Na shledanou v přístím roce...
Poslední den roku. A mé každoroční bilancování. Slzavé potěšující zároveň. Bývávalo.
Letos v tom žádnou špetičku radosti. Každý rok si říkám, že v tom dalším bude líp, že přece jen už hůř bylo. Ale každý rok mě přesvědčí o opaku. Že mám slabé dno a slabou představu o tom, co je tak strašně moc hrozné, že už by hůře být nemohlo. Očividně může.
Rok, který právě končí se mi moc nepovedl. Doufala jsem ve změny, které bych tolik potřebovala, ale nakonec sem mi žádná nepodařila. Když to hodnotím zpětně tak moc jsem se nesnažila… Ale to je tou mojí pohodlností a neochotou vystoupit z komfortní zóny, které se držím jako klíště. Vím, že je to chyba. A život mi dává tvrdé lekce a další ještě tvrdší přijdou v roce příštím, to vím už teď.
Tento rok byl náročný, pohlédla jsem tak blízko k neslavnému konci života, až mě to vyděsilo. Více než kdy jindy jsem prožívala pomíjivost života. V takových chvílích by člověk čekal, že se rodina semkne. Ale ta naše jen ukázala tak hluboké krátery, že by mohly vytvořit nové světové divy. Občas si říkám, jak bych se ráda vrátila zpět do doby, kdy jsem to nevnímala…
Hrozba byla odehnána, ale rány a otřesy zůstaly. A vzpomínky ne a ne vyblednout.. Potáhnu si je na hřbetě dál…
Další osamělý večer v řadě. Blíží se půlnoc, tímto posledním úzkostným zavytím, bych se se s vámi i s tímto rokem definitivně rozloučila.
Tak nashledanou v tom příštím roce... Snad bude vydařený...
Komentáře
Okomentovat