Kap. 8 - Spojenectví

Další kapitolka. Chtěla bych jí věnovat Yasemin Other Van de Notte - díky za krásné komentáře.

Morthug zaslechl hluk boje a rychle se otočil. Jeden mladý vlkodlak se k němu přiblížil. Z tlamy mu kapaly sliny. Morthug přikývl a vlkodlak odešel. Poté se opět otočil ke Gabriele a pomalu se k ní přiblížil. Vlk výhružně zavrčel a Gabriela procitla. Vyskočila a vykřikla. Vyděšenýma očima pozorovala Morthuga a on pozoroval ji. Lehce pokynul rukou a jeho společníci se opatrně posunuly blíž ke Gabriele.

---

"Odstupte," sykla. Ale svým způsobem to nebyla ona. Ozvalo se táhlé zavytí. A k němu se přidalo další a další. Les náhle ožil. Ze stínů přibíhali vlci a seskupovali se okolo Gabrieli, která byla duchem nepřítomná. Morthug ustoupil a pozoroval dění před sebou. Nechápal to. Ani za dobu jeho vlády, kdy k sobě měli vlci a vlkodlaci nejblíže, se nestávalo, že by se vlci postavili na stranu vlkodlaků. Bylo to podivné. A vlků přibývalo.

Vytí stále sílilo a při tom chorálu tuhla krev v žilách. Mladších vlkodlaků se zmocnil strach. Ani on, veliký Morthug si v tomto okamžiku nebyl jistý.
"Vím, kdo jsi, První, ale co děláš zde? Co po mě chceš?" zasykla Gabriela, její hlas byl stále nepřirozený.
"Táhnu se svojí armádou na upíry a na vlkodlaky, kteří se ke mně nepřidají," začal Morthug a vážil každé slovo. Z dívky před sebou cítil moc, které se obával. Gabriela přikývla.
"Upíři a vlkodlaci jsou ve válce. Právě teď," špitla. Morthug přikývl.
"To mi značně ulehčí situaci." Usmál se.
"Koho chceš zničit jako prvního?"
"Myslím, že vlkodlaky."
"Ne. Znič nejdříve ty zrádné krvesaje. Vlkodlaci pak nebudou problém. Můžeš to vše udělat během jedné noci," řekla Gabriela a v očích se jí zablýsklo. Morthug se opět usmál.
"Nechtěla by ses ke mně přidat?" Gabriela přikývla. "A teď mi pověz něco o sobě." Pobídl ji Morthug. "Jmenuji se Gabriela. Tohle je Huan," řekla a ukázala na vlka u svých nohou. "Stvořil mě Khor a všechno začalo nedávno, …" Morthug se posadil, Gabriela udělala to samé.

***

Khor zpozorněl. Vytí mu nahánělo strach. Cítil ve vzduchu nebezpečí. Starší z vlkodlaků se ho obávali. Khor měl nejasný pocit, že ví, proč se ozývá. Vojsko zpomalilo a nyní se pohybovalo mnohem opatrněji. Khor váhal, zda-li mají spěchat a zaútočit okamžitě, nebo až zítřejší noc. Pravdou bylo, že mohli zaútočit ve dne, ale to Khor odmítal. Nakonec se rozhodl.
"Tady přespíme a zítra to skončíme," zavrčel. Okamžitě se vlkodlaci dali do plnění jeho příkazů. Khor osaměl. Pocit nejistoty v něm sílil. Ulehl na zem a zavřel oči. Musel se prospat, odpočinout si. Zítřejší noc ho čeká velké vítězství. Chvilku se tím pocitem opájel. Za krátko usnul a ocitl se v říši snů. Jeho vojáci seděli v kroužku a tiše spolu promlouvali. O blížícím se boji, o tom jak se postavit Khorovi. Nakonec řeč došla i k vytí a sílu, kterou při tom pocítili. Každý z nich ji cítil ještě nyní. Byla silnější než Khorova a i je více vábila. Nikdo z nich však netušil, co nebo kdo ji způsobil. A tak seděli a hovořili. Netušili, co jim připraví příští noc. Les pomalu utichal.

Na hrad se snášelo ticho a klid. Upíři převážně odpočívali, bavili se o svých nadějích i o tom co se stane, když prohrají. Když se ozval vlčí chorál, všichni ztuhli, nechápajíce co se děje. Pouze Drasil ve věži to věděl až moc dobře. Jen jedna jediná osoba byla schopna probudit k aktivitě tolik vlků. Gabriela. A navíc by jisto jistě dokázala, aby jí následovali do boje. Byla to jen otázka času.
Noc plynula dál. Nezaujatá tím, co se děje dole na zemi. Nevšimla si podivného neklidu, který se zhostil všech obyvatel lesa. Čas bitvy byl stále blíž a blíž.

Gabriela stále tiše hovořila s Morthugem. Ten jí poslouchal a byl jí přímo fascinován. Uvědomoval si, že bude dobrým spojencem, ale silným a nebezpečným nepřítelem. Rozhodl se, že se jí pokusí udržet na své straně, dokud to jen půjde. Všiml si také toho, že se vlkodlaci v její přítomnosti chovají jinak. Síla, kterou vládla, je vábila. Morthug měl vážné pochyby zda-li by jí dokázali zabít. Ale to vlastně bylo jedno. Byli spojenci. Morthugovo vojsko zesílilo. Vlků bylo mnoho a i s jejich silou se muselo počítat. Připadal si nepřemožitelný.

**

Čas se nedá zastavit, neustále si utíká svým vlastním nezměnitelným tempem. A tak i noc došla ke svému konci. Svítalo. Morthugovo vojsko tiše pochodovalo vpřed. Zastavilo se v bezpečné vzdálenosti od hradu a vlkodlaci se chystali k odpočinku. Jeden po druhém usínali, až zbyly jen hlídky a Gabriela s Huanem. Ležela a hladila vlka vedle sebe. Myšlenky se jí toulaly hlavou. Tím že táhnu na Drasila, zrazuji Tomase. Ale oni vyvraždili moji rodinu a známé. To kvůli nim se tohle všechno stalo. Zaslouží si zemřít!