútočila. Rasmar se ale stihl připravit a tak ji odhodil. Dopadla na stůl a ten se roztříštil.